41 C 74/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Bronislavou Tinklovou LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 730 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 133,35 Kč za období od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 851,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 7. 1. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 730 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V podstatných důvodech žalobkyně uvedla, že účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva s jistinou ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byla dne [datum] zaslána částka úvěru ve výši [částka], a to prostřednictvím služby ThePay na účet číslo [bankovní účet], žalovaný neuhradil za trvání úvěrové smlouvy ničeho. Úvěr byl sjednán na období 30 dnů, ode dne uzavření úvěrové smlouvy, a jelikož žalovaný v dohodnuté lhůtě úvěr nezaplatil, byl úvěr v plné výši splatný ke [datum]. Žalobkyně požadovala z úvěrového vztahu na žalovaném zaplacení [částka] – jistiny [částka], poplatků [částka], nákladů na vymáhání [částka], smluvní pokuty [částka]. K poplatkům [částka] žalobkyně uvedla, že představují poplatek za poskytnutí úvěru dle úvěrové smlouvy. K nákladům na vymáhání [částka] žalobkyně uvedla, že představují náklady žalobkyně v souladu s ustanoveními úvěrové smlouvy, konkrétně v části„ Náklady úvěru – Sankce“. Výpočet smluvní pokuty žalobkyně upřesnila na výzvu soudu a dále doplnila svá žalobní tvrzení a to podáním ze dne [datum]. Ohledně smluvní pokuty žalobkyně uvedla, že nárok žalobkyni vznikl z titulu neuhrazení úvěru ve stanovené době splatnosti, výše smluvní pokuty činí dle úvěrové smlouvy 3 % z dlužné jistiny úvěru, žalobkyně tedy požaduje smluvní pokutu ve výši [částka] z jistiny ve výši [částka]. Smluvní pokuta byla vynesena dne [datum] a byla splatná okamžitě. Žalobkyně v podání také upravila požadovanou výši úroku z prodlení, jenž kapitalizovala ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]; uvedla, že jde konkrétně o zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (dopočet z jistiny [částka]), ve výši [částka] (dopočet z předpisu poplatku za poskytnutí [částka]), ve výši [částka] (dopočet z účelně vynaložených nákladů [částka]), ve výši [částka] (dopočet ze smluvní pokuty [částka]). Dále žalobkyně doplnila, že prověřila bonitu spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre a provedla jeho kontrolu v registrech SOLUS, ISIR, CEE a NRKI. Žalobkyně také uvedla, že byl zaslán ze strany žalobkyně dne [datum] ověřovací poplatek ve výši [částka] na bankovní účet žalovaného za účelem ověření účtu žalovaného. Celý úvěr byl splatný třicet dní od jeho poskytnutí s tím, že v případě, kdy datum splatnosti vychází na víkend nebo státní svátek, posouvá se splatnost úvěru na další pracovní den; původní splatnost úvěru společně s poplatkem za poskytnutí byla tedy dne [datum]. Předžalobní výzva byla ze strany žalobkyně učiněna a žalovanému byla doručena dne [datum].

2. Z provedeného dokazování, konkrétně z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v [obec] oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] se podává, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od [datum] mimo jiné s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

3. Z úvěrové smlouvy [číslo] spolu s občanským průkazem žalovaného včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebníku platného od [datum] se podává, že úvěrová smlouva byla účastníky uzavřena dne [datum] prostředky na dálku. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši [částka] s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný ve smlouvě požádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka] na účet číslo [bankovní účet]. Splatnost úvěru byla sjednána do [datum] RPSN byla účastníky sjednána ve výši 48,3 %. Pro případ, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, byla ve smlouvě sjednána účastníky mimo jiné též smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny úvěru.

4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o provedené platbě a sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému ze smlouvy [číslo] prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] dne [datum] částku [částka]. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho.

5. Z údajů poskytnutých žalovaným žalobkyni k [datum] se podává, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že nemá žádné děti, jeho příjmy jsou [částka], příjmy ostatních členů rodiny jsou [částka], výdaje domácnosti jsou [částka]. Dle zjištění žalobkyně se žalovaný nacházel v prodlení a bylo nutno jej prověřit.

6. Z úvěrové zprávy se podává, že žalovaný ke dni [datum] splácel další dva nesplacené úvěry. Dva předchozí úvěry žalovaného, s jejichž splácením se žalovaný ocitl v prodlení, byly ukončeny.

7. Z kontroly systému SOLUS a vyhodnocení kontroly CRIBIS se podává, že systémy SOLUS a CRIBIS negenerovali k [datum] žalovaného jako dlužníka.

8. Z dopisu ze dne [datum] - předžalobní výzvy k plnění spolu s podacím archem ze dne [datum] a listiny detailní informace k zásilkám se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka], a to do [datum], tj. do 30 dnů od sepisu této výzvy. Výzva byla dána k poštovní přepravě žalovanému dne [datum] a dodána byla žalovanému dne [datum].

