44 C 157/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek řádně a včas nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 510 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 600 Kč za období od 17. 3. 2026 do 15. 4. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2026 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 100 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 788,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 510 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 16. 3. 2026 rámcovou smlouvu o úvěru ID hodnota, v návaznosti na kterou uzavřela se žalovanou téhož dne Smlouvu o úvěru ID hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu včetně úroku ve výši 1,20 % denně splatit dne 15. 4. 2026, a to splátkou ve výši 13 600 Kč. Žalovaná úvěr k termínu splatnosti neuhradila a ani přes opakované výzvy neuhradila ničeho. Dluh žalované sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, z úroku ve výši 3 600 Kč, ze smluvní pokuty v kapitalizované výši 510 Kč, z nákladů spojených se zasláním první a druhé upomínky ve výši 1 100 Kč a z úroku z prodlení.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 30. 6. 2026 uvedla, že nárok uvedený v žalobě neuznává, neboť je dle jejího názoru úvěrová smlouva absolutně neplatná, a to především z důvodu nedostatečného splnění povinnost žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Současně navrhla, aby jí bylo umožněno plnění ve splátkách ve výši 500 Kč, a aby soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ke svým poměrům uvedla, že její příjem sestává z invalidního důchodu ve výši 11 265 Kč, její pravidelné výdaje sestávají z nájemného ve výši 10 200 Kč a z telefonního paušálu ve výši 3 500 Kč a po uhrazení dalších nezbytných výdajů (jídlo, léky, drogerie, další závazky) jí nezbývá téměř nic. Vyživuje dvě osoby, a to dceru narozenou v roce 2006 a syna narozeného v roce 2012, přičemž pro hrazení jejich potřeb pobírá měsíční výživné ve výši 4 500 Kč. Žalované nebyla přiznána dávka státní sociální podpory ve výši 7 000 Kč, což doložila předloženým rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 15. 6. 2026 o zamítnutí žádosti o dávku státní sociální podpory, kterou podala dne 5. 6. 2026. Ze žalovanou předloženého potvrzení o úhradě nájmů vyplývá, že žalovaná v období březen 2026 až květen 2026 hradila měsíční nájemné ve výši 6 523 Kč 3. V podání ze dne 9. 7. 2026 žalovaná předložila dohodu o narovnání, kterou měla uzavřít se žalobkyní a ve které bylo ujednáno, že se žalovaná zavazuje uhradit žalobkyni částku 18 086,10 Kč v 17 měsíčních splátkách, kdy 1.-16. splátka činí 1 100 Kč a poslední splátka činí 486,10 Kč, se ztrátou výhody splátek při neuhrazení některé ze splátek, a že touto úhradou budou veškeré závazky žalované ze smlouvy o úvěru zcela vypořádány. V dohodě se pak účastnice zavázaly, že uzavřou v tomto řízení soudní smír, a že do 5 dnů od uzavření dohody zašlou soudu návrh na schválení soudního smíru. Současně žalovaná předložila i návrh na schválení soudního smíru, kterým by se zavázala uhradit žalobkyni 18 086,10 Kč ve výše uvedených splátkách a dle kterého by neměla žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení. Dohoda o narovnání i návrh na schválení soudního smíru byly podepsané pouze žalovanou.

4. Obě účastnice se z nařízeného jednání omluvily. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř., soud věc projednal v nepřítomnosti účastnic.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 16. 3. 2026 uzavřena rámcová smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které uzavřely strany téhož dne smlouvu o úvěru č. hodnota (dále též „smlouva“). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 1,20 % denně splatit do 15. 4. 2026 (viz citované smlouvy). Žalobkyně poskytla žalované 16. 3. 2026 na její účet č. č. účtu částku 10 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě služba, výpis z účtu žalované č. č. účtu za období od 5. 1. 2026 do 31. 3. 2026).

6. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má měsíční příjem ve výši 19 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 3 300 Kč a měsíční splátky úvěrů ve výši 0 Kč (viz žádost o úvěr č. hodnota). Příjem žalované ověřila žalobkyně vybranými transakcemi příjmů na účtu žalované č. č. účtu za leden 2026 až březen 2026, čímž byl ověřen příjem žalované ve výši 18 883 Kč. Mezi vybranými transakcemi je uveden příspěvek na bydlení a přídavek na dítě za prosinec 2025, leden 2026 a únor 2026, který jí byl vyplácen v souhrnné výši 7 563 Kč, a dále invalidní důchod 3. stupně za leden 2026 ve výši 11 399 Kč a za únor 2026 a březen 2026 ve výši 11 280 Kč (viz identifikované zdroje příjmů). Výdaje žalované určila žalobkyně částkou 7 553 Kč, přičemž dle svých tvrzení tak učinila z důvodu, že nepovažovala částku uvedenou žalovanou za reálnou a výši výdajů tak nadhodnotila na částku 7 553 Kč, přičemž ke způsobu ověření měsíčních výdajů uvedla, že při jejich ověřování vycházela ze statistických ukazatelů, dle nichž průměrné měsíční výdaje osoby dosahují 30 % jejího čistého měsíčního příjmu, přičemž tento statistický údaj záměrně nadhodnotila a za výdaje žalované považovala částku odpovídající 40 % čistého měsíčního příjmu. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru CNCB, v databázi neplatných dokladů v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, kdy je u výsledku lustrace v registru CNCB ze dne 16. 3. 2026 uvedeno „již špatný jednotlivec“, u lustrace v databázi neplatných dokladů uvedeno, že měla ke dni 16. 3. 2026 platný občanský průkaz, a u lustrace v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí uvedeno, že nebylo vůči ní ke dni 16. 3. 2026 vedeno insolvenční ani exekuční řízení (viz výsledek lustrací).

7. Žalobkyně předtím poskytla žalované úvěr č. hodnota ve výši 3 000 Kč, a to dne 10. 3. 2026. Žalovaná splatila úvěr dne 16. 3. 2026 platbou ve výši 4 080 Kč, a to poté, co si vzala předtím téhož dne půjčku ve výši 5 000 Kč (viz přehled převzatých úvěrů u žalobkyně, výpis z účtu žalované č. č. účtu za období od 5. 1. 2026 do 31. 3. 2026).

8. Z výpisu z účtu žalované, který si soud vyžádal od její banky, vyplývá, že žalovaná měla v období dvou měsíců před uzavřením smlouvy vysoké výdaje, které výrazně převyšují částku uvedenou žalovanou i částku vypočtenou žalobkyní. Ke dni 28. 2. 2026 měla 28. 2. 2026 měla žalovaná na účtu disponibilní zůstatek ve výši 407,76 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná čerpala dne 2. 2. 2026 úvěr ve výši 15 000 Kč, dále pak čerpala úvěr dne 3. 2. 2026 ve výši 15 000 Kč, půjčku dne 3. 2. 2026 ve výši 8 000 Kč, úvěr dne 3. 3. 2026 ve výši 22 000 Kč, úvěr dne 13. 3. 2026 ve výši 5 000 Kč, úvěr dne 16. 3. 2026 ve výši 30 000 Kč a půjčku dne 16. 3. 2026 ve výši 5 000 Kč (viz výpis z účtu žalované č. č. účtu za období od 5. 1. 2026 do 31. 3. 2026).

9. Právní zástupkyně žalobkyně odeslala žalované dne 26. 5. 2026 předžalobní výzvu, kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky (viz poslední výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby – předžalobní výzva ze dne 26. 5. 2026, podací arch).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit k datu splatnosti spolu se sjednaným úrokem.

14. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázány, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastnic.

