44 C 152/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 306 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 25 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 6. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku 20 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného dne 6. 3. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, dne 22. 10. 2024 pak došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný nárok sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku, který v době zesplatnění úvěru činil 4 600 Kč a smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 1 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 6. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal ke dni splatnosti úvěru splatit jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem. Úvěr byl splatný dne 5. 4. 2024. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 279,83 % ročně z částky 20 000 Kč, ke dni splatnosti by tak smluvní úrok činil celkovou částku 4 600 Kč (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Splatnost úvěru byla několikrát odložena smluvními dodatky ke smlouvě o úvěru č. hodnota. Prvním dodatkem ze dne 24. 4. 2024 byla splatnost úvěru odložena až na 24. 5. 2024 (viz dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. hodnota). Druhým dodatkem ze dne 28. 5. 2024 byla splatnost úvěru odložena až na 23. 6. 2024 (viz dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru č. hodnota). Třetím dodatkem ze dne 19. 7. 2024 byla splatnost úvěru odložena až na 18. 8. 2024 (viz dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru č. hodnota). Čtvrtým a posledním dodatkem ze dne 23. 8. 2024 byla splatnost úvěru odložena až na 17. 9. 2024 (viz dodatek č. 4 ke smlouvě o úvěru č. hodnota). Původní věřitelka převedla ze svého účtu dne 6. 3. 2024 na účet č. č. účtu, vedený na žalovaného, částku 20 000 Kč (viz výpis z běžného účtu u právnická osoba). Ke dni 21. 10. 2024 žalovaný neuhradil ničeho, původní věřitelka tak odeslala dne 21. 10. 2024 žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala k uhrazení dlužné částky v celkové výši 26 000 Kč, která sestávala z jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvních úroků ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 300 Kč a poplatku za upomínku ve výši 100 Kč (viz předžalobní výzva ze dne 21. 10. 2024). Z žalobcem předložených důkazů nevyplývá, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Z výpisů z účtu žalovaného, vyžádaných soudem, soud zjistil, že si žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy půjčil od různých subjektů, včetně původní věřitelky, přes 80 000 Kč. Žalovaný měl v období minimálně od 1. 12. 2024 do 15. 1. 2025 záporný zůstatek na svém bankovním účtu. Záporný zůstatek pak měl žalovaný na svém bankovním účtu dále od 21. 2. 2025 do 6. 3. 2025, tj. do dne poskytnutí úvěru od původní věřitelky (viz výpisy z účtu č. č. účtu za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025). Dne 12. 12. 2024 si ujednaly původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že může původní věřitelka v 5. den každého kalendářního měsíce navrhnout uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, a to zasláním datového souboru přes e-mail, jehož obsahem je soubor postupovaných pohledávek. Doručením datového souboru žalobkyni dochází k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uvedených v datovém souboru. Okamžikem uzavření dílčí smlouvy se postupují pohledávky, které jsou obsaženy v odeslaném datovém souboru, na žalobkyni (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024). Dopisem ze dne 15. 3. 2025, který byl žalovanému odeslán téhož dne právním zástupcem žalobkyně, bylo žalobkyní oznámeno žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž tento notifikační úkon činila žalobkyně za původní věřitelku na základě plné moci, která byla žalobkyni původní věřitelkou udělena dne 12. 12. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 a přiložená plná moc). Předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025, která byla žalovanému odeslána téhož dne právním zástupcem žalobkyně, byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 34 894 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 28 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 194 Kč, a to do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2025).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 6. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč.

10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a společnost právnická osoba Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 12. 12 2024 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této rámcové smlouvy má k postoupení pohledávek dojít na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek, k jejichž uzavření dochází doručením datového souboru s pohledávkami žalobkyni. Doručení tohoto datového souboru nebylo nijak doloženo. Absenci dokladu o postoupení pohledávek může suplovat notifikační úkon původní věřitelky, jakožto postupitele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019). K tomuto notifikačnímu úkonu došlo prostřednictvím dopisu ze dne 15. 3. 2025, kdy žalobkyně oznámila žalovanému v zastoupení původní věřitelky na základě plné moci postoupení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nedoložila, jakým způsobem došlo k posouzení úvěruschopnosti či jestli vůbec došlo k posouzení úvěruschopnosti ze strany původní věřitelky, a to navzdory tomu, že byla usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2025, č. j. 44 C 152/2025-40, žalobkyně mimo jiné vyzvána k tomu, aby uvedla, jakým postupem byla původní věřitelkou zjišťována a zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a aby za účelem prokázání těchto tvrzení označila důkazy. Žalobkyně se jednání konaného dne 31. 7. 2025 nezúčastnila, vzdala se tak práva být dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučena o tom, ke kterým skutečnostem má doplnit tvrzení a ke kterým tvrzením je třeba označit důkazy. Žalobkyně tak neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti. Nadto z výpisu z účtu bylo možno učinit závěr, že úvěruschopnost žalovaného dána nebyla. K poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem tohoto porušení zákona je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou mezi sebou uzavřela původní věřitelka a žalovaný. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru tak není možné přiznat žalobkyni jakékoli plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného touto smlouvou. Poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod. Právní poměr mezi původní věřitelkou a žalovaným, který zde existoval, je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu dle § 2993 o. z. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že žalobkyně (na základě postoupení pohledávky původní věřitelky) má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od její výzvy k plnění, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), z tohoto důvodu tak soud žalobkyni úroky z prodlení nepřiznal.

12. I přesto, že původní věřitelka a žalobkyně kvalifikovaly postoupenou pohledávku jako pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy, mohla i tak přejít postoupená pohledávka na žalobkyni, a to jako pohledávka z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

13. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni částku 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, které mu bylo poskytnuto na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jenž uzavřel s původní věřitelkou. K tomu ho soud zavázal tímto rozsudkem (výrok I.). Ve zbylé části soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

14. Ve věci měla žalobkyně částečný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení v poměru jejího úspěchu ve věci. Soud žalobkyni jako náhradu nákladů řízení přiznal částku 1 306 Kč, což je částka, která tvoří 42 % (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 71 % a úspěchu žalovaného ve výši 29 %) z částky 3 110 Kč, jakožto celková výše nákladů řízení žalobkyně. Tuto celkovou výši nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 295 Kč, odměna advokátovi za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 25 590 Kč ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a daň z přidané hodnoty dle § 14a advokátního tarifu ve výši 315 Kč. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že žalobkyně používá ustálený vzor žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a), což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

15. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.