44 C 40/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 510 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 512 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 352,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 510 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 203,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 19 510 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 14 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti v celkové výši 2 969 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 450 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. za období od [datum] do [datum] kapitalizovaného na částku 352,78 Kč a od [datum] do zaplacení požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 19 510 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky na webovém portálu [webová adresa], kde žalovaná vyplnila své osobní údaje, požadovanou výši úvěru a uvedla informace o svých poměrech. Totožnost žalované a vlastnictví k účtu byly ověřeny prostřednictvím tzv. bank [anonymizováno]. Jakmile byl žalované úvěr schválen, systém vygeneroval návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila zasláním SMS kódu, který jí byl zaslán na jí sdělené telefonní číslo. Žalobkyně předložila printscreeny ze systému, v němž je zaznamenána elektronická komunikace s žalovanou před uzavřením smlouvy, z níž vyplývá, že žalované zaslala heslo pro první přihlášení do klientské sekce, návrh smlouvy a odeslala SMS kód, kterým byla smlouva o úvěru podepsána.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaná dne [datum] projevila zájem o úvěr ve výši 15 000 Kč od žalobkyně a vyplnila své identifikační údaje včetně čísla občanského průkazu. Z fotografie občanského průkazu vyplývá, že žalovaná dodala žalobkyni fotografii svého dokladu totožnosti.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil obsah ujednání mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, splatný dne [datum] včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč v celkové částce 15 495 Kč. Roční úroková sazba činila 0 %, roční procentní sazba nákladů 48,3 %. Úvěr měl být poskytnut převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] Smlouva byla podepsána elektronicky. Žalovaná v 10:37 hodin připojila [příjmení] [číslo]. Součástí výše specifikované úvěrové smlouvy byl učiněn také sazebník s uvedenými poplatky za (mimo jiné) účelně vynaložené náklady, výše smluvní pokuty a expres výplatu úvěru (viz Sazebník platný od [datum]).

6. Z printscreenu ze systému prokázání odeslání SMS kódu vyplývá, že dne [datum] v 10:3 2:23 hodin byl na telefonní číslo žalované [celé jméno žalované], [rodné číslo], tel. [tel. číslo], odeslán [příjmení] [příjmení] pro podpis smlouvy [číslo].

7. Sdělením mBank S.A. bylo prokázáno, že žalované byla připsána na účet uvedený žalovanou ve smlouvě o úvěru částka 15 000 Kč dne [datum] (viz sdělení m [právnická osoba], opis výpisu proplacení smlouvy, výpis z účtu).

8. Žalovaná žalobkyni na smluvní závazek neuhradila ničeho (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).

9. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 19 510 Kč, a to do třiceti dnů ode dne sepsání této výzvy na účet sdělený žalobkyní (předžalobní výzva ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]).

10. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovanou sjednala písemnou smlouvu o úvěru. Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaná zasláním SMS kódu ze svého telefonního čísla projevila svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou. <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 16. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že u žalované vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 30 000 Kč, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč, měsíčních výdajů domácnosti ve výši 6 000 Kč a počtu vyživovaných dětí 2. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech [příjmení], NRKI, CRIBIS a ISIR, dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ klient není v [příjmení] nebo má příznak C, [anonymizováno]“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem„ [anonymizováno]“, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem„ v registru nenalezen a klient nemá exekuci“. Dle úvěrové zprávy byly žalované odmítnuty 2 splátkové kontrakty, 2 nesplátkové kontrakty a 3 žádosti o kreditní kartu. Celkové měsíční finanční splátkové zatížení žalované činilo částku ve výši 6 150 Kč (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrová zpráva).

17. Z listiny – výpis z účtu založené na č. l. 33 soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, když tento účet je veden na jméno třetí osoby; nadto v režimu„ mKonta pro děti“ a tento tedy neprokazuje (ani není způsobilý k prokázání) jakékoliv skutečnosti tvrzené žalobkyní.

18. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne [datum] v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet sdělený žalovanou v úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč do [datum]. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované poskytla dne [datum] jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaná však svůj závazek řádně a včas nesplatila, když se dostala do prodlení s úhradou předepsaných splátek a dlužnou částku neuhradila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by tyto ověřila. Nevyžádala si od žalované žádné listiny prokazující výši příjmu, výši výdajů na bydlení, nezabývala se podrobněji dalšími závazky žalované, které zjistila lustrací v registrech. Za dané situace pak nelze než uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné majetkové situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

20. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

21. Jelikož soud považoval činnost žalobkyně za nedostatečnou, učinil závěr o tom, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném v čase podepsání úvěrové smlouvy naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu.

23. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

24. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), a spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 15 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná poskytla žalobkyni na svůj dluh celkem částku 2 Kč, tedy zbývající částka k úhradě dlužné částky žalobkyni činí 14 998 Kč a jelikož žalovaná tuto neuhradila žalobkyni dobrovolně, zavázal ji k tomuto plnění soud svým rozhodnutím (výrok I).

25. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

26. Z výše uvedených důvodů soud proto zamítl žalobní nárok v částce 4 512 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 352,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 510 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou co do částky 14 998 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 20 832,15 Kč. Co do vyjádření v procentech procesní úspěch žalobkyně v řízení činil 43,99 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši zmiňovaných 43,99 %. Náklady řízení ve výši 2 736 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 1 200 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění, podání žalobkyně ze dne [datum]) á 300 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 400 Kč za 4 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 336 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně má právo na 43,99 % z částky 2 736 Kč, tedy 1 203,57 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.