15. V dané věci, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně sice doložila, že si ověřila příjem žalované dle vybraných transakcí na jejím účtu, dané transakce jsou ovšem tvořeny pouze výplatou invalidního důchodu, příspěvkem na bydlení a přídavkem na dítě. Z lustrace žalované v CNCB vyšel výsledek „již špatný jednotlivec“, z daného tak nevyplývá, že by žalovaná neměla žádné splátky dlouhodobých úvěrů, ani že by neměla žádné čerpané mikroúvěry, jak tvrdí žalobkyně. Výdaje žalované stanovila žalobkyně statistickým modelem, aniž by se zabývala skutečnými výdaji žalované, které měla, jak vyplývá z výpisů z jejího účtu, mnohem vyšší, než které sama uvedla a než které žalobkyně statistickým modelem vypočetla. Z výpisu z účtu žalované je dále zřejmé, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy čerpala několik úvěrů, a že měla na účtu koncem února 2026, tj. necelé tři týdny před uzavřením smlouvy, jen malý disponibilní zůstatek. Žalobkyně upozornila na to, že žalovaná byla jejím stálým klientem, kdy již u ní jeden úvěr řádně a včas splatila. Jak ovšem vyplývá z výpisu z účtu žalované, tak k úhradě daného úvěru došlo poté, co žalovaná čerpala jinou půjčku, tedy že tzv. vytloukala klín klínem.

16. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaná je povinna zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ji soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem uložena žalované úhrada druhu ve splátkách, nemohla se ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.

18. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 510 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 600 Kč za období od 17. 3. 2026 do 15. 4. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2026 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 100 Kč (výrok II.).

19. K žalovanou předloženému návrhu na schválení soudního smíru soud nepřihlížel, neboť byl daný smír podepsaný pouze žalovanou a žalobkyně žádný svůj návrh na soudní smír nepředložila, přestože je v dohodě předložené žalovanou uvedeno, že měla do 5 dnů od uzavření dohody zaslat soudu návrh na schválení soudního smíru. Soud je nadto toho názoru, že by výše uvedený soudní smír stejně nebylo možno schválit, neboť by byl ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř. v rozporu s právními předpisy, a to zejména s kogentními ustanoveními § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastnic řízení. Žalobkyně byla úspěšná v částce 10 000 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 15 525,06 Kč (10 510 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 015,06 Kč). Žalobkyně tak měla v řízení úspěch ve výši 64 % a žalovaná měla úspěch ve výši 36 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 28 % nákladů řízení (64 % - 36 %). Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 815 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokátky za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 788,20 Kč jakožto 28 % z částky 2 815 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně (výrok III.)

21. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že bylo předmětem řízení peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyně v dané věci podala žalobu na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 47/2026, 8 C 70/2026, 39 C 56/2026 či 38 C 76/2026).

22. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalované, která pobírá invalidní důchod ve výši 11 265 Kč a výživné ve výši 4 500 Kč, platí nájemné ve výši 6 523 Kč a telefonní paušál ve výši 3 500 Kč, vyživuje dvě osoby a po uhrazení nezbytných výdajů jí nezbývá téměř nic, rozhodl soud o plnění platební povinnosti uložené žalované ve výroku I. v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností žalované a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k poměrům žalované. Při určení výše měsíční splátky vyšel soud z návrhu soudního smíru podaného žalovanou, ve kterém se strany dohodli na 16 splátkách po 1 100 Kč a poslední splátce 486,10 Kč. Pokud žalovaná navrhovala splátku 1 100 Kč, pak by to měla být částka, která odpovídá její finanční situaci. S ohledem na nižší částku, k jejímuž zaplacení je žalovaná zavázána, soud (byť pouze kosmeticky) snížil i výši splátky na 1 000 Kč. Nezaplatí-li žalovaná žalobkyni některou ze splátek řádně a včas, nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

23. Návrhu žalované, aby soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., soud nevyhověl. Moderační právo, které zavádí uvedené ustanovení, je mimořádným procesním institutem, kdy může soud tehdy, jsou-li k tomu důvody hodné zvláštního zřetele, výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat, i když by na jiných okolností daný účastník právo na náhradu nákladů řízení měl. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Soud v této věci neshledal žádné takové důvody pro aplikaci moderačního práva dle § 150 o. s. ř., přičemž zohlednil taky poměrně malou výši nákladů řízení, které je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.