44 C 278/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 354 839,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 260 746,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 94 092,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 723,48 Kč od 22. 5. 2024 do 18. 12. 2024, s úrokem ve výši 7,4 % ročně z částky 353 841,36 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 405,74 Kč za období od 31. 5. 2024 do 30. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 353 841,36 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 230 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 354 839,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitelka“) dne 7. 6. 2021 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému konsolidační úvěr ve výši 498 000 Kč, který měl žalovaný povinnost vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,40 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, dne 20. 12. 2024 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 353 841,36 Kč a z dlužných poplatků ve výši 998 Kč. Pohledávku ze smlouvy nabyla dne 14. 9. 2021 společnost , právnická osoba, , a to na základě smlouvy o fúzi společnosti , právnická osoba, se společností , právnická osoba, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, , která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 4. 6. 2021 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 498 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 7,40 % ročně a dalšími případnými platbami v 96 měsíčních splátkách po 6 890 Kč. Dle smlouvy bude úvěr použit na předčasné splacení úvěrů od společnosti , právnická osoba, ve výši 138 000 Kč a 52 000 Kč a úvěru od původní věřitelky ve výši 303 000 Kč (viz smlouva o půjčce č. , hodnota, ). Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 7. 6. 2021 na jeho účet č. , č. účtu, částku 498 000 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 237 253,08 Kč (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, od 1. 6. 2021 do 11. 11. 2022, výpis z úvěru č. , č. účtu, od 12. 11. 2022 do 31. 12. 2024).

4. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila interních a externích datových zdrojů a dále vycházela z údajů, které získala od žalovaného. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, neměl negativní záznam v registrech BRKI a NRKI a neměl dle SOLUS žádný dluh po splatnosti. V žádosti žalovaný uvedl, že má příjem 40 000 Kč, měsíční splátky úvěrů ve výši 15 570 Kč, výdaje na živobytí ve výši 0 Kč a další výdaje ve výši 1 300 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti původní věřitelka stanovila výdaje žalovaného tak, že mezi jeho výdaje započetla výdaje na domácnost ve výši 3 860 Kč, životní náklady ve výši 3 860 Kč, další výdaje ve výši 1 300 Kč a splátky na konsolidovaných úvěrech ve výši 8 188 Kč. Z úvěrových registrů zjistila výši splátek v celkové výši 12 608 Kč. Příjmy žalovaného ověřila původní věřitelka dle komplexního statistického nástroje. Výdaje žalovaného byly stanoveny portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů. Posouzením úvěruschopnosti došla původní věřitelka k závěru, že byl žalovaný schopen půjčku splácet (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, identifikace žádosti).

5. Původní věřitelka zanikla dne 1. 1. 2022 v důsledku fúze sloučením se společností , právnická osoba, jakožto nástupnickou společností (viz výpis z obchodního rejstříku).

6. Z důvodu prodlení se splácením úvěru byl společností , právnická osoba, úvěr dne 20. 12. 2024 zesplatněn (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 20. 12. 2024).

7. Dne 13. 12. 2023 uzavřela společnost , právnická osoba, a společnost , právnická osoba, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, . V ní bylo ujednáno, že postoupení pohledávek se stává účinné dnem řádného zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. Na základě této rámcové smlouvy byla mezi těmito společnostmi uzavřena dne 27. 5. 2025 smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, , kterou byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 této postupní smlouvy. V příloze č. 1 je pod č. , hodnota, uvedena pohledávka, která je předmětem žaloby. Úplata za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou byla společností , právnická osoba, uhrazena dne 6. 6. 2025 (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2023, smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2025 + příloha č. 1, potvrzení úplaty za postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025). Společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému toto postoupení dopisem ze dne 12. 6. 2025, který mu byl odeslán téhož dne (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025, přehled podacích čísel).

8. Společnost , právnická osoba, uzavřela s žalobkyní dne 6. 6. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, , kterou byly s účinností ke dni uzavření smlouvy postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 této postupní smlouvy. Pohledávka za žalovaným, která je předmětem žaloby, je uvedena v příloze č. 1 pod č. , hodnota, (viz smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 6. 6. 2025 + příloha č. 1). Postoupení na základě této postupní smlouvy oznámila žalovanému společnost , právnická osoba, oznámením ze dne 17. 7. 2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, která byla žalovanému odeslána dne 18. 7. 2025 společně s oznámením o postoupení pohledávky, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k uhrazení dluhu (viz oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 17. 7. 2025, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávek + předžalobních výzev).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že původní věřitelka a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky v částce 498 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a dalšími případnými platbami.

16. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o půjčce č. , hodnota, byli žalovaný a původní věřitelka. V souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění platném do 18. 7. 2024, vstoupila v důsledku zániku původní věřitelky fúzí sloučením dne 1. 1. 2022 společnost , právnická osoba, , jakožto nástupnická společnost, do právního postavení původní věřitelky a současně s tím na ni přešlo její jmění, tj. i předmětná pohledávka za žalovaným. , právnická osoba, jako postupitel uzavřela se společností , právnická osoba, dne 13. 12. 2023 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dle této smlouvy je postoupení pohledávek účinné zaplacením úplaty. Následně uzavřela společnost , právnická osoba, a společnost , právnická osoba, dne 27. 5. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž příloze je uvedena i pohledávka za žalovaným, přičemž bylo prokázáno, že byla dne 6. 6. 2025 uhrazena úplata za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou, postoupení se tak stalo tímto dnem účinné. Bylo navíc i prokázáno, že společnost , právnická osoba, vyrozuměla žalovaného ohledně postoupení pohledávky. Společnost , právnická osoba, následně uzavřela se žalobkyní dne 6. 6. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou s účinností ke dni uzavření smlouvy postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze smlouvy, kde je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Bylo rovněž prokázáno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky za ním žalobkyni. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

17. Co se týče uzavřené smlouvy o půjčce č. , hodnota, , tak ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka posoudila řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaná nedovolala, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

19. Neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

20. V projednávané věci, co se týká posouzení úvěruschopnosti, předložila žalobkyně protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého vyplývá, že původní věřitelka provedla kontrolu v insolvenčním rejstříku, v registrech BRKI, NRKI a SOLUS a dále zohledňovala příjmy a výdaje žalovaného. Dle protokolu byly deklarované příjmy ověřeny komplexním statistických nástrojem. Výdaje byly podle protokolu stanoveny dle aktuálních statistických dat státních úřadů. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Soud tudíž nepovažuje za dostačující, pokud se původní věřitelka při ověřování příjmů a výdajů žalovaného spokojila jen s použitím statistických modelů, aniž by zjišťovala jeho reálné příjmy a výdaje, neboť bez věrohodného zjištění skutečných příjmů a výdajů žalovaného (které mohou snadno přesahovat jeho příjmy) nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

21. Žalobkyně v žalobě argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, kde Nejvyšší soud konstatuje, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. […] Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).“ V tomto ohledu soud podotýká, že měl být úvěr, jak vyplývá ze smlouvy, splacen v 96 měsíčních splátkách. Žalovaný ale uhradil jen částku představující necelých 35 splátek (237 253,08 Kč / 6 890 Kč), tj. lehce přes jednu třetinu splátek. Za situace, kdy žalovaný neuhradil ani půlku sjednaných splátek, lze uzavřít, že žalovaný nebyl schopen svůj úvěr splácet a neměl mu tedy být poskytnut.

22. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 498 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení přešla na společnost , právnická osoba, , která ji postoupila společnosti , právnická osoba, a ta ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku 237 253,08 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení (498 000 Kč – 237 253,08 Kč)., které tak nyní činí 260 746,92 Kč. Soud žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.)

23. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

24. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 94 092,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 723,48 Kč za období od 22. 5. 2024 do 18. 12. 2024, s úrokem ve výši 7,4 % ročně z částky 353 841,36 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 405,74 Kč za období od 31. 5. 2024 do 30. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 353 841,36 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení (výrok II.).

25. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná v částce 260 746,92 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 414 966,63 Kč (354 839,36 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 60 127,27 Kč). Úspěch žalobkyně činí 63 %, úspěch žalovaného činí 37 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 26 % (63 % - 37 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 54 732 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 742 Kč, z odměny za zastupovaní žalobkyně advokátkou ve výši 29 220 Kč za tři právní úkony – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé – jejichž sazba činí 9 740 Kč za úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), z náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 1 350 Kč za tři právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 450 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a z daně z přidané hodnoty ve výši 6 420 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť je advokátka žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 230 Kč, odpovídající 26 % z nákladů řízení žalobkyně. Žalovaný je v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně (výrok III.).

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.