44 C 263/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 532,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek řádně a včas nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 532,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 532,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, ke dni 22. 3. 2025 se dostala do prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatků v celkové výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,69 Kč a smluvní pokuty ve výši 57,95 Kč.

2. Žalovaná na jednání potvrdila, že smlouvu uzavřela přes internet a částku 5 000 Kč čerpala. Není si jistá, zda něco splácela, měla ještě jednu půjčku přes internet. Žalovaná si nevzpomínala, jaké informace od ní žalobkyně požadovala při uzavření smlouvy, většinou se to dělá tak, že se tam jen zaregistruje účet a oni si všechno doplní sami. Žalovaná se přihlásila přes , právnická osoba, , byl tam dotaz na příjmy a výdaje, které žalovaná vyplnila. V době uzavření smlouvy již žalovaná měla jiný závazek ve výši asi 6 000 Kč nebo 7 000 Kč. Žalovaná nevěděla, na co přesně půjčku čerpala, je možné, že na splacení předchozí půjčky nebo nevycházela s prostředky.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne 18. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , webové stránky žalobkyně, . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 42 400 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Dne 18. 11. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 5 000 Kč (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2024 do 30. 11. 2024, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalované podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Listiny k prokázání těchto tvrzení žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla, že počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti jsou 2, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti majících příjem jsou 2, její čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 1 000 Kč na půjčky a 1 500 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje pak činí 500 Kč a ostatní zbytné výdaje činí 100 Kč. (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .) Žalobkyně dále uvedla, že případně dále vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listiny však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalované prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce, který tak činil 19 133 Kč (viz listina označená „identifikované příjmy“). Dospěla tak k závěru, že příjem žalované umožňuje bezproblémové splácení úvěru.

5. Soud si vyžádal výpisy z účtu žalované za období od srpna 2024 do listopadu 2024, ze kterých vyplývá, že žalovaná měla po většinu uvedeného období malý disponibilní zůstatek na účtu, a že pravidelně utrácela za hazard. Zůstatek žalované ke dni 1. 10. 2024 činil -103,34 Kč, zůstatek ke dni 1. 11. 2024 pak činil 531,36 Kč. (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2024 do 30. 11. 2024).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 42 400 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalovaná načerpala částku 5 000 Kč.

10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti k neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.

11. K nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti se v minulosti již vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 10. 2025, č. j. 44 C 263/2025-29, neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila, že si ověřila výši příjmu žalované. Nezabývala se ovšem skutečnými výdaji žalované, přičemž nedoložila a ani netvrdila, že by je ověřovala. Přitom by právě z výpisu z účtu zjistila, že žalovaná na svém účtu disponovala jen s malým zůstatkem a že měla mnohem vyšší výdaje (mimo jiné i za hazard), než jaké uváděla. Za situace, kdy žalobkyně netvrdila ani nedoložila ověření příjmů žalované a rovněž nedoložila ani jakoukoli lustraci v insolvenčním rejstříku, v registru BRKI či NRKI a v centrální evidenci exekucí, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti patrně proběhlo víceméně formálně, aniž by byla zjevná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 5 000 Kč (poskytnutá jistina) náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Soud proto žalovanou zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

14. Na žádost žalované, která uvedla, že není schopna dluh zaplatit najednou, soud rozhodl o plnění ve splátkách dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po posouzení možností žalované a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalované jakožto spotřebitelky (žalovaná je v současné době zaměstnaná s dohodnutou mzdou 25 000 Kč hrubého) a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům (žalovaná žije v nájemním bytě se svým přítelem, minimálně 4 500 Kč vynaloží měsíčně na bydlení a splátkami ve výši 3 500 Kč měsíčně splácí dřívější závazek) soud shledal přiměřeným, když žalovaná zaplatí dluh ve dvou splátkách po 2 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

15. Z výše popsaných důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 6 532,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení (výrok II.).

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 11 937,83 Kč (11 532,11 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 405,72 Kč), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 5 000 Kč, tedy ze 42 %. Převážně úspěšnou je tak žalovaná, které by tak svědčilo právo na náhradu 16 % (58 % - 42 %) nákladů řízení. Žalovaná, která žádné náklady řízení nedoložila, v řízení učinila 2 úkony á 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy má právo na 16 % z 600 Kč, odpovídající 96 Kč (výrok III.).

17. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 800 Kč. Ve věci ale k vydání platebního rozkazu nedošlo. V souladu s položkou 2 bodem 2. ve spojení s položkou 1 bodem 1. písm. a) Sazebníků soudních poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, tak soud doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 200 Kč, jakožto rozdíl mezi uhrazeným soudním poplatek ve výši 800 Kč a doměřeným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč. V souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je poplatek splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).