46 C 115/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 75 630,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 687,65 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 47 943 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 630,65 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 75 630,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 630,65 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě umožnila žalovanému čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, nebo v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z dlužné částky společně s měsíčním úrokem ve výši 22 % z jistiny úvěru. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení a dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum].

2. Žalovaný prostřednictvím e-mailu dne [datum] k žalobě uvedl, že si peníze od Společnosti půjčil a dále poukázal na jeho nepříznivé majetkové poměry, s tím, že je u něj nyní prováděna exekuce srážkami ze mzdy. Email nebyl podepsán uznávaným elektronickým podpisem, v den vyhlášení rozsudku ovšem žalovanému ještě neuplynula lhůta k jeho doplnění či předložení originálu dle § 42 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání nedostavili, ač byli řádně a včas předvoláni. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí a v případě rozložení splácení do více měsíčních splátek se zavázal úvěr splatit společně s úrokem 22 % měsíčně z jistiny úvěru (viz Smlouva na č. l. 17). Žalovaný poskytl své osobní údaje společně s kopií občanského průkazu a před čerpáním úvěru uhradil částku ve výši 1 Kč na účet Společnosti (viz Smlouva na č. l. 17 a kopie OP na č. l. 34, výpis z účtu na č. l. 62 p. v., profil uživatele na č. l. 33). Dle čl. 5 Smlouvy je žalovaný v případě prodlení se splácením peněžitého dluhu dále hradit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela Společnost z údajů poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích, z výpisu z bankovního účtu a příjem ověřila prostřednictvím výplatní pásky, dle které činila výplata žalovaného za měsíc 11/ 2020 16 713 Kč (viz výplatní páska na č. l. 35). Žalovaný uvedl, že v domácnosti žijí 3 lidé, má vyživovací povinnost k jedné osobě, příjem činí 20 000 Kč, resp. 17 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč a další výdaje 5 000 Kč měsíčně (viz profil uživatele na č. l. 32, výpis z účtu na č. l. 26). Z výpisu z účtu žalovaného jsou patrné příchozí platby ve výši 8 800 Kč – 16 713 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (viz výpis z účtu na č. l. 36). Společnost dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v Centrální evidenci exekucí, nemá aktivní záznam v Insolvenčním rejstříku, žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se Společnost blíže zabývala výdaji žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. Společnost poskytla žalovanému dne [datum] částku ve výši 16 001 Kč a dne [datum] částku ve výši 18 000 Kč, a to převodem na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (viz výpis z účtu na č. l. 62, výpis z účtu na č. l. 55). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze dne [datum] částku ve výši 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 5 562,35 Kč a částku ve výši 250 Kč (viz výpis plateb na č. l. 63-64).

5. Dne [datum] si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla také pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 45 vč. přílohy na č. l. 46). O postoupení pohledávky na žalobkyni informovala Společnost žalovaného dopisem ze dne [datum], zaslaným téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 47 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] odeslanou téhož dne (viz předžalobní výzva na č. l. 47 p. v. vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 15. Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 34 001 Kč, který se zavázal vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný nicméně uhradil pouze částku v celkové výši 6 312,35 Kč.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním doložených příjmů a výdajů, výpisu z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky a dále lustrací v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.

17. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z provedeného dokazování lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Společnost zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 17 000 Kč – 20 000 Kč, což ověřila výpisem z účtu žalovaného a prostřednictvím jedné výplatní pásky, z nich však vyplývá výše příjmu v rozmezí od 8 800 Kč do 16 713 Kč, tedy nižší, než částky sdělené žalovaným, se kterými Společnost kalkulovala při porovnání jeho příjmů a výdajů. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení se Společnost spokojila toliko s prohlášením žalovaného, aniž by tyto informace jakkoliv ověřila, např. prostřednictvím nájemní smlouvy, SIPA atd. Společnost se rovněž nezabývala pravidelnými výdaji žalovaného na jídlo a další věci osobní potřeby, když žalovaným uvedené výdaje ve výši 5 000 Kč se jeví jako velmi nízké pro tříčlennou domácnost.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, jakož ani smluvní pokutu a požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaného posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

21. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka 34 001 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 6 313,35 Kč (1 Kč + 500 Kč + 5 562,35 Kč + 250 Kč); jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

22. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 27 687,65 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 687,65 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

24. Soud dále podotýká, že vyjádření žalovaného, ve kterém uvádí, že si peníze od Společnosti půjčil, na právním posouzení věci nic nemění, jelikož poskytnutí finančních prostředků žalovanému bylo v řízení prokázáno, nicméně nebylo prokázáno, že by Společnost řádně zkoumala a posoudila jeho úvěruschopnost (viz bod 16.-19 rozsudku). Co se týče zbylých informací uvedených ve vyjádření žalovaného, ty soud neshledal pro posouzení předmětu sporu nijak relevantní. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 25. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, a proto by mu byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit náklady řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.