41 C 39/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, s úrokem ve výši 11,3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve obec dne datum ve znění doplnění ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení jistiny úvěru částka s úrokem ve výši 11,30 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum v kapitalizované výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z příslušené dlužné částky za dobu od datum do datum v kapitalizované výši částka. V žalobních důvodech žalobkyně zejména uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, která převedla s účinností ke dni datum část závodu na společnost právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných anonymizováno měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši částka, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši částka, poplatkem za správu úvěru ve výši částka a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy čestným prohlášením uvedeným v žádosti o úvěr, o jehož správnosti a pravosti neměla důvod pochybovat. Žalovaný na dluh zaplatil celkem částka.

2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky úroku z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od datum do datum v kapitalizované výši částka.

3. Dle § 96 odst. 1, 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve spojení s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Z provedeného dokazování, konkrétně ze smlouvy o úvěru číslo včetně souhlasu žalovaného se zpracováním osobních údajů, předpisem splátek a prohlášením o pravosti podpisu se podává, že dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se téhož dne na téže listině zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v kapitalizované výši částka, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši částka, poplatkem za správu úvěru ve výši částka a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši částka, celkem tedy částku částka zaplatit ve anonymizováno měsíčních splátkách po částka s tím, že první splátka byla splatná anonymizováno dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzal v hotovosti celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny.

6. Z přehledu transakcí se podává, že žalovaný uhradil na smlouvu číslo dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka.

7. Z potvrzení o výši příjmů zaměstnance ze dne datum se podává, že žalovaný měl ke dni datum čistý měsíční příjem ve výši částka u právnická osoba anonymizována dvě slova a jeho pracovní poměr byl sjednán od datum na dobu neurčitou.

8. Ze smlouvy o nájmu bytu se podává, že od datum na dobu neurčitou měl žalovaný pronajat byt ve obec za nájemné ve výši částka měsíčně.

9. Z finanční analýzy včetně listiny„ credit scoring“ se podává, že žalovaný uvedl, že ke dni datum jeho příjem z pracovního poměru byl částka měsíčně, jeho výdaje činily částka měsíčně a částka měsíčně; počet výdělečně činných osob v domácnosti žalovaný uvedl dvě.

10. Z přehledu řízení Okresního soudu ve obec pro žalovaného (listina anonymizováno) se podává, že ke dni datum je na žalovaného jako povinného vedeno u zdejšího soudu celkem anonymizováno exekučních řízeních, a to od roku 2013.

11. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba a pohledávky z úvěrových smluv společnosti právnická osoba byly převedeny na společnost právnická osoba 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu a dodatku číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum s oznámením o provedení příkazu k úhradě a potvrzení o provedeném příkazu, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se podává, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného název soudu anonymizována dvě slova, vložka číslo se podává, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od datum s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

14. Z dopisu ze dne datum spolu s podacím lístkem ze dne datum se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě uplatněné pohledávky.

15. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a také zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Dle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.

17. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

22. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni přešla uplatněná pohledávka smlouvou o převodu části závodu a pak postupní smlouvou ze dne datum (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).

23. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku ve splátkách vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky.

24. Soud pak ponejprv zkoumal, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že by poskytovatel úvěru této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostál, tedy že by dostatečným způsobem zjišťoval výdaje žalovaného a tyto jakkoli aktivně ověřoval či si je nechal žalovaným doložit před uzavřením předmětné smlouvy, kdy výdaje na bydlení zpravidla nejsou jedinými výdaji úvěrovaného. Žalobkyně ani nedoložila, že by poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy žalovaného prověřil v rejstřících NRKI, příjmení či příjmení, které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků. Z výpisu řízení pro žalovaného zdejšího soudu se přitom podává, že proti žalovanému jako povinnému je vedeno od roku 2013 dosud celkem anonymizováno exekucí. Pokud by poskytovatel úvěru řádně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného v příslušných a jemu dostupných rejstřících, byla by pro něj tato skutečnost objektivně zjistitelná a nemohl by dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Pročež je nutno učinit závěr, že žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru dostál své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).

25. K uvedenému soud pouze podotýká (obiter dicta), že žalobkyně byla k prokázání výše uvedeného vyzvána již v rámci přípravy jednání usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. K jednání soudu, u nějž by se pak jedině mohlo žalobkyni dostat poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., se žalobkyně nedostavila.

26. K platbám žalovaného na úvěr soud uvádí, že žalovaný žádnou z uhrazených splátek neuhradil ve sjednané lhůtě splatnosti a již s úhradou první sjednané splátky se ocitl v prodlení. Plnil-li žalovaný čehokoliv, pak jeho plnění nesvědčí o tom, že by poskytovatel úvěru prověřil řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, ale pouze se jeví, že žalovaný je tzv.„ prostým“ dlužníkem, který se snažil na dluh čehokoliv zaplatit, a nikoliv dlužníkem„ sprostým“.

27. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným absentoval ex tunc obligační vztah, pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z obligačního vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti z předmětného neplatného obligačního vztahu částku částka, což potvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný již uhradil částku ve výši částka, pročež je žalovaný povinen vrátit žalobkyni z důvodu jemu poskytnutého plnění bez právního důvodu částku částka (25 000 – 20 530).

28. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (anonymizováno obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla v souladu s o. s. ř. doručena žalovanému dne datum, když předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití domněnky dojití dle § 573 občanského zákoníku, která rovněž předpokládá, že zásilka prokazatelně došla, tj. byla doručena adresátu (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1660/19). Lhůta tří dnů od doručení žaloby žalovanému, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaný mohl plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud žalovaný dluh nesplnil v uvedené lhůtě, ocitl se dne datum v prodlení se zaplacením dle § 1968 věty první občanského zákoníku. Dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pak žalovaný povinen od datum do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně.

29. Vzhledem k výše uvedeným závěrům pak soud žalobě vyhověl co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch v poměru úspěchu žalobkyně (výrok II. rozsudku) k úspěchu žalovaného ve věci (výrok I. a III. rozsudku), pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému v řízení žádné náklady k obraně práva nevznikly.

31. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, nebo exekuce.