46 C 120/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 38 703 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 38 703 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 38 703 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 761,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 31. 12. 2020, ve znění doplnění ze dne 21. 6. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 38 703 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tím, že mu svědčí výkon práva hospodaření k lesům ve vlastnictví České republiky a vztahují se na něj práva a povinnosti vlastníka lesů podle § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná v roce 2017 provozovala zdroj znečišťování ovzduší – teplárnu v [obec], přičemž v uvedeném roce vypustila do ovzduší 1 675,103 tun SO2 a 607,723 tun NOx, které škodlivě působí na lesní porosty spravované žalobcem. V důsledku vypouštění emisí SO2 a NOx vznikla žalobci na jím spravovaných lesních porostech v roce 2017 celková imisní škoda ve výši 43 620 427 Kč, kterou žalobce vypočetl podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Podíl žalované na této škodě byl stanoven za použití závěrů znaleckého posudku RNDr. Pavla Hadaše, Ph. D. ze dne 14. 9. 2019, č. 2-132/ 2019, tak, že škoda z předčasného smýcení činila 620 Kč, ze snížení přírůstu lesního porostu činila 8 172 Kč, ze snížení produkce lesního porostu činila 24 660 Kč a ze snížení kvality lesního porostu činila 5 251 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Potvrdila, že je provozovatelkou teplárny [obec], přičemž v roce 2017 vypustila do ovzduší 1 675,094 t SO2 a 607,624 t NOx. Zpochybnila výpočet škody, kdy namítla, že žalobce žádnou reálnou škodu, která by byla přičitatelná imisím SO2 a NOx žalované v terénu nikdy nezjišťoval, kdy škodu určil sám toliko podle vyhlášky č. 55/1999 Sb., která pracuje s 20 let zastaralými pásmy ohrožení imisemi. Dále namítla, že chybí tedy příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a imisemi produkovanými žalovanou. Zpochybnila, že by provozovala zařízení, které je zdrojem zvýšeného nebezpečí dle § 2925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdy mj. dodržuje právními předpisy stanovené emisní limity, a proto odpovědnostní vztah by bylo nutno posoudit podle § 2924 o. z., který umožňuje liberaci škůdce. Jak bylo prokázáno v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 136/2020, žalovaná nezůstala pouze u dodržování zákonných limitů, ale v rámci svých ekonomických možností učinila veškerou rozumnou péči, kterou lze požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalovaná rovněž zpochybnila postupy znalce RNDr. Pavla Hadaše, Ph.D., jakož i namítla nepoužitelnost znaleckého posudku, který je mimo obor působnosti znalce, je vnitřně rozporný, hodnotí i právní otázky, nebylo provedeno šetření v terénu a celkově dochází k hrubým zkreslením.

3. Žalovaná provozuje a i v roce 2017 provozovala zdroj znečištění, kterým je Teplárna [obec] (viz shodné tvrzení stran). Podle ročního výkazu škodlivin a provozu odlučovacího zařízení za rok 2017 žalovaná v tomto svém zařízení vyprodukovala a do ovzduší vypustila 1 675,094 t SO2 a 607,625 t NOx.

4. Žalobce je státním podnikem, který mj. spravuje lesní půdní fond a lesní porosty na něm rostoucí, které jsou ve vlastnictví nebo v užívání státu, zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů, chrání lesní půdní fond, vykonává odbornou správu lesů. Žalobci byl mimo jiné rovněž výkon veškerých vlastnických práv k majetku, ke kterému má právo hospodaření (viz rozhodnutí o založení žalobce na č. l. 19, rozhodnutí o přizpůsobení zakládací listiny na č. l. 21, podklady pro registraci na č. l. 25). V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu lze tedy uzavřít, že žalobce je nepochybně aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu a na lesních porostech (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002 (uveřejněný pod č. 46/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)).

5. Žalobce sám eviduje a vypočítává celkovou imisní škodu, přičemž postupuje podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Škody na lesích eviduje odděleně podle jejich příčiny a sám tak mimo jiné zaznamenává imisní škodu. Podle vizuální kontroly prováděné zaměstnanci žalobce je určeno, který strom byl vytěžen v důsledku imisí, přičemž na základě takto zaznamenaných údajů je vypočítána žalobcem škoda z předčasného smýcení ve výši (viz § 7cit. vyhl.) a ze snížení kvality (viz § 11 cit. vyhl.). Rovněž škodu ze snížení přírůstu (viz § 9 cit. vyhl.) stanovuje sám žalobce za použití administrativně stanovených pásem ohrožení a lesních hospodářských plánů. Podle § 10 cit. vyhl. vypočítává žalobce také škodu ze snížení produkce představující rozdíl mezi hodnotou cílových dřevin a hodnotou dřevin náhradních, které pěstuje v místech, kde podle něj v důsledku imisí není možné pěstovat dřeviny cílové.

