44 C 104/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa o zaplacení 71 493,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 493,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 71 493,70 Kč od 16. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 995,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinen vrátit žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 260 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, distančním způsobem dne 14. 8. 2024 a na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 52 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 15. 12. 2024. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 52 000 Kč a smluvní úrok ve výši 19 493,70 Kč. Žalobkyně dále požadovala z částky 71 493,70 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně za období od 16. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi společností , právnická osoba, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou byla dne 14. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Podle smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 52 000 Kč (viz cit. smlouva o úvěru). Dne 14. 8. 2024 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 52 000 Kč (viz výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně, sdělení , právnická osoba, .). Společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 18. 1. 2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 15. 12. 2024. Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 14. 8. 2024 na účet žalovaného částku 52 000 Kč.

8. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 5. 2025, č. j. 44 C 104/2025-27, netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když na uvedenou výzvu nijak nereagovala.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru jakýmkoliv způsobem zkoumal, je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, pročež nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z uvedené smlouvy. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 52 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho, tudíž jej soud zavázal k uhrazení částky 52 000 Kč (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

10. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

11. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 52 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

12. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 38 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 75 614,38 Kč (zahrnující jistinu, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 52 000 Kč (zahrnující jistinu) 69 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 31 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % (69 % úspěch – 31 % neúspěch = 38 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 600 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 9 540 Kč, tj. 3× 3 180 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „adv. tar.“), z tarifní hodnoty 52 000 Kč za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis předžalobní výzvy k plnění se základním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč (tj. 3× 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 286,90 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 5 995,20 Kč (38 % z 15 776,90 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

13. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

14. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení.

15. Úroky jsou příslušenstvím pohledávky, proto základem poplatku je pouze částka 52 000 Kč. Soudní poplatek ve věci tedy činí 2 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu v celkové výši 2 860 Kč, ač její poplatková povinnost spojená s podáním žaloby představovala pouze částku 2 600 Kč, rozhodl soud podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 260 Kč po právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).