44 C 108/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 58 849,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 715 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 134,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 849,96 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 008,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 58 849,96 Kč představující zesplatněnou jistinu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 849,96 Kč za dobu od 4. 2. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 595 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná se však dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2023, proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná svůj dluh nezaplatila ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu ze dne 21. 12. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 18. 3. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále i jen „smlouva“). Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, kopii rodného listu žalované, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne 18. 3. 2023 s VS , var. symbol, a poznámkou „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “ z bankovního účtu žalované na bankovní účet žalobkyně, výplatní lístky žalované za období 12/2022, 1/2023, 2/2023, rámcovou smlouvu o zřízení bankovního účtu žalované u spol. , jméno FO, , a.s. a výpisy z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 – 11. 3. 2023. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovanou písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen o. z.). Žalovaná prokázala svou totožnost občanským průkazem, rodným listem, předložila výpis ze svého účtu a výplatní lístky a zasláním částky ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu projevila svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou [smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , výpis z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 – 11. 3. 2023, kopie občanského průkazu, kopie rodného listu, potvrzení o odeslání 1 Kč, výplatní lístky žalované].

4. Na účet žalované byla dne 20. 3. 2023 připsána částka 31 297 Kč a částka 17 203 Kč [viz detaily pohybu , Anonymizováno, , jméno FO, , detaily pohybu , Anonymizováno, , jméno FO, – platba převodem uvnitř banky, sdělení , jméno FO, , a.s.], na kterou žalovaná dle žalobkyně uhradila částku 7 785 Kč.

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalované v registru CRIBIS, SOLUS, REPI a v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neměla v registru ani v rejstříku žádný záznam. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené příloze č. 1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplněno, že žalovaná je svobodná, u počtu vyživovaných dětí je uvedeno 0, příjem žalované ze zaměstnání činil 15 813 Kč, přičemž byla zaměstnaná u zaměstnavatele , jméno FO, , nar. , datum, , což žalobkyně ověřila výplatními lístky žalované. Žalovaná mezi svými výdaji uvedla náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, a u jednorázových závazků (mikro úvěry) je uvedeno: ne. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 do 11. 3. 2023, ze kterých vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 12. 3. 2023 činil 0 Kč. Dne 27. 2. 2023 zaslala žalovaná ověřovací platbu ve výši 1 Kč společnosti , právnická osoba, . Doklad žalované nebyl veden v evidenci neplatných dokladů [výpis z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 – 11. 3. 2023, výpis z lustrace SOLUS a ISIR, výpis z lustrace REPI, výpis ze živnostenského rejstříku, kontrola neplatných dokladů MV].

6. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky žalobkyní opakovaně upomínána, a to dne 20. 7. 2023 a dne 5. 8. 2023, přičemž žalovaná dlužnou částku neuhradila, ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 21. 12. 2023 (upomínky ze dne 20. 7. 2023, upomínka ze dne 5. 8. 2023, předžalobní upomínka ze dne 21. 12. 2023, podací lístek).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaná uvedla, že její příjem činí částku 15 813 Kč, tyto žalobkyně dostatečně ověřila pomocí výplatních pásek. Za zásadní pochybení žalobkyně lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, které nijak neověřovala a ve všech případech se spokojila se sdělením žalované. Jí sdělená částka výdajů 3 000 Kč a 0 Kč představující odhadované měsíční výdaje na bydlení a obživu se jeví jako velmi nízká. Žalobkyně reálné náklady na bydlení žalované nijak neověřila například pomocí nájemní či podnájemní smlouvy. Žalobkyně také nijak blíže nezkoumala ani ostatní výdaje žalované. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované na místě, neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalované neobstarala a spoléhala se pouze na sdělené údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaná nebyla reálně schopna s tak nízkým příjmem předmětný úvěr řádně splatit, čemuž svědčí i skutečnost, že se opakovaně uchylovala k užívání úvěrových produktů, tudíž jeho poskytnutí bylo výsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti žalobkyní. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

15. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 48 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla na svůj dluh celkově částku 7 785 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 40 715 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 48 500 Kč – zaplacená částka ve výši 7 785 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 715 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou co do částky 40 715 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 62 018,18 Kč (58 849,96 + 3168,22 Kč). S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 31,30 %. Náklady řízení ve výši 16 002,80 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 354 Kč, odměny advokáta ve výši 10 380 Kč dle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhláška“) z tarifní hodnoty 58 849,96 Kč, která spočívá v odměně za 3 úkony právní služby dle § 11 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 3 460 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 3 x 300 Kč za 3 úkony právní služby výše specifikovaných dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 2 368,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně má právo na 31,30 % z částky 16 002,80 Kč, tedy na částku 5 008,88 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.