6. Znalec RNDr. Pavel Hadaš, Ph.D. (viz znalecký posudek na č. l. 29), definoval škodu z předčasného smýcení coby újmu vyplývající z toho, že porost nemohl dosáhnout odpovídajícího mýtního, tzn. plánovaného věku. Škoda se stanoví pomocí ceny porostu v době vynucené těžby, násobené tzv. procentem mýtní nezralosti. Přitom se hmota uhynulých stromů, kde příčinu určuje na místě odborný lesní hospodář, zjišťuje exaktně a je vedena v dokladech lesní hospodářské evidence. Škoda ze snížení přírůstu lesního porostu se provádí pro lesní porosty do věku 5 let včetně a pro lesní porosty nad 5 let. Stanoví se pomocí koeficientu K1 vyjadřujícího poměr přírůstu poškozeného a zdravého lesního porostu, který se určí podle pásem ohrožení a stupňů poškození. Takové hodnocení se provádí při každé obnově lesních hospodářských plánů (LHP) zcela nezávislou organizací. Poškození je stanoveno podle stupně defoliace konkrétních porostů přímo v terénu. Pásmo ohrožení představuje prognózu očekávané životnosti porostu v důsledku působení imisí. Škoda ze snížení produkce v důsledku záměny dřevin vznikne tak, že v poškozené oblasti nemůže být provedeno zalesnění dřevinami, které by zajistily nejen ekologické, ale i ekonomické funkce lesa. V praxi např. v oblasti Krušných hor jde o to, že zalesnění je prováděno zejména břízou, jeřábem, smrkem pichlavým, modřínem, kosodřevinou, borovicí pokroucenou a nemohou být využity dřeviny s vysokou ekonomickou funkcí jako je např. smrk ztepilý, jedle, borovice a buk, které by podle cílové dřevinné skladby na takto extrémně poškozených půdách měly růst. Takto učiněnou definici jednotlivých (dílčích) imisních škod považuje soud za správnou a logickou, a proto z ní při posouzení této věci vycházel.

7. Ze vstupních údajů pro výpočet výše imisních škod za období roku 2017 bylo soudem zjištěno, že žalobce na základě jím prováděné evidence dospěl k závěru, že celková výše této škody způsobené emisemi SO2 a NOx na lesních porostech spravovaných žalobcem činila 43 620 427 Kč.

8. Soud nemá pochyb o tom, že v roce 2017, stejně jako v letech předešlých, docházelo ke vzniku imisních škod na lesních porostech způsobených vypouštěním emisí SO2 a NOx do atmosféry, což potvrzuje znalecký posudek č. 2-132/ 2019, zpracovaný RNDr. Pavlem Hadašem, Ph.D. (na č. l. 29), podle něhož stromy jsou organismy s dlouhou životností, které se neustále přizpůsobují měnícím se stanovištním podmínkám – zvyšující či klesající míře fyzikálních, chemických a biologických faktorů. Měnící se stanovištní podmínky působí jako predispoziční stresor a predisponují jednotlivé dřeviny i celé porosty lesních dřevin k aktivaci dalších, zvláště biologických stresorů. Lokální znečišťování i dálkové znečišťování ovzduší sírou a anorganickým dusíkem stále přispívá k acidifikaci (okyselení) a eutrofizaci (obohacení o toxické látky) lesních půd na území Evropy. Atmosférické dispozice z emisí SO2 a NOx patřily i v roce 2017 mezi hlavní prekurzory acidifikačních a eutrofizačních procesů, které vedou k poškození lesní půdy a k chřadnutí lesních porostů, což je doložitelné celkovou roční depozicí SO2 a NOx,, kdy dle celkového ročního odhadu za rok 2017 činí depozice SO2 – 36 614 t a NOx – 66 984 t. K nejvíce zatíženým lokalitám patří zejména lesní porosty v horských oblastech, kde úroveň celkové depozice ovlivňují vyšší úhrny srážek. V přírodních lesních oblastech ČR i nadále dosahují depoziční toky síry a dusíku hodnot, které překračují nejvyšší přípustné kritické dávky stanovené pro nejvýznamnější dřeviny (smrk, dub, buk, borovice). Z odborných studií analyzujících vliv depozičních toků síry a dusíku vyplývá, že atmosférická depozice síry a dusíku přispívá k okyselování půdy a povrchových vod, k vymývání živin důležitých pro růst rostlin a poškozuje flóru a faunu. I když na zdravotní stav lesních porostů mělo nepochybně příznivý vliv postupné snižování imisní zátěže v uplynulých desetiletích, pozitivní změny lesního prostředí se projevují s určitým časovým zpožděním, takže lesní porosty stále vykazují vysokou míru defoliace, která patří nejvyšší v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Relativně vysoká míra defoliace je způsobena jednak tím, že imisní zátěž stále negativně působí, i když na nižší úrovni, a jednak skutečností, že stabilita lesních ekosystémů je dlouhodobě narušena v důsledku neúnosného působení imisí v uplynulých desetiletích. Tato úvaha se soudu jeví jako logická a správná, kdy jde v podstatě o to, že lesní půda je natolik historicky poškozena atmosférickou depozicí SO2 a NOx, že i při mnohem menších imisích uvedených sloučenin, není půda schopna obnovit svou přirozenou skladbu, a proto i nadále dochází k poškozování lesních porostů v souvislosti s imisemi SO2 a NOx. Je proto zřejmé, že za zdravotním stavem lesních porostů na území ČR stále stojí vliv emisí SO2 a NOx přes působení jejich atmosférických depozicí.

