44 C 263/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 745 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 528 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 217 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 70,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 745 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 10 745 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 7 499 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 594 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 294 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti v celkové výši 479 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 450 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 70,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 745 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy projednal věc v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru ze dne [datum] byla uzavřena elektronicky na webovém portálu [webová adresa], kde žalovaná vyplnila své osobní údaje, požadovanou výši úvěru a uvedla informace o svých poměrech. Totožnost žalované a vlastnictví k účtu byly ověřeny prostřednictvím tzv. bank ID. Jakmile byl žalované úvěr schválen, systém vygeneroval návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila zasláním SMS kódu, který jí byl zaslán na jí sdělené telefonní číslo.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaná projevila zájem o úvěr ve výši 10 000 Kč od žalobkyně a vyplnila své identifikační údaje včetně čísla občanského průkazu. Z fotografie občanského průkazu vyplývá, že žalovaná dodala žalobkyni fotografii svého dokladu totožnosti.

5. Z potvrzení o provedené platbě založené na č.l. 33 vyplývá, že žalovaná dne [datum] učinila ze svého bankovního účtu na účet žalobkyně č. [bankovní účet] tzv. notifikační platbu ve výši 1 Kč.

6. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil obsah ujednání mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, splatný dne [datum] včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč v celkové částce 10 330 Kč. Roční úroková sazba činila 0 %, roční procentní sazba nákladů 48,3 %. Úvěr měl být poskytnut převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] Smlouva byla podepsána elektronicky. Žalovaná v 11:34 hodin připojila [příjmení] [číslo]. Součástí výše specifikované úvěrové smlouvy byl učiněn také sazebník s uvedenými poplatky za (mimo jiné) účelně vynaložené náklady, výše smluvní pokuty a expres výplatu úvěru (viz Sazebník platný od [datum]).

7. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalované byla [datum] na její účet číslo [bankovní účet] připsána platba ve výši 10 000 Kč od žalobkyně (viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 34 spisu).

8. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] vč. podacího archu byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky 10 745 Kč do 30 dnů ode dne vyhotovení této výzvy, tato byla žalované odeslána dne [datum] (viz předžalobní výzva ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum]). 9. [právnická osoba], ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalované byla připsána na účet uvedený žalovanou ve smlouvě o úvěru částka 10 000 Kč dne [datum] (viz sdělení [právnická osoba]).

10. Žalovaná žalobkyni na smluvní závazek uhradila částku 5 472 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).

11. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovanou sjednala písemnou smlouvu o úvěru. Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaná zasláním SMS kódu ze svého telefonního čísla projevila svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou. <i>12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 17. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že u žalované vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 33 000 Kč, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, měsíčních výdajů domácnosti ve výši 10 000 Kč, splátek jiných úvěrů mimo úvěry uzavřené s žalobkyní ve výši 12 663 Kč, splátky úvěrů vedených u žalobkyně ve výši 4 000 Kč. Minimální výdaje na bydlení činily částku 15 137 Kč. Dále byla provedena lustrace v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná celkem 3 splátkové zatížení a 2 kreditní karty, přičemž ukončeno bylo celkem 45 splátkových operací. Celkové měsíční finanční splátkové zatížení žalované činilo částku ve výši 15 531 Kč a splátky z kreditních karet ve variabilní výši (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrová zpráva).

18. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne [datum] v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet sdělený žalovanou v úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do [datum]. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované poskytla dne [datum] jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, žalovaná však svůj závazek řádně a včas nesplatila, když se dostala do prodlení s úhradou úvěru a dlužnou částku neuhradila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by tyto ověřila. Nevyžádala si od žalované žádné listiny prokazující výši příjmu, výši výdajů na bydlení, nezabývala se podrobněji dalšími závazky žalované, které zjistila lustrací v registrech. Nadto finanční zatížení žalované bylo enormní a bez potvrzené výše příjmu je nemyslitelné, že by žalovaná byla schopna hradit další finanční závazek. Za dané situace pak nelze než uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné majetkové situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

20. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

21. Jelikož soud považoval činnost žalobkyně za nedostatečnou, učinil závěr o tom, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném v čase podepsání úvěrové smlouvy naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

23. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), a spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 10 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná poskytla žalobkyni na svůj dluh celkem částku 5 472 Kč, tedy zbývající částka k úhradě dlužné částky žalobkyni činí 4 528 Kč a jelikož žalovaná tuto neuhradila žalobkyni dobrovolně, zavázal ji k tomuto plnění soud svým rozhodnutím (výrok I).

24. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Z výše uvedených důvodů soud proto zamítl žalobní nárok v částce 6 217 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 70,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 745 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II).

26. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná, když požadovala částku 11 447,11 Kč (jistina + náklady spojené s uplatněním pohledávky) a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla co do částky 4 528 Kč, pročež byla povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.