9. Z listiny – výpis jednání AAZ046R se podává, že na žalovaného jako povinného byla před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy vedena exekuční řízení u zdejšího soudu, a to pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka].

10. Z kopie občanského průkazu a doložené listiny SMS: účtování smluvní pokuty (viz č. l. 36 a 36 verte spisu), neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

11. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

12. V souladu s § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku.

13. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

18. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit a zaplatit sjednané úroky.

19. Soud pak ponejprv zkoumal, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostála, tedy že by vůbec zjišťovala výdaje žalovaného a tyto jakkoli aktivně ověřovala či si je nechala žalovaným doložit, nebo že by ověřovala či si nechala doložit žalovaným ve smlouvě o úvěru žalovaným tvrzené příjmy a jejich zdroj. Přitom pouze poměřením skutečných příjmů s výdaji úvěrovaného lze získat objektivní náhled na bonitu úvěrovného. K obezřetnosti při poskytnutí úvěru a zejména pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splatit měla vést žalobkyni zejména skutečnost, že na žalovaného jako povinného byla vedena exekuční řízení, což musela žalobkyně zjistit, prověřila-li žalovaného (dle jejího tvrzení) v Centrální evidenci exekucí. K obezřetnosti měla při poskytnutí úvěru žalovanému žalobkyni vést taktéž úvěrová zpráva (viz č. l. 39-40 spisu), z níž bylo pro žalobkyni seznatelné, že žalovaný byl aktuálně zadlužen a že jeho platební morálka v předchozích případech nebyla řádná. Pročež je nutno učinit závěr, že žalobkyně neprokázala, že by dostála náležitě své odborné péči zjistit schopnost žalovaného splátit úvěr ve sjednané lhůtě, pročež je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK).

20. K uvedenému soud pouze podotýká (obiter dicta), že žalobkyně byla k prokázání výše uvedeného vyzvána již v rámci přípravy jednání usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2021, č. j. 41 C 74/2021-32. K jednání, u nějž by se pak jedině mohlo žalobkyni dostat poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobkyně nedostavila.

21. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalovaným dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi žalobkyní a žalovaným absentuje ex tunc obligační vztah (viz bod 19. rozsudku), pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z tohoto vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem z předmětného neplatného obligačního vztahu částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Proto je žalovaný povinen vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku 10 000 Kč.

22. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě žalobkyně. K žalobkyní uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení k výzvě žalobkyně ke splacení celého úvěru – dopisu ze dne 9. 10. 2020, který se dostal do dispozice žalovaného dne 13. 10. 2020, a to dne 9. 11. 2020, když splatnost dluhu nastala dne 8. 11. 2020 (§ 1968 věty první občanského zákoníku, viz bod 6. rozsudku). Lhůta 30 dnů od doručení výzvy žalovanému (tzv. teorie dojití, k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19) se pak vzhledem k výši předmětné pohledávky jeví lhůtou, kdy žalovaný mohl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku plnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pak žalovaný povinen od 9. 11. 2020 do zaplacení zaplatit žalobkyni z částky 10 000 Kč jako sankci za prodlení s úhradou též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně.

23. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč s uplatněným zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 1. 2020 do zaplacení a za období od 9. 11. 2020 do 6. 1. 2021 z této částky v kapitalizované výši. Ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně splnila podmínky pro přiznání nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o. s. ř. (viz dopis ze dne 9. 10. 2020 – předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch ze dne [datum]) a byla ve věci převážně úspěšná (výrok I. rozsudku), když její neúspěch (výrok II. rozsudku) spočíval v rozsahu 7 %, počítáno z hodnoty celého sporu včetně příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozhodnutí. Pročež má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 86 % (93-7). Účelně vynaloženými náklady řízení žalobkyně jsou: - zaplacený soudní poplatek 800 Kč; - odměna právního zástupce za zastupování 2 440 Kč: z tarifní hodnoty 10 730 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu) á 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 bodu 2., odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), z tarifní hodnoty 10 730 Kč za jeden úkon právní služby (podání ze dne 19. 4. 2021) á 1 540 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 3 advokátního tarifu, - hotové výdaje advokáta 600 Kč za shora prvně uvedené tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 5 písm. a), odst. 6 advokátního tarifu a 300 Kč za podání žalobkyně ze dne 19. 4. 2021 dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 5 písm. b), odst. 6 advokátního tarifu, - DPH 638,40 Kč - 21% ze základu 3 040 Kč (2 440 + 600) dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem na náhradě nákladů řízení 4 478,40 Kč; z toho 86 % činí 3 851,40 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).