44 C 161/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 95 845 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 289 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 70 556,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 86 485,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 11. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 408,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 81 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 12. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 1 216,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 61 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 2. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 1 079,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 59 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 4. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 56,86 % p.a z částky 74 034,40 Kč od 23. 11. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 5 976,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 74 034,40 Kč od 15. 1. 2022 do 14. 2. 2022 ve výši 513,05 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 59 715,67 Kč od 15. 2. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 987,90 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 57 715,67 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 11. 2021 dosáhne částky 201 873,00 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 7. 2023 po žalovaném domáhala zaplacení částky 95 845,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 86 485,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 11. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 408,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 81 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 12. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 1 216,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 61 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 2. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 1 079,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 59 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 4. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 56,86 % p.a z částky 74 034,40 Kč od 23. 11. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 5 976,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 74 034,40 Kč od 15. 1. 2022 do 14. 2. 2022 ve výši 513,05 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 59 715,67 Kč od 15. 2. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 987,90 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 57 715,67 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 11. 2021 dosáhne částky 201 873,00 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 19. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 19. 2. 2021 úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 56,86 % p. a. ve 36 měsíčních splátkách ve výši 4 673 Kč, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil celkem 54 711 Kč, poslední splátku uhradil dne 29. 4. 2022. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 6,7 a 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 30 dnů (499 Kč za každou splátku). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 600 Kč za prodlení žalovaného se splátkami č. 6,7 a 8 u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů (200 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 7 o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni 21. 11. 2021 automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 84 388,67 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 23. 11. 2021 až do jejího úplného zaplacení. Ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil částku 95 845,43 Kč tvořenou novou jistinou úvěru ve výši 57 715,67 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 1 497 Kč, náklady spojenými s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění úvěru od 23. 11. 2021 do 3. 7. 2023 ve výši 36 033,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje výše specifikované příslušenství. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Dne 19. 2. 2021 v 8.01.17 podepsal žalovaný jako klient elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Žalovanému byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (viz předsmluvní formulář). Žalobkyně zaslala žalovanému Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2021, jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] s datem akceptace 19. 2. 2021. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 2. 2021, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 4 673 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 16. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 56,85 % ročně. Podle bodu 4.2 Smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 Smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k její úhradě. Podle bodu 6.2 Smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 Smlouvy pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 Smlouvy. Dle bodu 6.4 Smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí Nové jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 Smlouvy, jestliže žalovaný neuhradil novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 Smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]).

4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Měsíční příjem žalovaného tvoří příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] [obec], příspěvková organizace, [ulice a číslo], [obec] v průměrné výši 39 000 Kč, jiné příjmy nemá. Jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) ve výši 3 000 Kč, tj. celkem 6 860 Kč. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 31 140 Kč (viz hodnocení klienta), příjmy žalovaného žalobkyně ověřila přehledem transakcí na účtu za období [číslo] – 2/ 2021. Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s výsledkem 330 bodů, kdy podle vysvětlivky u bodů 316 - 415 se jedná o Kategorii II. - vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů (viz výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI), a dále výpisem z registru SOLUS s výsledkem příznaku D (viz Výpis záznamů z registru SOLUS).

5. Z Výpisu transakcí z účtu žalovaného žalobkyně ověřila, že je žalovaný majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a také jeho měsíční příjem ze zaměstnání. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 2. 2021 peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], vedený na jméno [celé jméno žalovaného] u [právnická osoba], jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru, potvrzení [právnická osoba] ze dne 20. 7. 2023).

6. Žalovaný uhradil v období od března 2021 do dubna 2022 částku 54 711 Kč (viz karta klienta). Výzvou k zaplacení ze dne 18. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 7 a 8, splatných dne 16. 9. 2021 a 16. 10. 2021 a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 18. 10. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 16. 11. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 7, splatné dne 16. 9. 2021, splátky č. 8, splatné 16. 10. 2021, a splátky č. 9 splatné 16. 11. 2021, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 16. 11. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 16. 9. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 6 splatné dne 16. 8. 2021 a splátky č. 7, splatné 16. 9. 2021, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 16. 9. 2021). V oznámení ze dne 21. 11. 2021 žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo dne 21. 11. 2021 k zesplatnění celého úvěru, současně jej vyzvala k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení) dlužných částek v celkové výši 86 485 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužných částek až do zaplacení (viz oznámení ze dne 21. 11. 2021). Žalovaný byl nakonec vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2022, odeslané téhož dne (viz předžalobní výzva č. l. 15, poštovní podací arch č. l. 35). Žalovaný ničeho neuhradil (viz karta klienta). <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 56,86 % ročně z poskytnuté částky v 36 měsíčních splátkách po 4 673 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta vždy k 16. dni příslušného měsíce. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 80 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaný následně uhradil částku 54 711 Kč.

14. Soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

15. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Jinými důkazy než těmi, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila z výpisů z účtů žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného byl příjem ze zaměstnání v průměrné výši 39 000 Kč. Co se týče výdajů, soud je přesvědčen, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 860 Kč, rovněž náklady na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 3 000 Kč se jeví jako vysoce nedůvěryhodné. Výdaje žalovaného žalobkyně vůbec neprověřovala, stejně jako skutečnou míru jeho zadlužení, když vycházela pouze z databází SOLUS, NRKI a z informací získaných od žalovaného. K obezřetnosti mělo vést žalobkyni také zjištění, že žalovaný nemá zcela příznivé skóre v rejstříku NRKI. Bez relevantního zjištění výdajové stránky hospodaření žalovaného si nelze utvořit relevantní závěr o množství disponibilních prostředků a skutečné schopnosti žalovaného závazek splácet. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalovaného) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021-97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021-75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021-89.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 80 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 54 711 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 25 289 Kč (80 000 – 54 711).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou Smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslanou předžalobní výzvu žalovanému nelze pokládat za výzvu k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinný, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Z výše uvedených důvodů proto nevznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku 70 556,43 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z částky 86 485,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 11. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 408,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 81 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 12. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 1 216,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 61 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 2. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 1 079,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 59 812,00 Kč ve výši 8,5 % ročně od 30. 4. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 56,86 % p.a z částky 74 034,40 Kč od 23. 11. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 5 976,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 74 034,40 Kč od 15. 1. 2022 do 14. 2. 2022 ve výši 513,05 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 59 715,67 Kč od 15. 2. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 987,90 Kč a úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 57 715,67 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení (výrok II).

22. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšnou, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivním, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku III, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř.