44 C 163/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa o zaplacení 14 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 28. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 352 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 14 760 Kč od 28. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 24. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku 12 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného téhož dne. Úvěr měl být splacen nejpozději do 27. 10. 2024. Žalovaný do daného data úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný nárok sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, smluvního úroku, který v době zesplatnění úvěru činil 2 760 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po splatnosti úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 24. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 12 000 Kč a žalovaný se zavázal ke dni splatnosti úvěru splatit jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem. Datum splatnosti bylo sjednáno ke dni 23. 9. 2024. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 279,83 % ročně z částky 12 000 Kč, ke dni splatnosti by tak smluvní úrok činil celkovou částku 2 760 Kč (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Původní věřitelka převedla ze svého účtu dne 24. 8. 2024 na účet č. č. účtu, vedený na žalovaného, částku 12 000 Kč (viz výpis z běžného účtu u právnická osoba). Ke dni splatnosti 27. 10. 2024 žalovaný neuhradil ničeho, původní věřitelka tak odeslala dne 27. 10. 2024 žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala k uhrazení dlužné částky v celkové výši 15 256 Kč, která sestávala z jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, smluvních úroků ve výši 2 760 Kč, smluvní pokuty ve výši 396 Kč a poplatku za upomínku ve výši 100 Kč (viz předžalobní výzva ze dne 23. 10. 2024). Z výpisu z účtu žalovaného, který si soud vyžádal, bylo zjištěno, že žalovaný měl v období tří měsíců před uzavřením smlouvy velmi vysoké výdaje, a to ve výši téměř 690 000 Kč. Průměrná mzda žalovaného za květen 2024 a červen 2024 činila 25 116 Kč, přičemž v červenci 2024 a srpnu 2024 mzdu již neobdržel, resp. z jiných příchozích plateb nevyplývá jednoznačně, že by se jednalo o výplatu. Žalovaný v období tří měsíců čerpal několik různých úvěrů, z nichž největší je úvěr ze dne 28. 5. 2024 v částce 262 000 Kč, na který měsíčně splácel 4 327 Kč. Žalovaný dále čerpal úvěr dne 25. 6. 2024 v částce 71 000 Kč, na který měsíčně splácel 1 194 Kč, a úvěr ze dne 27. 5. 2024 v částce 30 000 Kč, na který měsíčně splácel 558 Kč. Žalovaný neměl již v srpnu 2024 dostatečný disponibilní zůstatek na účtu k tomu, aby mohl řádně splácet své závazky (viz výpis z účtu č. č. účtu za období od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024). Dne 12. 12. 2024 si ujednaly původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že může původní věřitelka v 5. den každého kalendářního měsíce navrhnout uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, a to zasláním datového souboru přes e-mail, jehož obsahem je soubor postupovaných pohledávek. Doručením datového souboru žalobkyni dochází k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uvedených v datovém souboru. Okamžikem uzavření dílčí smlouvy se postupují pohledávky, které jsou obsaženy v odeslaném datovém souboru, na žalobkyni (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024). Dopisem ze dne 15. 3. 2025, který byl žalovanému odeslán téhož dne právním zástupcem žalobkyně, bylo žalobkyní oznámeno žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž tento notifikační úkon činila žalobkyně za původní věřitelku na základě plné moci, která byla žalobkyni původní věřitelkou udělena dne 12. 12. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 a přiložená plná moc). Předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025, která byla žalovanému odeslána téhož dne právním zástupcem žalobkyně, byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 21 863 Kč, a to do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2025).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 24. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč 10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a společnost právnická osoba Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 12. 12 2024 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této rámcové smlouvy má k postoupení pohledávek dojít na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek, k jejichž uzavření dochází doručením datového souboru s pohledávkami žalobkyni. Doručení tohoto datového souboru nebylo nijak doloženo. Absenci dokladu o postoupení pohledávek může suplovat notifikační úkon původní věřitelky, jakožto postupitele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019). K tomuto notifikačnímu úkonu došlo prostřednictvím dopisu ze dne 15. 3. 2025, kdy žalobkyně oznámila žalovanému v zastoupení původní věřitelky na základě plné moci postoupení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nedoložila, jakým způsobem došlo k posouzení úvěruschopnosti či jestli vůbec došlo k posouzení úvěruschopnosti ze strany původní věřitelky, a to navzdory tomu, že byla usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 7. 2025 č. j. 44 C 163/2025-32 žalobkyně mimo jiné vyzvána k tomu, aby uvedla, jakým postupem byla původní věřitelkou zjišťována a zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a aby za účelem prokázání těchto tvrzení označila důkazy. Žalobkyně se jednání konaného dne 12. 8. 2025 nezúčastnila, vzdala se tak práva být dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. být poučena o tom, ke kterým skutečnostem má doplnit tvrzení a ke kterým tvrzením je třeba označit důkazy. Žalobkyně tak neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti. Nadto z výpisu z účtu bylo možné učinit závěr, že žalovaný nebyl schopen splácet původní věřitelkou poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť měl velmi vysoké výdaje, které se snažil pokrýt čerpáním úvěrů, které nebyl poté schopen v srpnu 2024, tj. v měsíci, kdy uzavřel smlouvu, řádně splácet. K poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou původní věřitelky, v daném případě tak požadovaný smluvní úrok. Z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně (po postoupení předmětné pohledávky) nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Původní věřitelka žalovanému poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, proto je třeba právní poměr mezi žalobkyní (po postoupení pohledávky) a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.).

13. I přesto, že původní věřitelka a žalobkyně kvalifikovaly postoupenou pohledávku jako pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy, mohla i tak přejít postoupená pohledávka na žalobkyni, a to jako pohledávka z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

14. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni částku 12 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, které mu bylo poskytnuto na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jenž uzavřel s původní věřitelkou. K tomu ho soud zavázal tímto rozsudkem (výrok I.).

15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 2 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 760 Kč od 28. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.).

16. Ve věci měla žalobkyně částečný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení v poměru jejího úspěchu ve věci. Soud žalobkyni jako náhradu nákladů řízení přiznal částku 1 352 Kč, což je částka, která tvoří 48 % (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 74 % a úspěchu žalovaného ve výši 26 %) z částky 2 815 Kč, jakožto celková výše nákladů řízení žalobkyně. Tuto celkovou výši nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokátovi za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 14 760 Kč ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a daň z přidané hodnoty dle § 14a advokátního tarifu ve výši 315 Kč. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že žalobkyně používá ustálený vzor žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a)), což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

17. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.