44 C 177/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 998 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 998 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 504,70 Kč za období od 31. 5. 2024 do 30. 11. 2024, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 294,12 Kč za období od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 202 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 998 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 504,70 Kč za období od 31. 5. 2024 do 30. 11. 2024, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 30 000 od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 294,12 Kč za období od 1. 1. 2024 do 30. 11. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 2. 7. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. hodnota (dále též „smlouva“), na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný povinnost vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním povinností, dne 16. 12. 2024 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč a dlužných poplatků ve výši 998 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 02. 2025 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 2. 7. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. hodnota, kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve formě přečerpání na běžném účtu žalovaného č. č. účtu, a to do celkové výše povoleného debetu 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně (viz smlouva o povoleném debetu č. hodnota). Žalovaný původní věřitelce dne 9. 2. 2023 navrhnul, aby byla maximální výše úvěru zvýšena na 30 000 Kč, původní věřitelka tomuto návrhu vyhověla a tentýž den výši úvěru zvýšila (návrh na změnu výše úvěru, prohlášení o navýšení limitu).

4. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila interních a externích datových zdrojů a dále vycházela z údajů, které získala od žalovaného. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, neměl negativní záznam v registrech BRKI a NRKI, neměl dle SOLUS žádný splatný dluh a měl na účtu průměrný příjem ve výši 22 675 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z regionálních nákladů ve výši 7 118 Kč, celkové sumy měsíčních splátek ve výši 3 098 Kč, limitu všech interních úvěrů ve výši 69 953 Kč a příjmu ve výši 22 675 Kč. Průměrný příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu žalovaného, který pro něj vedla původní věřitelka. Při určení výdajů žalovaného vycházela původní věřitelka z regionálních nákladů ve výši 7 118 Kč a z celkové sumy měsíčních splátek ve výši 3 098 Kč, které splácel žalovaný u původní věřitelky. Posouzením úvěruschopnosti došla původní věřitelka k závěru, že nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti).

5. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že byl během období tří měsíců před uzavřením smlouvy zaměstnán u společnosti právnická osoba, od které obdržel v dubnu 2019 mzdu 18 823 Kč, v květnu 2019 mzdu 16 023 Kč a v červnu 2019 mzdu 11 396 Kč. Žalovaný si z účtu často vybíral hotovost a držel si na účtu jen poměrně malý zůstatek. Během tří měsíců před uzavřením smlouvy žalovaný na splátkách na úvěry uhradil dne 23. 4. 2019 částky 1 155 Kč a 1 064 Kč. Dne 26. 4. 2019 načerpal žalovaný úvěr ve výši 37 973,12 Kč. Na splátkách na úvěry pak dále uhradil dne 15. 5. 2019 částku 597,97 Kč, dne 20. 5. 2019 částku 1 064 Kč, dne 17. 6. 2019 částku 2 034 Kč, dne 28. 6. 2019 částku 1 564 kč. V druhé půlce června se žalovaný patrně dostal do prodlení se splácením úvěru či jiných pohledávek u původní věřitelky, neboť mu dne 25. 6. 2019 a 28. 6. 2019 byla naúčtována výzva k zaplacení dlužné částky (viz výpis z účtu žalovaného u právnická osoba za období od 1. 4. 2019 do 31. 7. 2019, mimořádný výpis z účtu za období od 17. 12. 2014 do 30. 11. 2024).

6. Žalovaný měl ke dni 31. 5. 2024 zůstatek na účtu -30 000 Kč. Dne 6. 6. 2024 odeslala původní věřitelka žalovanému výzvu k uhrazení dluhu ve výši 1 036,85 Kč do 13. 6. 2024, skládající se z nepovoleného záporného zůstatku ve výši 537,85 Kč a poplatku za výzvu ve výši 499 Kč. Dne 8. 7. 2024 odeslala původní věřitelka žalovanému výzvu k uhrazení dluhu ve výši 2 056,35 do 15. 7. 2024, skládající se z nepovoleného zůstatku ve výši 1 557,35 Kč a poplatku za výzvu ve výši 499 Kč (viz výpis z Povoleného debetu, 1. výzva ze dne 6. 6. 2024, 2. výzva ze dne 8. 7. 2024). Z důvodu trvajícího prodlení žalovaného přistoupila původní věřitelka dne k zesplatnění celého úvěru a prohlášením o okamžité splatnosti závazku ze dne 16. 12. 2024, odeslaným téhož dne, vyzvala žalovaného k uhrazení celého dluhu (viz prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 16. 12. 2024).

7. Dne 13. 12. 2023 uzavřely původní věřitelka a žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek č. hodnota. V ní bylo ujednáno, že postoupení pohledávek se stává účinné dnem řádného zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. Na základě této rámcové smlouvy byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena dne 26. 2. 2025 smlouva o postoupení pohledávek č. hodnota. V příloze smlouvy je uvedena i pohledávka, která je předmětem žaloby. Úplata za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou byla žalobkyní uhrazena dne 5. 3. 2025 (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. hodnota ze dne 13. 12. 2023, smlouvu o postoupení pohledávek č. hodnota ze dne 26. 2. 2025, potvrzení úplaty za postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025). Dne 13. 3. 2025 odeslala původní věřitelka žalovanému vyrozumění o postoupení pohledávky ze smlouvy o povoleném debetu č. hodnota (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 3. 2025,). Předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dluhu ve výši 42 989,71 Kč (viz oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 8. 4. 2025).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že původní věřitelka a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve formě přečerpání, tedy tak, že umožnila žalovanému jít do debetu na běžném účtu, který pro něj vedla, a to nejprve do výše 15 000 Kč, následně pak do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.

15. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o povoleném debetu č. hodnota byli žalovaný a společnost právnická osoba. Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 13. 12. 2023 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dle této smlouvy je postoupení pohledávek účinné zaplacením úplaty. Následně uzavřela původní věřitelka a žalobkyně dne 26. 2. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž příloze je uvedena i pohledávka za žalovaným, přičemž bylo prokázáno uhrazení úplaty za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou. Bylo navíc i prokázáno, že původní věřitelka vyrozuměla žalovaného ohledně postoupení pohledávky za ním na žalobkyni. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

17. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaná nedovolala, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

18. S ohledem na shora uvedené judikaturní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

19. V projednávané věci, co se týká posouzení úvěruschopnosti, předložila žalobkyně protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého vyplývá, že původní věřitelka provedla kontrolu v insolvenčním rejstříku, v registrech BRKI, NRKI a SOLUS a dále zohledňovala příjmy a výdaje žalovaného. V prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny příjmy, které byly následně ověřeny výpisem z účtu žalovaného, který pro něj vedla původní věřitelka. Výdaje, mimo, sumy měsíčních splátek, jsou ale zde uvedeny pouze pod položkou „regionální náklady“, nelze přitom z této položky určit, o jaké náklady se jedná, jak k této částce původní věřitelka došla a z listin nevyplývá, že by byly tyto výdaje nějakým způsobem původní věřitelkou ověřeny. Výdaje přitom tvoří velmi důležitý faktor, který je nutné zohlednit při posuzování úvěruschopnosti, neboť určuje, jakou částku je žalovaný schopen ušetřit a použít na splácení úvěru. Soud dále upozorňuje na to, že žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy disponoval s poměrně malým zůstatkem. Nadto si žalovaný vzal dne 26. 4. 2019 úvěr ve výši 37 973,12 Kč, z kterého pak v následujících měsících žil, neboť by mu jeho mzda na pokrytí nákladů nestačila. Soud při zohlednění těchto skutečností nepovažuje posouzení úvěruschopnosti za řádné, jestliže i za takové situace poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr. K tomu ještě soud podotýká, že žalobkyně netvrdila a nepředložila žádné důkazy o tom, že by byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k navýšení maximální výše úvěru na 30 000 Kč dne 9. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne 4. 9. 2025 nezúčastnila, se tak tímto vzdala možnosti být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, které rozhodné skutečnosti je třeba vylíčit a která tvrzení je třeba prokázat.

20. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč (bylo mu umožněno jít do debetu na účtu) náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Na této částce nebylo žalovaným ničeho uhrazeno, soud proto žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

22. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 998 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 504,70 Kč za období od 31. 5. 2024 do 30. 11. 2024, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 294,12 Kč za období od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení (výrok II.).

23. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle úspěchu účastníků. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 30 000 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení 39 735,83 Kč (30 998 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 8 737,83 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje 75 % a úspěch žalovaného 25 %. Žalobkyni tak svědčí právo na náhradu 50 % (75 % - 25 %) nákladů řízení. Soud tudíž přiznal žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 2 202 Kč (výrok III.), odpovídající 50 % z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 4 404 Kč. Celkové náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 500 Kč, odměna za zastupovaní žalobkyně advokátem ve výši 2 100 Kč (3 právní úkony, jejichž sazba činí 700 kč za úkon dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (3 právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů) a daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč, neboť je advokát žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty (§ 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů).

24. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.