44 C 290/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 12 148 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 148 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 4 646,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 14. 3. 2023 distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Dle uvedené smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaná řádně nesplácela, když žalobkyni uhradila pouze částku 30 848 Kč. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 12 148 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 156 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 900 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná k věci uvedla, že nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznává, neboť žalobkyně řádně nezkoumala její schopnost úvěr splácet, pročež je smlouva neplatná. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela od žalobkyně 20 000 Kč a uhradila jí již 30 848 Kč, nedluží jí ničeho.

3. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 14. 3. 2023 smlouvu o úvěru, a to elektronicky na webovém portálu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , dle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky a úrokem formou 24 pravidelných splátek (viz úvěrová smlouva „ID žádosti 1113666 – ID klienta 1876907“). Na účet žalované byla dne 14. 3. 2023 odeslána z účtu žalobkyně částka 20 000 Kč (viz opis výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 30 848 Kč (viz shodná tvrzení účastníků).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z něhož vyplývá, že u žalované vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 10 000 Kč uvedeného v žádosti klienta, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, měsíčních splátek jiným společnostem uvedených v žádosti klienta ve výši 1 600 Kč a počtu vyživovaných dětí 1. Dále vycházela z životního minima členů domácnosti a minimálních výdajů na bydlení. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CRIBIS, dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „klient není v Solusu nebo má příznak C, Z“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „OK“, dotaz do registru CRIBIS byl proveden s výsledkem „klient nemá exekuci“ a do registru ISIR byl dotaz proveden s výsledkem „rodné číslo není v ISIRu“. V tomto směru žalobkyně předložila úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaná má 11 úvěrů splátkových a 1 nesplátkový se zbývající částkou 84 404 Kč a s celkovou měsíční splátkou 1 748 Kč (viz úvěrová zpráva z NRKI), a dále výpis z účtu za období 1. 12. 2022 – 31. 12. 2022, z něhož lze pouze vyčíst, že z účtu žalované odešlo dne 10. 12. 2022 dvanáct plateb ve výši cca 100 Kč označených jako splátka půjčky (viz výpis z účtu žalované). Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 14. 3. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky, a to ve 24 měsíčních splátkách.

10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně při posuzování úvěru schopnosti vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by si tyto ověřila. Nevyžádala si od žalovaného žádné listiny prokazující výši jejího příjmu ani příjmu dalších členů domácnosti. Žalovanou tvrzený příjem ve výši 10 000 Kč žalobkyně nijak neověřovala, skutečnými výdaji na bydlení, dalšími nutnými výdaji a příp. dalšími závazky se pak žalobkyně vůbec nezabývala, když při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z životního minima členů domácnosti a z minimálních výdajů na bydlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjma úvěrové zprávy), nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila, čímž se vzdala práva být poučena dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

11. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni celkově částku 30 848 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva o úvěru je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno, nýbrž i co do částky 10 848 Kč přeplaceno a žalovaná tak žalobkyni nedluží ničeho ani z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přiznané účelně vynaložené náklady žalované, která byla v řízení plně procesně úspěšnou, tvoří odměna advokáta ve výši 3 240 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě (doplnění odporu), tj. 2 úkony právní služby po 1 620 Kč dle § 6 a § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 2× paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky za dva úkony právní služby, tj. 600 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 806,40 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 646,40 Kč je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

14. Stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.