9. Právě citované závěry o poškozování lesních porostů atmosférickou depozicí SO2 a NOx byly potvrzeny závěry obsaženými mimo jiné ve znaleckém posudku doc. Ing. Pavla Alexandra, CSc., znalce v oboru lesní hospodářství, ochrana přírody a ekonomika, ceny a odhady lesních porostů, dřevin a škod na nich, č. 0228018 ze dne 15. 7. 2018 (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 160 –187), podle něhož ke vzniku škod imisemi docházelo v období od roku 2010 až do roku 2017, přičemž příčinnou vzniku těchto škod byly emise SO2 a NOx vypouštěné do ovzduší mj. také žalovanou.

10. Rovněž tak ve znaleckém posudku zpracovaném Mendelovou univerzitou v Brně č. 125/ 2020 (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 142 –159) byl zaujat názor, že kyselá depozice H+ vyvolaná emisemi SO2 a NOx je i přes jejich snížené koncentrace v ovzduší stále zcela určitě závažným stresorem s tím, že pravděpodobnou příčinou špatného zdravotního stavu lesních porostů je dlouhodobá půdní acidifikace vedoucí k ochuzení půd o významné biogenní prvky (Ca, Mg). Po původních vysokých koncentracích SO2 a NOx a výskytu i akutního poškození lesních dřevin, došlo po odsíření sice k poklesu vzdušných škodlivin i zmírnění zhoršování zdravotního stavu dřevin, avšak k onomu chronickému působení a k trvajícímu překračování kritické dávky pro překračování kyselé depozice do půdy v důsledku vyčerpání půd dochází nadále. Lesní dřeviny na to i nyní reagují snížením přírůstu, poškozením, opadáváním jehličí (defoliací), usycháním aj. I po roce 2017 vykazovaly výsledky na území ČR překročení kritického zatížení sírou a dusíkem. Jmenovaná univerzita tak současně dospěla k přesvědčení, že podíl kyselé depozice H+ vyvolané emisemi SO2 a NOx na chřadnutí lesů nelze přesně stanovit, přičemž lze pouze na základě dostupných matematických modelů doložit souvislost mezi depozicí H+, jednotlivými zdroji depozice a zjištěným chřadnutím lesů, a to například postupem vhodně použitým v posudku RNDr. Pavla Hadaše. V uvedeném posudku se jmenovaná univerzita vypořádala také s možným vlivem přízemního ozonu na poškození lesního porostu. Předně negativní vliv ozonu na lesní porosty nebyl dosud prokázán a současně za vznik přízemního ozonu jsou odpovědni právě emitent NOx, neboť oxidy dusíku jsou prekurzorem ozonu a bez jejich emisí by ke vzniku ozonu nedošlo.

11. Jak [ulice] univerzita v posudku č. 125/ 2020 (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 142 –159), tak znalec Ing. Jan Fremuth, MBA, v posudcích č. 78922 2017 (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 238 –261) a 84136 2018 (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 309 –334) dospěli k závěru, byť šlo o jiná období vzniku škody, že vstupní údaje používané žalobcem pro výpočet imisní škody v letech 2000, 2009 a 2012 jsou správné a souhlasí s údaji uvedenými v příslušných lesních hospodářských plánech (LHP). Soud proto neměl důvodu pochybovat o správnosti vstupních dat, na jejichž základě byla v souladu s vyhláškou č. 55/1999 Sb., vypočtena imisní škoda způsobená emisemi SO2 a NOx ve výši 43 620 427 Kč, neboť již bylo v celé řadě jiných řízení ověřeno, že vstupní data evidovaná žalobcem odpovídají skutečnosti.

12. Z posudku Mendelovy univerzity (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 142 –159) rovněž vyplynulo, že tvrzené jiné možné příčiny poškozování lesních porostů, včetně chyb v druhové skladbě porostů, ve způsobu obhospodařování lesů aj. však mají v daném kontextu menší význam než přetrvávající degradace a acidifikace lesních půd způsobená vysokou depozicí H+ v období 70. až 90. let 20. století. Vyvráceno bylo v tomto posudku rovněž tvrzení Ing. Čeňka Melcra o tom, že lesní porosty smrku ztepilého vykazují znaky zcela zdravých stromů a že na nich nelze pozorovat téměř žádné poškození emisemi, neboť i nadále smrkové porosty neodpovídají porostům zcela zdravým.

