44 C 211/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 389,24 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 389,24 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 590,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 813,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,34 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 25 329,24 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 590,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 813,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,34 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). Smlouvy byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poskytnutou jistinou úroky ve výši 7 141 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 242 Kč. Celkovou částku měla žalovaná zaplatit v 52 týdenních splátkách po 528 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (dále jen„ Smlouva o postoupení pohledávek“), tuto skutečnost žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani po předžalobní výzvě, učiněné právním zástupcem žalobkyně ze dne [datum].

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, když žalobkyně učinila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání již v podaném návrhu.

3. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně s žalovanou uvedenou Smlouvu uzavřela, přičemž se zavázala poskytnout žalované sjednanou částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná převzetí této částky stvrdila podpisem Smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit, a to spolu s dalšími náklady spojenými s poskytnutím úvěru ve výši 7 141 Kč za kapitalizovaný úrok, také platbou za poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 242 Kč. Celková částka 27 443 Kč měla být žalovanou splácena v 52 týdenních splátkách po 528 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho (viz tabulka umoření). Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum], zaslaným na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od skutečnosti žalované zjištěné a doklady ověřené zapsala její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru do karty zákazníka. Žalovaná podle údajů uvedených v kartě zákazníka předložila výplatní pásky, potvrzení o příjmu za měsíce 6 a [číslo] a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ze dne [datum]. [příjmení] měsíční příjem žalované byl zaznamenán ve výši 10 000 Kč, přičemž čistý příjem domácnosti měl činit částku ve výši 30 000 Kč. Její odhadnuté výdaje činily dle zákaznické karty celkem 4 000 Kč měsíčně, a to ve výši 1 170 Kč za splátky jiného úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně. Listiny, z nichž měla podle tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartě zákazníka nebyly ani uvedeny listiny, z nichž by bylo možné ověřit míru zadlužení žalované (viz karta zákazníka ze dne [datum]).

5. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 29 770,05 Kč, a to nejpozději do [datum], s tím, že pokud tak žalovaná neučiní bude žalobkyně nucena svůj nárok uplatnit soudní cestou. Tuto výzvu dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně na poslední jemu známou adresu, a to adresu sdělenou žalovanou ve smlouvě (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 15. Z hlediska aktivní procesní legitimace žalobkyně v řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou dle Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ode dne [datum]. Tato byla uzavřena žalobkyní s právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. o. z., tudíž je žalobkyně aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení. Postoupení bylo doloženo Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek, přičemž změna v osobě věřitele byla oznámena žalované právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum]. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v daném řízení.

16. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dne [datum] v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu této smlouvy. Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných týdenních splátkách ve výši 528 Kč, a to včetně dalších nákladů zákazníka, které jsou spojeny s poskytnutím úvěru ve výši 7 141 Kč za kapitalizovaný úrok s také platbou za poplatek za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 242 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované poskytla dne [datum] jistinu úvěru ve výši 14 000 Kč, žalovaná však svůj závazek řádně a včas nesplatila, dostala se do prodlení s úhradou předepsaných splátek a dlužnou částku neuhradila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně se totiž v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti omezila pouze na údaje sdělené žalovanou, které mohou být značně ovlivněny záměrem žalované obdržet finanční prostředky„ za každou cenu“. Již sama skutečnost, že žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně má již jeden finanční závazek, mělo vzbudit podezření o solventnosti žalované a vést žalobkyni k hlubšímu šetření. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzenými příjmy žalované ve výši 10 000 Kč, aniž by soudu doložila, že tyto příjmy odpovídaly skutečnému stavu věci. Nadto i kdyby tvrzené skutečnosti byly pravdivé, tak příjmy žalované byly velmi nízké na to, aby byla schopna plnit další finanční závazek, a to zejména za situace, kdy vyživovala další osobu. Příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč nebyly ničím doloženy ani nebylo objasněno, o jaké příjmy se jedná, proto je nelze mít za prokázané. Výdaje žalovaná žádné neuvedla, pouze své výdaje odhadla na měsíční částku ve výši 4 000 Kč, včetně splátky svého předchozího finančního závazku vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Ani tato skutečnost nevedla právní předchůdkyni žalobkyně k větší míře obezřetnosti. Lze shrnout, že samotné odhadnuté výdaje ve výši 4 000 Kč na nájem, inkaso a energie jsou na první pohled podhodnocené. Pokud by se od reálného měsíčního příjmu žalované odečetly reálné životní náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon, náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, a další nutné výdaje spojené s vyživovací povinností další osoby, bylo by možné stěží uzavřít, že by žalovaná byla schopna splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, vědět jako profesionál ve svém oboru mohla a měla.

18. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 14 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, tedy zbývající částka k úhradě dlužné částky žalobkyni činí 14 000 Kč a jelikož žalovaná tuto částku neuhradila žalobkyni dobrovolně, zavázal ji k tomuto plnění soud svým rozhodnutím (výrok I).

21. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou Smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

22. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní požadavek v částce 11 389,24 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 590,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 813,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,34 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II).

23. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšnou, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení pasivní a z obsahu spisu nevyplývají žádné náklady řízení, které by žalované vznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z výroku III, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř.