44 C 212/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 812 581,83 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 757 219,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 362,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 810 248,59 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 810 248,59 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 903,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 812 581,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 810 248,59 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 810 248,59 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 7,99 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 796 Kč, počínaje lednem roku 2022. Dále bylo sjednáno, že vedle dlužných úroků a jistiny uhradí žalovaný vyúčtované poplatky, stanovené sazebníkem žalobkyně platným ke dni vyúčtování, poplatek za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 5 000 Kč, cenu za vedení úvěrového účtu ve výši 0 Kč, a cenu sjednaného pojištění pro případ nemožnosti splácet ve výši 862 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný v období od 1/ 2022 do 7/ 2022 platil splátky úvěru nepravidelně a celkem zaplatil částku 42 780,40 Kč. Žalovaný dále splátky nehradil i přes zaslané upomínky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl vyzván k zaplacení dluhu s tím, že se zůstatek úvěru stal splatným dne [datum]. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 810 248,59 Kč, smluvních úroků v kapitalizované výši 253,41 Kč a poplatků ve výši 2 079,83 Kč (za část poplatku za upomínku ve výši 272,83 Kč v 8/ 2022, za dlužné pojistné v měsíci 6/ 2022 a 7/ 2022 ve výši 2 x 862 Kč a v měsíci 8/ 2022 ve výši 83 Kč). Žalovaný dále na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně v podání ze dne [datum] souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč (s konsolidací na předchozí úvěr u žalobkyně ve výši 493 799 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]), který bude veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 7,99 % p. a. (RPSN 8,57 %) v měsíčních splátkách po 9 796 Kč, s poslední splátkou ve výši 3 207 Kč, s tím, že při řádném splácení bude žalovanému odpuštěno 8 posledních splátek, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2022. Úroky z úvěru se stanou součástí jistiny úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a v den uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni další ceny související s úvěrem dle aktuálního Ceníku žalobkyně. Dále cenu za vedení splátkového účtu a za zřízení a provádění inkasa k tomuto účtu. Současně se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistné v měsíční výši 862 Kč. V případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě, byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a to ve lhůtě a za podmínek podle písemné výzvy, kdy lhůta nebude kratší než 3 pracovní dny. V případě řádného a včasného neuhrazení splátky úvěru byl žalovaný povinen platit vedle řádného úroku z úvěru také zákonný úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu ve výši a za podmínek stanovených v ceníku a náklady žalobkyně spojené s vymáháním úvěru. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník žalobkyně (viz Smlouva o úvěru ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Ceník pro účelový úvěr). Stran úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistý příjem ze zaměstnání činil za období od [číslo] do [číslo] částku 24 474 Kč a za období od [číslo] do [číslo] částku 23 010 Kč (viz potvrzení o příjmu zaměstnance ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 23 010 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a platby nájemného ve výši 1 700 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje klienta ve výši 6 777 Kč na základě dat sdělených klientem (způsob bydlení, počet dětí atp.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů vč. normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně v rámci své interní činnosti zjistila, že žalovaný má větší množství předchozích finančních závazků, a to kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 1 000 Kč a s orientační splátkou 30 Kč, revolvingový úvěr u žalobkyně s limitem 7 000 Kč a s orientační splátkou 210 Kč, hotovostní úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně se splátkou 7 537 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován) a osobní úvěr mimo žalobkyni se splátkou 1 739 Kč, přičemž splátka nového úvěru činila 9 796 Kč. [příjmení] splátkové zatížení tedy činilo 11 775 Kč. Žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl veden ke dni uzavření Smlouvy v insolvenčním rejstříku a ověřila jeho bonitu v rejstříku CCB s výše specifikovaným úvěrovým zatížením (viz posouzení úvěruschopnosti klienta č. l. 39). Dle čl.

5. Ceníku, účinného od 6. 9. 2017, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10 dní v prodlení, kdy tyto budou účtovány k 10. 40. a 70. dni v prodlení (viz ceník žalobkyně, účinný od 6. 9. 2017).

4. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku 1 123,44 Kč, žalovanému byla vyplacena záloha na mzdu ve výši 2 x 5 000 Kč, a to dne [datum] a dne [datum], inkaso úvěru činilo 7 469,20 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 1 108,63 Kč, žalovanému byla vyplacena záloha na mzdu ve výši 5 000 Kč, a to dne [datum], dne [datum] mu byla vyplacena mzda 23 444 Kč, inkaso úvěru činilo 7 537 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 8 366,89 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku – 20 384,76 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 20 356,67 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 20 224,52 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 19 958,44 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 20 208,03 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 19 300,73 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil ke konci období částku - 20 353,58 Kč. Dále soud zjistil, že každý měsíc z bankovního účtu žalovaného odcházely pravidelně platby za výživné ve výši 4 000 Kč a za bydlení ve výši 4 830 Kč (viz výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [číslo] do [číslo]).

