44 C 254/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 529 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 574 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 455 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 529 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum ve znění dodatku ze dne datum. Dle uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne datum finanční prostředky ve výši 7 500 Kč, které mu zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 2 000 Kč žalobkyni vrátit do datum. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh uhradil pouze částku 926 Kč.

2. Žalovaný se jednání nezúčastnil, aniž by svou účast omluvil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, která byla následně upravena dodatkem ze dne datum, na základě které mu poskytla bankovním převodem finanční prostředky v celkové výši 7 500 Kč. Žalovaný se tyto zavázal splatit, společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, do datum (smlouva o zápůjčce ze dne datum, dodatek ke smlouvě o zápůjčce ze dne datum). příjmení 7 500 Kč byla žalovanému připsána na účet č. bankovní účet dne datum ve výši 5 000 Kč a dne datum ve výši 2 500 Kč (sdělení právnická osoba ze dne datum, výpis z účtu). Ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, kde si dle vlastní volby nastavil dostupné parametry (výše zápůjčky a její splatnost). Následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, do kterého zadal své osobní údaje. Tímto učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky připsáním příjmení kódu, který mu byl zaslán žalobkyní na žalovaným uvedené telefonní číslo. Současně byla totožnost žalovaného ověřena pomocí žalovaným učiněné notifikační platby ve výši 1 Kč zaslané dne datum z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně., výpis z účtu). Z důvodu neuhrazení řádné splátky zápůjčky byl žalovaný žalobkyní vyzván dne datum k úhradě dlužné částky 9 440 Kč s okamžitou splatností (upomínka ze dne datum). Žalobkyně žalovaného upomínala taktéž dne datum na částku 10 146 Kč, dne datum na částku 10 852 Kč, dne datum na částku 11 593 Kč a dne datum na částku 12 224 Kč (upomínky ze dne datum, datum, datum a datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 14 676 Kč, a to do tří dnů na uvedený bankovní účet (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, podací lístek). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 926 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

4. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace ohledně jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto svých tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Na následnou výzvu soudu, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 1., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz. důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

11. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008 číslo, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008 číslo se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

12. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008 číslo, stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když na výzvu soudu, aby sdělila, jakým konkrétním způsobem postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, neboť v rámci žaloby tato tvrzení absentovala, reagovala pouze sdělením, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.

13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou dlužnou částku, jakož ani požadované příslušenství.

15. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 7 500 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 926 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, pročež tak žalovaný nadále žalobkyni dluží částku 6 574 Kč (7 500 Kč mínus 926 Kč).

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 6 574 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalovaného ve výši 926 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální majetkové poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

18. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná, když požadovala částku 14 029 Kč (jistina + náklady spojené s uplatněním pohledávky) a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla co do částky 6 574 Kč, pročež byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.