44 C 29/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 981,86 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 981,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 233,09 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 981,86 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 14 976,06 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 205,8 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 981,86 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 233,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 981,86 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 14976,06 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem 19,9 % ročně z částky 205,8 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně x [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným po předchozím přezkoumání jeho úvěruschopnosti smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 19,90 % a poplatky za správu úvěru (zejména vedení účtu), avšak své povinnosti nedostál, když právní předchůdkyni uhradil pouze splátky v celkové výši 20 568,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr v důsledku prodlení žalovaného se splátkami za měsíc červenec a srpen 2021 k datu [datum] zesplatnila. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, a to od [datum] a poplatky (za prodlení) v celkové výši 1 800 Kč, a to dle platného ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Smluvní strany si dále sjednaly, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po písemné výzvě právního zástupce žalobkyně, a to i přes upozornění na možné vymáhání dlužné částky v soudním řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Dne [datum] si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, tuto měla poukázat na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr společně s úrokem ve výši 19,90 % ročně, a to nejpozději do [datum] (RPSN 22,73 %). Výše měsíční splátky činila 427 Kč a byla splatná vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce. Strany se v čl. 3 Smlouvy dohodly, že úroky z úvěru přirůstají k jistině úvěru a stávají se její součásti, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení. Dále si smluvní strany v čl. 8 sjednaly smluvní pokutu za porušení peněžitých povinností, a to v rozsahu a za podmínek uvedených v ceníku, a to včetně náhrady účelně vynaložených nákladů. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (viz Smlouva o úvěru ze dne [datum], záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací). Dle čl. 2 ceníku právní předchůdkyně žalobkyně činí částka za náklady spojené s prodlením 300 Kč za každých 10 dnů prodlení (viz ceník pro soukromou klientelu účinný od 13. 5. 2021 a od [datum]). Dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, částku 20 000 Kč (viz výpis z účtu žalovaného). Žalovaný na svůj dluh uhradil v období od [datum] do [datum] částku v celkové výši 20 568,45 Kč (viz přehled splácení). Výzvou ze dne [datum] vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 592 Kč, a to nejpozději do [datum] (viz poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného zesplatnila dne [datum] a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem z téhož dne (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum]). Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], zaslanou dne [datum] žalovanému, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni částku ve výši 18 951,20 Kč s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] vč. podacího lístku).

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně převedla s účinností ode dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalovanému oznámila notifikačním dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému téhož dne (viz smlouva o postoupení pohledávek, dohoda o úplatě, příloha [číslo] – seznam pohledávek, příloha [číslo] – potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 41, včetně poštovního podacího lístku).

5. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný vedl svůj bankovní účet u žalobkyně, tedy tato měla přístup k jeho pravidelným příjmům a výdajům evidovaným na bankovním účtu. Žalovaný v rámci předsmluvní komunikace uvedl, že pracuje u společnosti [právnická osoba], [IČO], a to od [datum] v pracovním poměru na dobu neurčitou, přičemž jeho průměrný měsíční příjem činí částku 22 709 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá úvěr u jiných bankovních nebo nebankovních subjektů (viz žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala, zda je žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila pravidelné měsíční výdaje žalovaného na částku ve výši 6 313 Kč vycházející z aktuálních statistických údajů o životních nákladech a výdajů na bydlení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má u ní vedený revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč a splátkou 500 Kč, spotřební úvěr ve výši 300 000 Kč se splátkou 4 057 Kč; dále měl žalovaný sjednaný hypoteční úvěr ve výši 393 985 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 036 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti klienta). Z výpisů z účtů soud zjistil, že žalovaný byl osobou se špatnou finanční morálkou, když zůstatky na jeho účtu v období od [číslo] do 1/ 2017 byly převážně záporné, přičemž zůstatek k [datum] činil – 5 870,24 Kč, zůstatek k [datum] činil 21 834,92 Kč (přičemž příjem z jiných úvěrů v tomto měsíci činil v součtu částku ve výši 123 237,41 Kč), zůstatek k [datum] činil 499,32 Kč (přičemž příjmy za měsíc říjen 2017 činily 33 619 Kč a výdaje činily 54 954,60 Kč), zůstatek k [datum] činil 333,32 Kč (přičemž příjmy za listopad 2017 činily 23 004 Kč a výdaje za listopad 2017 činily 23 170 Kč) a zůstatek k [datum] činil 8 234,72 Kč (příjmy za prosince 2017 činily 53 640 Kč, kde je již zahrnuta jistina z předmětného úvěru ze Smlouvy ze dne [datum] ve výši 20 000 Kč a nad rámec předchozích měsíců také doplatek důchodu za období od [datum] do [datum] ve výši 8 401 Kč). Jako další pravidelné výdaje žalovaného byly zjištěny – inkaso v měsíční výši 4 903 Kč, jiné trvalé platby na účty bank ve výši 397 Kč, 500 Kč, 3 300 Kč, 748 Kč a splátky úvěru ve výši 4 057 Kč a 500 Kč; dále platby pojistného v měsíční výši 318 Kč a penzijního pojištění v měsíční výši 500 Kč. Bylo také zjištěno, že v období 11/ 2017 (kdy nebyl čerpán žádný úvěr) nebyl na bankovním účtu žalovaného ani takový kreditní zůstatek, aby pokryl pravidelné výdaje žalovaného na úhradu SIPO (viz výpisy z účtu žalovaného).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalovanému oznámila notifikačním dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému téhož dne (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha [číslo] – seznam pohledávek, příloha [číslo] – potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky č.l. 41, včetně poštovního podacího lístku).

7. Z listiny„ ceník [obec] spořitelny“,„ sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]“ a„ informace o zpracování osobních údajů“ nezjistil soud žádná relevantní skutková zjištění ve věci. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> 17. Z hlediska aktivní procesní legitimace žalobkyně v řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným dle postupní smlouvy ze dne [datum] s účinností ode dne [datum]. Tato byla uzavřena žalobkyní s právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. o. z., tudíž je žalobkyně aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení. Postoupení bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek, přičemž změna v osobě věřitele byla oznámena žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum]. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v daném řízení.

18. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to zasláním této částky na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci, a to včetně úroku ve výši 19,90 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovanému poskytla dne [datum] jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplatil, když se dostal do prodlení s úhradou předepsaných splátek a dlužnou částku neuhradil ani na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splátkami po dobu delší než 3 měsíce, proto žalobkyně úvěr v souladu s čl. 8 smlouvy ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 798 Kč.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se totiž v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti omezila pouze na zjištění příjmů žalovaného od zaměstnavatele, avšak skutečnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala. Sama skutečnost, že žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné výdaje ani závazky, ačkoliv předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný několik závazků má, mělo vzbudit podezření o solventnosti žalovaného a vést žalobkyni k hlubšímu šetření. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela neodpovídajícím způsobem využila pro stanovení jeho pravidelných výdajů data ze statistických modelů stran životných nákladů a normativních výdajů na bydlení ve výši 6 313 Kč, přitom disponovala informacemi o skutečných výdajích žalovaného na jeho běžném účtu, který pro něj minimálně od [číslo] vedla. Pouze částka za pravidelné výdaje spojené s provozem domácnosti činila u žalovaného 4 903 Kč. Žalovaný měl také další pravidelné měsíční výdaje spočívající v úhradě předchozích finančních závazků ve výši 500 Kč, 4 057 Kč, 3 036 Kč, jiné trvalé platby na účty bank ve výši 397 Kč, 3 300 Kč, 748 Kč a platby pojistného v měsíční výši 318 Kč a penzijního pojištění v měsíční výši 500 Kč Celkem tedy jeho výdaje ke dni poskytnutí úvěru ze Smlouvy činily minimálně částku ve výši 17 759 Kč, přičemž převážnou část tvořily výdaje na splacení svých předchozích finančních závazků. Z výše uvedeného je evidentní, že žalovaný byl osobou v tzv. dluhové spirále, při kterém postupné zadlužování může vést k neschopnosti splácet jednotlivé zápůjčky a úvěry. Pokud by se totiž od reálného měsíčního příjmu žalovaného odečetly reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se stěží domnívat, že by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět jako profesionál ve svém oboru měla a mohla.

20. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

21. Jelikož soud považoval činnost právní předchůdkyně žalobkyně za nedostatečnou, učinil závěr o tom, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

23. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný poskytl žalobkyni na svůj dluh částku 20 568,45 Kč, tedy poskytnutou jistinu žalobkyni zcela uhradil.

24. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou Smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku 16 981,86 Kč ani na příslušenství představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 233,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 981,86 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 14976,06 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 19,9 % ročně z částky 205,8 Kč od [datum] do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I).

26. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku II, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř.