41 C 93/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 902 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 902 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka za období od datum do datum, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.

2. Předmětem řízení je zaplacení dlužného pojistného ve výši částka za období od datum do datum a paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši částka z pojistné smlouvy číslo spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky v kapitalizované výši částka za období od datum do datum.

3. K důvodům pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání soud uvádí, že usnesením Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručována společně s tímto usnesením. Žalované byla tímto usnesením, které jí bylo doručeno dne datum spolu s žalobou, uložena povinnost uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu s tím, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalovaná nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, byla povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě (zejména uvést, která z tvrzení žalobkyně považuje za nesporná, tj. odpovídající skutečnosti, dále které skutečnosti činí předmětem sporu a proč, co v tomto směru tvrdí sama) a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a to tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden. Rovněž byla žalovaná poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Žalované bylo citované usnesení doručeno dne datum a žalovaná ve stanovené lhůtě 30 dnů zůstala zcela pasivní. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě do datum ve věci samé k žalobě nijak nevyjádřila ani nesdělila, že by jí v tom bránil vážný důvod a jaký, nastoupila zákonná fikce uznání žalobního nároku žalovanou dle § 114b odst. 5 o. s. ř. Na základě této fikce uznání nároku soud rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), neboť účinky uznání nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času; žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovanou ve skutečnosti nedošlo.

4. Soud na tomto místě podotýká, že při svém rozhodování zohlednil recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (zejm. nálezy ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 842/16, I. ÚS 1024/15, Pl. ÚS 13/15) a dospěl k závěru, že soudem ochrany ústavnosti artikulovaná nutnost citlivosti při postupu dle § 114b o. s. ř. nedopadá na situace procesně zcela nečinného žalovaného, který náležitě nedbá svých procesních práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).

5. V daném případě nejde ani o zcela jednoduchou věc, která by nevyžadovala podrobnější přípravu jednání, v níž by vydání usnesení dle § 114b o. s. ř. bylo vyloučeno. Nejde ani o zjevně bezdůvodnou žalobu.

6. Z pohledu žalobních tvrzení je pak dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání takové vylíčení rozhodujících skutečností žalobkyní, které činí žalobu projednatelnou ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 180/2004).

7. Pro úplnost soud uvádí, že nárok žalobkyně je dle žalobních tvrzení odůvodněn povinností žalované zaplatit dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) a § 1958 a násl., § 2756 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

8. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně splnila podmínky pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. (viz předžalobní upomínka ze dne datum, podací arch) a byla v řízení zcela úspěšná, má tedy právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Náklady řízení žalobkyně jsou: - zaplacený soudní poplatek částka, - odměna právního zástupce za zastupování částka: z tarifní hodnoty částka za tři úkony právní služby á částka - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 bodu 1., odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (a dále jen„ advokátní tarif“), - hotové výdaje advokáta částka za shora uvedené tři úkony právní služby á částka dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 5 písm. a), odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, - DPH částka - 21% ze základu částka (600 + 300) dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tj. celkem na náhradě nákladů řízení částka. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

9. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, pobočka ve obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Odvolání do výroku ve věci samé lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, nebo exekuce.