5. K čerpání úvěru žalovaným došlo dne [datum] (viz listina na č. l. 17 a 17 verte, přehled narůstajících obratů k účtu). Žalovaný uhradil v období od 1/ 2022 do 7/ 2022 na svůj dluh celkem částku ve výši 42 780,40 Kč. Žalovaný neuhradil splátky splatné dne [datum], [datum] a [datum] (podklady pre súdne konanie na č. l. 23, zoznam splátok úveru). Dopisem ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila na možné zesplatnění dluhu (viz výzva k úhradě ze dne [datum], [datum] a [datum], kopie obálky, poštovní podací arch).

6. Dopisem ze dne [datum] informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění celého dluhu, s tím, že k tomuto dni dluží žalovaný žalobkyni částku 812 686 Kč (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum], poštovní podací arch). Výzvou ze dne [datum] žalobkyně žalovaného upozornila, že v případě neuhrazení dlužné částky ve výši 920 725,16 Kč bude dluh vymáhat soudní cestou (výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum], kopie obálky). <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný podepsali dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 7,99 % ročně z poskytnuté částky v měsíčních splátkách po 9 796 Kč. Splatnost splátky byla dohodnuta vždy k 20. dni příslušného měsíce. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 800 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v souhrnné výši 42 780,40 Kč.

11. Soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

12. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích ISIR a CCB. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila jednak z výpisů z účtů žalovaného a jednak z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného byl příjem ze zaměstnání v průměrné výši cca 23 000 – 24 000 Kč. Stran výdajů se žalobkyně spokojila s výší výdajů 0 Kč, tak jak to uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, přičemž sama stanovila výdaje žalovaného s pomocí statistických dat ve výši 6 777 Kč. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalovaného neobstarala a spoléhala se pouze na statistické údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Pravidelné výdaje žalovaného jsou přitom v podstatném rozsahu zobrazeny v pohybech na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet], ze kterého je patrno, že žalovaný hradil měsíční výživné ve výši 4 000 Kč a náklady na bydlení v měsíční výši 4 830 Kč. Současně jeho úvěrové zatížení činilo nově (včetně splátky ze Smlouvy) částku 11 775 Kč. V součtu potom výdaje žalovaného činily měsíční částku minimálně ve výši 20 605 Kč. V komparaci s jeho příjmy mu na živobytí (zohledněny jsou jen výdaje na bydlení a na výživné) zůstávala jen minimální částka. K obezřetnosti mělo vést žalobkyni také zjištění, že žalovaný již má sjednaných několik finančních úvěrových produktů. O špatné finanční situaci žalovaného také svědčí jeho opakované příjmy ze záloh na mzdy od zaměstnavatele, je tedy patrno, že žalovaný se svými měsíčními příjmy nebyl schopen řádně vyjít a opakovaně si musel vypomáhat úvěrovými produkty nebo zálohami na mzdu. Nelze také opominout, že zůstatky na bankovním účtu žalovaného před poskytnutím úvěru ze Smlouvy byly zpravidla v debetním zůstatku. Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaný nebyl reálně schopen předmětný úvěr řádně splatit, tudíž jeho poskytnutí bylo výsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti žalobkyní. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalovaného) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021-97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021-75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021-89.

13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

15. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 800 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 42 780,40 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 757 219,60 Kč (800 000 – 42 780,40).

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou Smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslanou předžalobní výzvu žalované nelze pokládat za výzvu k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinný, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Z výše uvedených důvodů proto nevznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku 55 362,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 810 248,59 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 810 248,59 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou co do částky 757 219,60 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 1 044 278,73 Kč (812 581,83 + 151 172,40 + 80 524,50). Co do vyjádření v procentech procesní úspěch žalobkyně v řízení činil 45,02 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši zmiňovaných 45,02 %. Žalobkyni vznikly následující účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 33 104 Kč: soudní poplatek ve výši 32 504 Kč a paušální náhrada ve výši 2 × 300 Kč dle § 2 odst. 3. vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony právní služby – předžalobní výzvu a žalobu. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 14 903,42 Kč.

20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.