13. Argumentace žalované zpochybňující existenci naříkané škody a příčinné souvislosti mezi touto škodou a její provozní činností je v zásadě shodná s argumentací jiných emitentů v tomto typu sporů. Pravidelně je tak zpochybňována aktuálnost pásem ohrožení, dále schopnost a poctivost pracovníků žalobce rozpoznat a zaevidovat škody způsobené emisemi. Emitenty je poukazováno na skutečnost, že nepřekračují krajní emisní limity, že na přelomu tisíciletí významnými investicemi odsířili a odprašnili své zdroje emisí a roční emise nikoliv již ve stovkách tisíc tun jako v minulosti, ale pouze v desítkách tisíc tun SO2 a NOx, již lesním porostům neškodí, případně tito emitenti argumentují, že se na škodách na lesních porostech dominantně podílejí jiné škodliviny. V této souvislosti se přitom znalci, teoretici a výzkumníci činní v oborech zabývajících se ochranou ovzduší a poškozováním lesních porostů rozdělili na dvě skupiny. Jedna představovaná zejména RNDr. Hadašem, Ph.D., Ing. Jiřím Linhartem, RNDr. Janem Pretelem, CSc., Ing. Václavem Novým, Ing. Františkem Hezinou a doc. Ing. Pavlem Alexandrem, CSc., setrvávala na stanovisku, podle něhož i při poklesu emisí uvedených škodlivin ročně emitované desítky tisíc tun SO2 a NOx stále škodí lesním porostům a škody jsou jako celek vyčíslitelné a jsou pomocí Gaussova modelu větrné růžice rozpočítatelné zvlášť pro jednotlivé emitenty podle míry jejich podílu na celkovém znečištění ovzduší. Druhá skupina teoretiků (prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc., Ing. Melcr, RNDr. Petr Macoun, Ph.D.) začala zastávat názor, že ročně emitované desítky tun SO2 a NOx již lesním porostům neškodí. Obě skupiny odborníků se přitom nerozcházely v názoru na obecnou škodlivost obou uvedených skupin plynů a shodly se i na tom, že po investicích do odsíření zdrojů emisí klesly emise na několik jednotek procent proti období nejvyšších depozic. Liší se v tom, zda takto snížené imise mohou vyvolat vznik žalobcem uplatňovaných škod na lesích ve správě žalobce, jež po odsíření představují rovněž pouhý zlomek nároků požadovaných před provedením odsíření.

14. Shora uvedené argumenty emitentů byly odmítnuty v průběhu desítek let formované rozhodovací praxe, z důvodů opakovaně uváděných soudy včetně Nejvyššího soudu a Soudu ústavního. Důvodem byla existence provozní činnosti emitentů, v rámci níž vznikají uvedené plynné škodliviny, jež vypouští do ovzduší emitenti evidovaní v REZZO 1 (registr emisí a zdrojů znečištění ovzduší), tedy i žalovaná. V příčinné souvislosti s vypouštěním uvedených škodlivých plynů SO2 a NOx vznikají lidskými smysly a zkušenostmi školených pracovníků žalobce zjistitelné a evidovatelné škody na lesních porostech ve správě žalobce.

15. Právě uvedené závěry o trvání vztahu příčinné souvislosti mezi emisemi SO2 a NOx, které jsou i nadále do ovzduší vypouštěny v desítkách tun ročně a již shora popsanými škodami na lesních porostech spravovaných žalobcem byly formulovány mj. v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 171/2020-265, přičemž byl zaujat názor, že i přes spor zmíněných skupin teoretiků o to, zda přetrvávající emise SO2 a NOx škodí, neumožňuje princip předběžné opatrnosti uzavřít, že by každoroční dávky stovek tisíc tun uvedených škodlivin neměly za následek poškození lesních porostů. V citovaném rozsudku Vrchního soudu v Praze byla řešena náhrada imisní škody za rok 2006, kdy bylo do ovzduší vypuštěno 65 556 tun SO2 a 80 561 NOx. V roce 2017, který je předmětem tohoto řízení, bylo vypuštěno 36 614 t SO2 a 66 984 t NOx, tj. více jak 100 000 t těchto škodlivin (viz znalecký posudek RNDr. Hadaše na č. l. 29). Soud se s právě citovanými závěry Vrchního soudu v Praze, které ostatně pouze shrnují dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i Soudu ústavního plně ztotožňuje a považuje je za platné i v projednávané věci.

16. Žalobce vyzval dopisem ze dne 26. 11. 2020 žalovanou k náhradě škody, která měla vzniknout na lesních porostech ve vlastnictví státu s právem hospodaření žalobce v roce 2017 působením imisí, které mají původ v provozní činnosti žalované ve výši 38 703 Kč, a to nejpozději do 27. 12. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis na č. l. 91 vč. doručenky datové schránky na č. l. 92).

17. Soud zamítl návrh na provedení důkazu ročním výkazem škodlivin z provozu odlučovacích zařízení pro rok 2017 pro nadbytečnost, neboť potřebné údaje soud zjistil z tabulky předložené žalovanou (viz tabulka na č.l. 201 spisu), která byla zároveň součástí připojeného spisu 38C 136/2020. <i>18. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.</i> <i>19. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>20. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.</i> <i>21. Podle § 2925 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu (odst. 1). Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá (odst. 3).</i> <i>22. Podle § 21 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, Právnické a fyzické osoby, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, jsou povinny provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků (odst. 1). Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí stanoví právním předpisem způsob výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích (odst. 2).</i> 23. Jestliže bylo soudem zjištěno, že žalovaná při provozu svého závodu emituje imise SO2 a NOx (chemický vliv provozu na okolí), přičemž v důsledku imisí těchto plynů dochází i nadále k poškozování lesních porostů ve správě žalobce shora popsaným způsobem, dospěl soud k závěru, že žalovaná za tuto škodu, podle míry, jakou se na ní sama svou provozní činností podílí, podle § 2924 o. z. odpovídá.

24. V projednávané věci byla shora popsaná škoda způsobená imisemi uvedených plynů na lesních porostech spravovaných žalobcem vypočtena postupem podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. v celkové výši 38 703 Kč. Takto provedený výpočet imisní škody opírající se o interní evidenci žalobce, o jejíž správnosti soud nepochybuje (viz shora) byl jako správný převzat znalcem RNDr. Hadašem, jehož metodika stanovení odpovědnosti jednotlivých emitentů za imisní škodu je soudní praxí dlouhodobě uznávána a závěry znaleckých posudků z této metodiky vycházející jsou proto použitelné jako důkaz. Soud proto dospěl k závěru o příčinné souvislosti, jakož i o existenci a výši škody (byť částečně paušalizované, neboť není v současnosti prakticky možné evidovat škodu na jednotlivých stromech přesně) právě na podkladě znaleckého posudku RNDr. Hadaše (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2305/2019). Z praxe Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že výpočet škody způsobené exhalacemi na lesních porostech učiněný podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. představuje praktické východisko pro určení výše škody podle § 136 o. s. ř. na základě úvahy soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1808/2010). Na tomto podkladě pak soud dospěl k závěru, že imisní škoda vzniklá na lesních porostech ve správě žalobce v roce 2017 představuje celkem částku ve výši 43 620 427 Kč.

25. Míra, jakou se na vzniku této škody podílela svou provozní činností žalovaná, je stanovena ve znaleckém posudku RNDr. Hadaše za použití Gaussova rozptylového modelu. Konkrétně byl použit modelový výpočet, jehož základem je metodický pokyn Ministerstva životního prostředí, odboru ochrany ovzduší, k výpočtu znečistění ovzduší z bodových a mobilních zdrojů - Systém modelování stacionárních zdrojů (SYMOS 97). Ten byl přitom použit jen pro zdroje, jejichž vzdálenost od referenčních bodů byla menší nebo rovna 100 km. U emisních zdrojů ve vzdálenosti nad 100 km byl rozptyl emisí řešen na základě modelování přenosu znečišťujících látek v územním měřítku střední Evropy. U těchto zdrojů byl aplikován trajektorový model, jehož metodický základ představoval model Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Není tedy pravdivou námitka žalované, že v jejím případě byla aplikována metodika vztahující se ke zdrojům znečištění ve vzdálenosti do 100 km, ač je provoz žalované vzdálen téměř dvakrát tak daleko od míst, kde byla imisní škoda za rok 2017 převážně zjištěna (Krušné hory, Jizerské hory a Orlické hory). Nadto z doložené vstupní evidence vyplývá, že v uvedeném roce docházelo k imisní škodě také na lesních porostech spravovaných žalobcem a nacházejících se mimo jiné v Beskydech nebo Jeseníkách, tj. mnohem blíže provozu žalované. I nadále je přitom soudní praxí zastáván názor publikovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3849/2012, podle něhož v řízení o náhradu škody způsobené na lesních porostech exhaláty je stávající metodika výpočtu náhrady škody založená na rozptylových studiích a Gaussově matematickém modelu stále nejlepším a současně dostatečně průkazným prostředkem vyčíslení způsobené škody (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 341/19). Pokud jde o námitky žalované ve vztahu k osobě znalce RNDr. Hadaše, těmto soud nepřisvědčil, neboť ze skutečnosti, že Poradní sbor ministra spravedlnosti pro vodní hospodářství, ochranu přírody a životního prostředí dospěl k závěru, že znalec měl přibrat konzultanta z oboru pedologie, že mohl použít modernější modely a že neodebral žádné vzorky k rozboru chemismu na některém z referenčních bodů, nelze dovodit, že znalecký posudek je nevyhovující. Z obsahu posudku a s ohledem na stávající výše zmíněnou judikaturu má soud za to, že žalovanou vytýkané nedostatky neovlivňují posudek takovým způsobem, že by tento nebylo možno pro účely soudního řízení použít.

26. Na podkladě závěrů RNDr. Hadaše ve znaleckém posudku (na č. l. 29 ve spojení s č. l. 197 –198) tak dospěl soud k závěru, že žalovaná odpovídá za imisní škodu celkem ve výši 38 703 Kč, přičemž za škodu z předčasného smýcení lesního porostu odpovídá částkou 620 Kč, za škodu ze snížení přírůstu lesního porostu odpovídá ve výši 8 172 Kč, za škodu ze snížení produkce lesního porostu odpovídá ve výši 24 660 Kč a za škodu ze snížení kvality lesního porostu odpovídá ve výši 5 251 Kč. Soud však na podkladě dalších v řízení předložených důkazů dospěl k závěru, že se žalovaná této odpovědnosti za škodu zprostila, neboť jsou u ní naplněny liberační důvody popsané v § 2924 větě druhé o. z.

27. Primárním východiskem právě uvedeného závěru je poznatek, že se v daném případě nemůže jednat o škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným podle § 2925 o. z. V projednávané věci je zřejmé, že provoz žalované je realizován továrním způsobem. Nicméně soud je přesvědčen, že právní domněnka zakotvená v § 2925 odst. 3 o. z., podle níž je takto realizovaný provoz provozem zvláště nebezpečným, byla v tomto řízení spolehlivě vyvrácena. Charakterizovat určitý provoz jako zvlášť nebezpečný je možné jen tehdy, nelze-li v souvislosti s tímto provozem předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče (§ 2925 odst. 1 o. z.). V souvislosti s provozem žalované však podle názoru soudu lze vznik závažné škody předem rozumně vyloučit. Z celkové imisní škody ve výši 43 620 427 Kč, která na lesních porostech a pozemcích ve správě žalobce v roce 2017 vznikla, žalovaná odpovídá jen za škodu ve zcela marginální výši 38 703 Kč představující pouhých 0,089 % z celku.

28. Žalovaná nadto doložila, že možnost vzniku závažné škody lze v případě jí provozovaného zařízení rozumně předem vyloučit, a to s ohledem na opatření, která k zabránění vzniku takové škody přijímá. Žalovaná má vypracováno podrobné hodnocení rizika vzniku újmy zpracované v souladu se zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, od [právnická osoba], s. r. o. (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 934 –979), s tím, že podle závěrů tohoto hodnocení je velmi nepravděpodobné, aby při provozování zařízení žalované došlo ke vzniku ekologické újmy. Provoz žalované je realizován systematicky na základě provozních řádů schvalovaných Krajským úřadem Zlínského kraje, Odborem životního prostředí a zemědělství (viz provozní řády vyjmenovaného stacionárního zdroje ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 765 –785 a na č. l. 995 –1007). Součástí uvedených provozních řádů jsou rovněž havarijní plány, plány pro řešení mimořádných situací a navazující zásahová dokumentace. Jak vyplynulo ze zprávy o plnění podmínek integrovaného povolení za rok 2017 (na č. l. 155 –178) a protokolů o kontrolách prováděných Českou inspekcí životního prostředí ve dnech 16. 3. 2016 a 12. 9. 2019 (ve spise 38 C 136/2020 na č. l. 703 –714 a na č. l. 715 –723), technický stav spalovacího zařízení provozu žalované odpovídá stáří a době provozu a v době kontroly splňuje požadavky stanovené platným integrovaným povolením, zákonem č. 201/2012 Sb. a ostatními předpisy.

29. Odborná literatura za typický případ vlivu provozní činnosti na okolí, spočívající v dlouhodobém působení fyzikálním, chemickém či biologickém, považuje nepříznivé účinky exhalací vypouštěných do ovzduší na plodiny a rostliny, zejména na trvalé lesní porosty (srov. Pašek in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3053, marg. č. 14). Stávající stupeň technického pokroku se totiž při přeměnách energií zejména ve výrobních a energetických provozech prozatím neobejde bez trvale prováděného spalování, které produkuje nevyhnutelně škodlivé zplodiny. Z tohoto pohledu vlastně nelze ani s vynaložením veškeré možné techniky (dokonalá odsiřovací zařízení apod.) zcela eliminovat škodlivý dopad exhalací. To však neznamená, že by se tím přesouvala veškerá obdobná činnost do kategorie provozu zvlášť nebezpečného, neboť u něj se nepředpokládá nemožnost předejít jakékoliv újmě, nýbrž jen vzniku závažné škody (srov. Švestka, J., Dvořák, J. Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI., Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1006).

30. Protože soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že možnost vzniku závažné škody lze v případě žalovanou provozovaného zařízení rozumně předem vyloučit, je tímto vyvrácena právní domněnka o zvláštní nebezpečnosti provozu provozovaného továrním způsobem (§ 2925 odst. 3 o. z.) a tento provoz, pro absenci jednoho z atributů provozu zvlášť nebezpečného (§ 2925 odst. 1 o. z.) nelze považovat za provoz zvlášť nebezpečný. Zcela jistě pak zdrojem onoho zvýšeného nebezpečí nemohou být žalovanou vypouštěné emise SO2 a NOx do ovzduší, a to právě s ohledem na jejich naprosto zanedbatelný podíl na celkové imisní zátěži (viz shora). Ke shodným závěrům ohledně povahy provozu teplárny vyrábějící rovněž elektrickou energii dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, č. j. 38 C 136/2020-1226, jakož i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 231/2017. Není-li splněna podmínka spočívající ve vzniku závažné škody, posoudí se odpovědnost provozovatele závodu za škodu způsobenou nepříznivými účinky exhalací vypouštěných do ovzduší nikoliv podle § 2925 o. z., ale podle § 2924 o. z. (viz rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 95 Co 92/2020, Pašek in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3054, marg. č. 16).

31. Jak již soud avizoval, dospěl na podkladě provedených důkazů k závěru, že i kdyby žalobci provozní činností žalované skutečně vznikla naříkaná škoda, žalovaná se odpovědnosti za ni podle § 2924 věta druhá o. z. zprostila, neboť prokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

