44 C 22/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 474 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 274 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 974 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 86,11 % ročně z částky 22 938,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 98 611 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 27 974 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 27 974 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč a úroku ve výši 86,11 % ročně z částky 22 938,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok dosáhne částky 98 611 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalované poskytla dne [datum] úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,11 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 712 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradila, když na dluh uhradila jedinou splátku ve výši 1 800 Kč dne [datum]. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 200 Kč za prodlení žalované se splátkou [číslo] u které se žalovaná ocitla v prodlení delším více jak 15 dnů. V důsledku prodlení žalované se splátkou [číslo] o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni [datum] automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 27 774,28 Kč (jistina původního úvěru ve výši 22 938,51 Kč + dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 835,77 Kč) byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaná neuhradila po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od [datum] až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila, takže ke dni podání žaloby žalobkyni dlužila částku 27 774,28 Kč tvořenou novou jistinou úvěru ve výši 22 938,51 Kč, náklady spojenými s prodlením ve výši 200 Kč a smluvní pokutou po zesplatnění úvěru od [datum] do [datum] ve výši 11 500 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Dne [datum] v 9:23:32 podepsala žalovaná jako klient elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] kopie občanského průkazu žalované). Žalované byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (viz předsmluvní formulář ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalované [příjmení] o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterým žalované sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] s datem akceptace [datum]. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 712 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 12. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 86,11 % ročně. Podle bodu 4.2 Smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 Smlouvy v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalované k její úhradě. Podle bodu 6.2 Smlouvy má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 Smlouvy, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 Smlouvy. Dle bodu 6.4 Smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí [příjmení] jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 Smlouvy, jestliže žalovaná neuhradila novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 Smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] splátkový kalendář).

4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované prostřednictvím dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení žalované. [ulice] příjem žalované ze zaměstnání činil 10 103 Kč, jiné příjmy neměla. Její výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 410 Kč, vyživovací povinnost vůči dítěti ve výši 2 000 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) ve výši 1 400 Kč, tj. celkem 6 810 Kč. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 2 293 Kč (viz hodnocení klienta), příjmy žalované žalobkyně ověřovala prostřednictvím dokladů o příjmech – mzdový výměr na hodinovou odměnu u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] ve výši 95 Kč (brutto) a měsíční odměny v maximální výši 2 500 Kč (brutto), přičemž tato odměna byla novým měsíčním výměrem ze dne [datum] zvýšena na hodinovou odměnu ve výši 115 Kč (brutto) se stejnou pohyblivou složkou mzdy (viz mzdové výměry), z potvrzení o příchozí platbě od zaměstnavatele žalované za říjen 2019 ve výši 9 640 Kč (viz výpis z internetového bankovnictví). Pracovněprávní vztah měla žalovaná založený u zaměstnavatele na základě pracovního poměru na dobu určitou do [datum] (viz dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum]). Žalobkyně také soudu doložila k důkazu výpisy z bankovního účtu č. [bankovní účet] osoby jiné než žalované ([celé jméno žalované] Sára), ke kterým s ohledem tuto skutečnost soud nepřihlížel a nevyvodil z nich žádný skutkový závěr. Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s příznakem 14, kdy podle vysvětlivky je klient v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti – (viz výpis ze sytému NRKI), a dále výpisem z registru [příjmení] s výsledkem 0 dlužných splátek – (viz výpis záznamů z registru [příjmení]).

5. Z výpisů z bankovního účtu žalované a ze Smlouvy o bankovních službách žalobkyně ověřila, že je žalovaná majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen (viz výpisy z účtu, Smlouva o bankovních službách). Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč převodem na účet [číslo] vedený na jméno [celé jméno žalované] u [právnická osoba] (viz doklad o vyplacení úvěru, potvrzení banky žalovaní ze dne [datum]).

6. Žalovaná uhradila dne [datum] částku 1 800 Kč (viz karta klienta). V oznámení ze dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že došlo k zesplatnění celého úvěru a současně ji vyzvala k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení) dlužných částek v celkové výši 27 974 Kč. Žalovaná byla rovněž informována o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužných částek až do zaplacení (viz oznámení ze dne [datum]). Žalovaná byla nakonec vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslané téhož dne (viz předžalobní výzva, poštovní podací arch). Žalovaná ničeho neuhradila (viz karta klienta korespondující nezpochybněným tvrzením žalobkyně).

7. Z listiny nazvané Žádost o změnu vyplývá, že žalovaná nahlásila žalobkyni novou e-mailovou adresu pro zasílání smluvní dokumentace [email].

8. Ze souhlasu s kopírováním a uchováváním OP neučinil soud žádný relevantní skutkový závěr. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 18. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 86,11 % ročně z poskytnuté částky; to vše v 48 měsíčních splátkách po 1 712 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na [datum] a každá další splátka byla splatná vždy k 12. dni příslušného měsíce a roku. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč poskytla žalované na účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaná následně uhradila částku 1 800 Kč.

19. Ačkoliv na předložené Smlouvě je podpis obou smluvních stran, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Jinými důkazy než ty, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalované však soud shledal v tomto konkrétním případě jen formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalované, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila z výpisu z účtů žalované, z něhož bylo zjištěno, že jediným příjmem žalované byl příjem ze zaměstnání v průměrné výši cca 9 640 Kč. Co se týče výdajů, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 410 Kč, rovněž náklady na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 1 400 Kč se jeví jako vysoce nedůvěryhodné. Výdaje žalované tak žalobkyně neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jejího zadlužení, když vycházela pouze z databází [příjmení], NRKI a z informací získaných od žalované. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě navíc zcela jednoznačně vyplývá skutečnost, že při velmi nízkém příjmu žalované nelze bez důkladného ověření jejich pravidelných výdajů shledat její schopnost plnit ještě další finanční závazek, když sama uvedla, že je rozvedená a má navíc vyživovací povinnost vůči svému dítěti. Soud vzal v potaz také výši úvěru, kdy žalobkyně zapůjčila žalované částku v již značné výši, a to 23 000 Kč, s měsíčním finančním zatížením ve výši 1 712 Kč, s ohledem na příjem žalované je pak zcela zjevné, že tato nebyla schopna finanční závazek v takové výši řádně splatit, čemuž svědčí i skutečnost, že na svůj dluh byla schopna uhradit žalobkyni pouze jedinou splátku.

21. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalované) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020 č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021 č. j. 28 Co 15/2021-97.

22. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

23. Jelikož soud považoval činnost žalobkyně za nedostatečnou, učinil závěr o tom, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

25. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 23 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná poskytla žalobkyni na svůj dluh částku 1 800 Kč, tedy zbývající částka k úhradě dlužné částky žalobkyni činí 21 200 Kč a jelikož žalovaná tuto neuhradila žalobkyni dobrovolně, zavázal ji k tomuto plnění soud svým rozhodnutím (výrok I).

26. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou Smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslanou předžalobní výzvu žalované nelze pokládat za výzvu k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tato byla po celou dobu soudního řízení nečinná, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

27. Z výše uvedených důvodů proto nevznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku 18 274 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 974 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 86,11 % ročně z částky 22 938,51 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II).

28. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení pasivní, proto ani žalované nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádné z účastnic, jak vyplývá z výroku III, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř.