41 C 53/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 19 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum], domáhala na žalované zaplacení jistiny úvěru 15 000 Kč s úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], s úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhrady za hotovostní výběr splátek ve výši [částka] a smluvní pokuty 0,2 % denně z příslušené dlužné částky za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]. V důvodech žaloby žalobkyně zejména uvedla, že mezi úvěrující společností [právnická osoba], která převedla s účinností ke dni [datum] část závodu na společnost [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě úvěrující společnost poskytla v hotovosti žalované peněžité prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se je zavázala vrátit v pravidelných 13 měsíčních splátkách po [částka] spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za uzavření smlouvy ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní výběr splátek [částka]. Úvěrující společnost prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy čestným prohlášením žalované uvedeným v žádosti o úvěr, o jehož správnosti a pravosti neměla důvod pochybovat, a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná na dluh zaplatila celkem [částka].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru [číslo] spolu se souhlasem žalované se zpracováním osobních údajů a předpisem splátek se pak podává, že dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se téhož dne na téže listině zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za uzavření smlouvy ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši [částka], tj. celkem částku [částka] splatit ve 13 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že první splátka byla splatná 30. den ode dne, ve kterém byla smlouva uzavřena, a každá další splátka byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti celou částku úvěru. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení.

4. Z přehledu transakcí se podává, že žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] zaplatila v hotovosti dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], tj. celkem částku [částka].

5. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného [název soudu] oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] se podává, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od [datum] mimo jiné s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného [název soudu] oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] se podává, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba]

7. Z žádosti o poskytnutí úvěru, scoringové karty k úvěru, protokolu o předání bytu a smlouvy o nájmu bytu se podává, že žalovaná doložila právní předchůdkyni žalobkyně nájemní smlouvu o nájmu bytu na dobu od [datum] do [datum] za nájemné ve výši [částka] měsíčně, dále žalovaná uvedla, že setrvává na mateřské dovolené a její průměrný měsíční čistý příjem činí [částka], další příjem rodiny činí [částka], přičemž průměrné měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši [částka].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu a dodatku [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] s oznámením o provedení příkazu k úhradě a potvrzení o provedeném příkazu, z dopisu - oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalované notifikováno dopisem ze dne [datum].

9. Z dopisu ze dne [datum] - předžalobní výzvy k plnění spolu s podacím lístkem ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši [částka], a to do [datum]; výzva byla dána k poštovní přepravě žalované dne [datum].

10. Z listiny – výpis jednání [anonymizováno] se podává, že na žalovanou jako povinnou byla před uzavřením předmětné smlouvy vedena exekuční řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

11. Z předložené listiny úrokových sazeb (listiny na č. l. 42 spisu) neučinil soud žádná ve věci relevantní skutková zjištění.

12. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Dle § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku.

14. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

18. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni přešla uplatněná pohledávka postupní smlouvou ze dne [datum] ze společnosti [právnická osoba] (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), která předtím přešla z úvěrující společnosti [právnická osoba] převodem části závodu k [datum].

19. Úvěrující společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku ve splátkách vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky.

20. Soud pak ponejprv zkoumal, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že by poskytovatel úvěru této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostál, tedy že by dostatečným způsobem zjišťoval výdaje žalované a tyto jakkoli aktivně ověřoval či si je nechal žalovanou doložit, kdy výdaje na bydlení nejsou obvykle jedinými výdaji úvěrovaného; současně žalovanou deklarovaný výdaj na bydlení již nebyl relevantní, když nájem s ní byl sjednán na dobu určitou do [datum] a předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena dne [datum]. Žalobkyně také neprokázala, že by poskytovatel úvěru žalovanou prověřil v rejstřících NRKI, [příjmení] či [příjmení], které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků. Z výpisu řízení pro žalovanou zdejšího soudu se přitom podává, že proti žalované jako povinné je již vedeno od roku 2012 dosud celkem 7 exekucí. Pročež je nutno učinit závěr, že žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru dostál své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK).

21. K uvedenému soud pouze podotýká (obiter dicta), že žalobkyně byla k tvrzení a prokázání výše uvedeného vyzvána již v rámci přípravy jednání usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2021, č. j. 41 C 53/2021-37. K jednání soudu, u nějž by se pak jedině mohlo žalobkyni dostat poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobkyně nedostavila.

22. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi úvěrujícím a žalovanou absentoval ex tunc obligační vztah, pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z obligačního vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že úvěrující společnost poskytla žalované v hotovosti při z předmětného neplatného obligačního vztahu částku 15 000 Kč, což potvrdila žalovaná svým podpisem. Žalovaná již vrátila částku ve výši 4 400 Kč, pročež je žalovaná povinna vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku 10 600 Kč (15 000 – 4 400).

23. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla v souladu s o. s. ř. doručena žalované dne 17. 5. 2021, když předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalované nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití domněnky dojití dle § 573 občanského zákoníku, který rovněž předpokládá, že zásilka prokazatelně došla, tj. byla doručena adresátu (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19). Lhůta tří dnů od doručení žaloby žalované, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaná mohla plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud žalovaná dluh nesplnila v uvedené lhůtě, ocitla se dne 21. 5. 2021 v prodlení se zaplacením dle § 1968 věty první občanského zákoníku. Dle § 1970 občanského zákoníku je pak žalovaná povinna od 21. 5. 2021 do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též zákonný úrok z prodlení ve výši uplatněné žalobkyní 8,05 % ročně.

24. Vzhledem k výše uvedeným závěrům a při vázanosti žalobním návrhem dle § 153 odst. 2 o. s. ř. pak soud žalobě vyhověl co do částky 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 600 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převažující úspěch, v poměru úspěchu žalobkyně (výrok I. rozsudku k úspěchu žalované ve věci (výrok II rozsudku), pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované v řízení žádné náklady při obraně práva nevznikly.

26. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).