32. Jak vyplývá z důvodové zprávy k § 2924 o. z. výrazem„ rozumně požadovat“ je vyjádřeno, že se nemají na mysli jen povinnosti ujednané ve smlouvě nebo stanovené právními předpisy, ale vše, co se v daném ohledu jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální. Je tím také vyjádřeno, že na provozovatele nemohou být kladeny přepjaté požadavky – byť jsou objektivizovány, neboť musejí odpovídat tomu, co se od jednajícího v daném oboru očekává jako opatrné jednání podle dosažené úrovně poznání a obecné zkušenosti. Rozumně požadovat tedy neznamená požadovat to nejlepší (nemusí použít nejvyspělejší technologii), v úvahu je třeba brát také ekonomickou racionalitu opatření (srov. Pašek in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 3054, marg. č. 15). Z uvedeného je patrné, že se více prosazuje snaha působit na škůdce preventivně, aby se efektivně snažili snižovat riziko vzniku újmy a vyloučili tím svoji povinnosti k její případné náhradě. I nadále je však třeba souhlasit se závěry judikatury, že při vypouštění škodlivých látek do ovzduší není důvodem ke zproštění povinnosti nahradit újmu plnění povinností plynoucích z předpisů o ochraně ovzduší včetně placení poplatku za znečišťování ovzduší, jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006. Naproti tomu je s ohledem na nově pojatou (širší) možnost liberace zakotvenou v § 2924 o. z. patrné, že se nadále neuplatní závěry Nejvyššího soudu přijaté v usnesení ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 582/2007, o tom, že investice do nových ekologických technologií snižujících rozsah škodlivých exhalací nenaplňují liberační důvod. Naopak za současné právní úpravy budou investice do těchto technologií jedním ze základních předpokladů liberace podle § 2924 o. z. (viz Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s 1603).

33. Žalované se daří s výraznou rezervou plnit emisní limity a emisní stropy, jak jí tato povinnost vyplývá ze závazných podmínek integrovaného povolení vydaného Krajským úřadem Zlínského kraje dne 24. 4. 2006 pod [číslo jednací] ve znění jeho pozdějších změn. Emisní limit žalované pro rok 2017 činil u SO2 – 1 650 mg, přičemž naměřené koncentrace činily jen 1 107 mg. V případě NOx byl limit pro rok 2017 – 650 g a naměřeno bylo jen 401 mg. Emisní strop pro SO2 v roce 2017 činil 1 703,74 t a naměřeno bylo 1 675 tun. Emisní strop NOx pro rok 2017 činil 865 tun a naměřeno bylo 608 tun (viz zpráva o plnění podmínek integrovaného povolení na č. l. 155 –178). Žalovaná tak v roce 2017 vypustila do ovzduší cca o 30 % méně škodlivin (z hlediska emisních limitů na m3 a také z hlediska emisního stropu pro NOx), než byl zákonný limit, a to je podle názoru soudu výrazně méně. Z hlediska emisních stropů pro SO2, je pak uvést, že zde sice nebyla ze strany žalované výrazná rezerva (cca 28,74 tuny), což však bylo způsobeno výrazným snížením emisního stopu v roce 2017 (v roce 2016 činil emisní strop SO2 2321 t a v roce 2017 cca 1703t).

34. V důsledku právní úpravy provedené zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, konkrétně jeho § 37 zakotvujícího přechodný národní plán, byly žalované přiděleny postupně se snižující emisní limity a emisní stropy, jejichž naplnění si vyžádalo ze strany žalované rozsáhlá ekologizační opatření doprovázená vysokými náklady. Z předloženého protokolu o kontrole je současně patrné, jak byly tyto emisní limity a stropy postupně snižovány, přičemž je současně patrné jejich razantní snížení od roku 2019, resp. od 1. 7. 2020. Je logické, že takto razantní snížení emisních stropů a limitů v souvislosti s právní úpravou účinnou od září 2012 si vyžádalo rozsáhlé investice do dalších ekologizačních opatření.

35. Žalovaná předložila přehled výdajů do ekologizačních opatření v letech 1996 až 2020, z něhož je patrné, že na ekologizaci svého provozu vynaložila celkem 1 115 356 000 Kč, z toho v roce 2014 částku 5 283 000 Kč, v roce 2015 částku 16 504 000 Kč, v roce 2016 částku 44 085 000 Kč, v roce 2017 částku 20 857 000 Kč, v roce 2018 částku 182 535 000 Kč, v roce 2019 částku 167 250 000 Kč a v roce 2020 částku 134 815 000 Kč. V roce 2017 šlo o výdaj na ekologizaci – Denox K3 (Nox 200 mg) ve výši 1 436 000 Kč, výdaj na recirkulaci spalin K4 (Nox 450 mg) ve výši 1 755 000 Kč, náklady na plynový kotel K8, a sice na parní plynový kotel K8 – 90 tp/hod ve výši 8 046 000 Kč, na regulační stanici plynu ve výši 802 000 Kč, na vnitroareálové rozvody plynu [právnická osoba] – průmyslový plynovod ve výši 5 683 000 Kč a na VTL plynovod, přípojka napojení [příjmení] na DS RWE ve výši 3 135 000 Kč (viz tabulka TOT-investicni-naklady-ekologizace- 1996 2020 v ISAS). Ze smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2017 se společností [právnická osoba] vyplynulo, že se žalovaná zavázala zaplatit za ekologizaci kotlů K3 a K4 částku 165 088 000 Kč bez DPH (viz smlouva o dílo – ekologizace kotlů K3 a K4 v ISAS). Ze smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2018 se společností [právnická osoba] vyplynulo, že se žalovaná zavázala zaplatit za výstavbu plynového kotle K8 částku 236 818 225 Kč bez DPH (viz smlouva o dílo – výstavba plynového kotle K8 v ISAS). V rozpisu dalších ekologizačních opatřeních lze pak pro stručnost odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2021, č. j. 38 C 136/2020-1226, konkrétně na body 34. až 36. odůvodnění. Žalovaná tak do ekologizačních opatření v souvislosti s právní úpravou účinnou od září 2012 investovala v období let 2014 až 2020 částku ve výši 571 329 000 Kč bez DPH (viz tabulka TOT-investicni-naklady-ekologizace- 1996 2020 v ISAS).

