44 C 44/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . zahraniční osoba registrovaná pod č. hodnota sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného o zaplacení 278 733,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 181 323,77 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 97 409,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 39 363,28 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 278 733,74 Kč za dobu od 28. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 278 733,74 Kč za dobu od 28. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 642,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o hotovostním úvěru „, produkt žalobkyně, “ č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), uzavřené mezi účastníky dne 12. 6. 2020 distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 449 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu úvěru uhradit, a to v 96 měsíčních splátkách ve výši 6 574,62 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Dále byl žalovaný povinen uhradit úrok ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaný neuhradil splátky za měsíc 11/2023, 12/2023 a 1/2024, proto žalobkyně dopisem ze dne 22. 1. 2024 odstoupila od smlouvy. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 278 733,74 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 423,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 33 939,42 Kč, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 278 733,74 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 278 733,74 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 12. 6. 2020 prostřednictvím mobilního bankovnictví uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 449 000 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru , produkt žalobkyně, , smlouva o hotovostním úvěru „, produkt žalobkyně, “ č. , hodnota, , transakční historie účtu). Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru a uhradit úrok ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené části jistiny, a to v 96 měsíčních splátkách ve výši 6 574,62 Kč (viz smlouva). Žalovaný nicméně úvěr řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze částku v celkové výši 267 676,23 Kč (viz historie úvěru, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč, což žalobkyně ověřila na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně, přičemž ověřený měsíční příjem činil 29 000 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, tvrzení žalobkyně). Z předloženého výpisu z účtu pak vyplynulo, že příjem žalovaného v měsíci březnu 2020 sestával z rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, z dlouhodobého ošetřovného ve výši 16 500 Kč a z výživného ve výši 4 300 Kč, v měsíci dubnu 2020 sestával z rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, ze mzdy od zaměstnavatele ve výši 14 363 Kč a z příchozích plateb od osoby , jméno FO, , a to ve výši 500 Kč, 4 250 Kč a 1 000 Kč, v měsíci květnu 2020 pak příjem žalovaného sestával z rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč, ze mzdy ve výši 1 342 Kč a z nemocenské ve výši 1 460 Kč (viz výpisy z účtu vedeného u žalobkyně). Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovanou osobu a jeho měsíční náklady na bydlení činí 8 000 Kč. Další měsíční výdaje uvedeny nebyly, žalobkyně tak stanovila výdaje žalovaného dle svého interního ekonomického modelu na 8 000 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, tvrzení žalobkyně). Žalobkyně dále uvedla, že zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, zejména prověřila insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, registr neplatných a odcizených dokladů a bankovní a nebankovní registr klientských informací CCB/CBCB, kdy z uvedeného zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o poskytnutí úvěru další poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 4 547,17 Kč, ačkoliv žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho celkové splátky úvěrů poskytnutých mimo žalobkyni činí 0 Kč (viz tvrzení žalobkyně, výpis z CBCB). Žalobkyně vyhodnotila, že splácení úvěru ve výši 449 000 Kč při pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 452,12 Kč (splátka dle smlouvy činila 6 574,62 Kč) je zcela v možnostech žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem bylo zjištěno, že žalovaný v březnu 2020 čerpal úvěr ve výši 105 000 Kč a hradil splátku úvěru ve výši 3 068,04 Kč a pojištění úvěru ve výši 252,50 Kč, v měsíci dubnu 2020 hradil splátky úvěru ve výši 1 741,08 Kč a 3 068,04 Kč a pojištění úvěru ve výši 262,50 Kč a 252,50 Kč, v měsíci květnu 2020 hradil splátky úvěru ve výši 1 749,13 Kč a 698,52 Kč a pojištění úvěru ve výši 262,50 Kč a 252,50 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného za období 3 – 5/2020).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 12. 6. 2020 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 449 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 5,9 % ročně z dosud nesplacené jistiny; to vše v 96 měsíčních splátkách po 6 574,62 Kč. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 449 000 Kč poskytla žalovanému na účet dne 12. 6. 2020. Žalovaný následně uhradil částku ve výši 267 676,23 Kč.

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (odst. 4 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalovaného od data jeho založení, přičemž na tento účet byla v období 3 – 5/2020 jednou měsíčně vyplácena částka 10 000 Kč představující rodičovský příspěvek a v měsíci dubnu pak mzda ve výši 14 363 Kč (v březnu a květnu příjem sestával z ošetřovného a nemocenských dávek), další příjem žalovaného pak dle výpisu z účtu tvořil dne 2. 3. 2020 poskytnutý úvěr ve výši 105 000 Kč a příjmy od osoby , jméno FO, , přičemž důvod těchto příjmů není znám. Žalobkyně přitom uvedla, že příjem žalovaného, který měl dle údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru, činit 29 000 Kč, ověřila z příchozích transakcí na účet žalovaného a zjistila částku 29 000 Kč. Co se týče pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, soud má za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima a normativních nákladů na bydlení ve výši 8 000 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně neprověřovala vůbec, ačkoliv měla k dispozici výpisy z účtu, ze kterých je zřejmé, že výdaje činily podstatně vyšší částku než zohledněných 8 000 Kč (např. v květnu 2020 činily debetní položky na účtu cca 52 000 Kč, v dubnu 2020 pak cca 64 000 Kč). Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Významnou je skutečnost, že žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 105 000 Kč cca 3 měsíce před projednávaným úvěrem a přesto nebylo finanční hospodaření na účtu vyrovnané. Žalobkyně zjišťovala splátkové zatížení nahlédnutím do registru CBCB, což doložila výpisem z uvedeného registru. K tvrzením, že provedla lustraci žalovaného i v dalších registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), důkazy soudu nepředložila. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.

10. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

11. Jestliže je tedy smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou.

12. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 449 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 267 676,23 Kč, tudíž jej soud zavázal k uhrazení částky 181 323,77 Kč (449 000 Kč mínus 267 676,23 Kč) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 181 323,77 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení provedených plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

15. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 6 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 342 224,28 Kč (zahrnující jistinu, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 181 223,77 Kč (zahrnující jistinu) 53 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 47 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 6 % (53 % úspěch – 47 % neúspěch = 6 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 11 150 Kč, z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 37 680 Kč, tj. 4× 9 420 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále též „adv. tar.“) za následující úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., předžalobní výzva ze dne 2. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., podání žaloby dne 20. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a účast u jednání dne 29. 4. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar., (soud žalobkyni nepřiznal odměnu za podání ze dne 18. 2. 2025, neboť zde obsažená tvrzení měla obsahovat již perfektní žaloba – viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12), náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč (tj. 3× 300 Kč a 1× 450 Kč) příslušející ke čtyřem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. (částka 300 Kč v případě úkonů provedených do 31. 12. 2024 a částka 450 Kč za úkon provedený po 1. 1. 2025), náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 adv. tar. (4× 150 Kč za 4 započaté půlhodiny – za čas strávený cestou z , adresa, do Zlína na jednání a zpět), náhrady cestovních výdajů ve výši 1 329 Kč dle § 13 odst. 1, 5 adv. tar. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. za použití osobního automobilu , automobil, , reg. zn. , SPZ, , na cestu z , adresa, do Zlína k jednání konanému dne 29. 4. 2025 a zpět (2× 92 km) při spotřebě motorové nafty pro kombinovaný provoz 4,1 l/100 km (dle předloženého technického průkazu) a ceně 34,70 Kč/1 litr (ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb.) a sazbě 5,80 Kč/1 km (ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 8 601,39 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 3 642,60 Kč (6 % z 60 710,39 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.