36. Tyto více jak půlmiliardové investice do ekologizace stávajících kotlů K3 a K4 a do zcela nového a na úrovni nejlepší dostupné techniky jsoucího paroplynového kotle K8 byly zjevně započaty již v době předcházející rozhodnému roku 2017, byť tedy podstatná část finančních prostředků byla vynaložena až v letech 2018 2020, neboť takto náročné investice je potřeba plánovat dlouhodobě a připravovat si pro ně také určité finanční rezervy, například v podobě nerozděleného zisku předchozích let. Z předložených výsledků hospodaření žalované a jejích daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za léta 2014 až 2019 vyplynulo, že v roce 2014 činil výsledek hospodaření 8 374 793 Kč při odpisech 51 649 016 Kč, v roce 2015 činil hospodářský výsledek 42 630 270 Kč při odpisech 50 495 252 Kč, v roce 2016 byl hospodářský výsledek 52 258 734 Kč při odpisech 52 120 285 Kč, v roce 2017 byl hospodářský výsledek 64 458 545 Kč při odpisech 56 097 355 Kč, v roce 2018 byl hospodářský výsledek již záporný mínus 19 039 484 Kč při odpisech 70 723 778 Kč a v roce 2019 byl výrazně záporný mínus 85 308 091 Kč při odpisech 92 669 065 Kč (viz přiznání k dani z příjmů PO za roky 2014 2019 na č. l. 1071 –1117).

37. Právě s ohledem na popsanou výši ekologizačních investic žalované od roku 2015 dosud, s ohledem na její hospodářské výsledky v těchto letech a s ohledem na fakt, že jí přijímaná ekologizační opatření byla mimo jiné příčinou výrazně nižších emisí než stanovených platnými limity pro rok 2017, dospěl soud k závěru, že žalovaná vynakládá veškerou péči, kterou na ní lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Je přitom nasnadě, že na žalované nelze požadovat to nejlepší (např. okamžitý a úplný přechod na spalování plynu), neboť s ohledem na její hospodářské výsledky, stanovené emisní limity a výši možné imisní škody, by takováto opatření již postrádala svou ekonomickou racionalitu a nebylo by je tudíž možné na žalované ve smyslu § 2924 o. z. rozumně požadovat. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná se své shora popsané odpovědnosti za imisní škodu nastalou v roce 2017 na lesních porostech ve správě žalobkyně podle § 2924 o. z. plně zprostila a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. Na uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobkyně, že žalovaná spalovala toliko 1% biomasy, ačkoliv podíl biomasy při spalování může činit až 10%, neboť tato skutečnost není závislá toliko na vůli žalované, nýbrž také na dalších okolnostech, jako je např. faktická dostupnost biomasy v potřebných parametrech či kvalitě apod., a proto nelze na základě tohoto jednoho ukazatele negovat výše popsané snahy žalované o vynaložení veškeré péče, kterou na ní lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Pro úplnost soud dodává, že v daném případě nebylo možno posuzovat spor dle ustanovení § 2910 o.z., neboť na tento dopadá speciální právní úprava obsažená právě v ustanovení § 2924 o.z. Zároveň pokud by soud připustil tuto teorii žalobkyně, nebylo by možno při stanovení výše způsobené škody vycházet z posudku RNDr. Hadaše, neboť tento rozděluje škodu toliko na určitou skupinu původců emisí (elektrárny, teplárny apod.), přičemž při aplikaci ustanovení § 2910 o.z. by bylo nutno zohlednit emisní zdroje veškeré (všechny továrny, lokální topidla v domácnostech, autodopravu apod.).

39. Žalovaná byla ve věci zcela procesně úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří: odměna za zastoupení žalované advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za 5 úkonů právní pomoci spočívající v 1) převzetí a přípravě zastoupení, ve 2) vyjádření k žalobě, 3) doplnění vyjádření k žalobě, 4) a 5) účasti u jednání 24. 8. 2021, které přesáhlo 2 hodiny; sazba mimosmluvní odměny za jeden celý úkon právní služby z tarifní hodnoty 38 703 Kč činí podle § 7 bod 5 cit. vyhl. částku 2 660 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalované advokátem činí částku 13 300 Kč; 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za výše uvedené úkony (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), celkem tedy 1 500 Kč; Cestovné zástupce žalované k jednání konanému dne 24. 8. 2021, když cesta byla konána z Brna do Zlína a zpět při celkem ujetém počtu 186 km osobním automobilem tov. zn. Ford Tourneo Custom, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,2 l /100 km motorové nafty, činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. částku 818,40 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. částku 313,67 Kč, tedy celkem 1 132,07 Kč; náhrada za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč v souvislosti s cestou zástupce žalované k jednání konanému dne 24. 8. 2021, když cesta byla konána z Brna do Zlína a zpět (§ 14 cit. vyhl.), celkem tedy 400 Kč; Náhrada za 21% DPH, kterou je zástupce žalované povinen odvést z odměny a náhrad, ze základu 16 332,07 Kč, tedy DPH ve výši 3 429,73 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 19 761,80 Kč, kterou je žalobce povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.