46 C 133/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 60 076,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 076,43 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 364,79 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 2 520,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 062,16 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 062,16 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 192,2 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 3 503,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 839,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 839,43 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 237 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 60 076,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 2. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva č. , hodnota, “), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem a dalšími poplatky ve 21 měsíčních splátkách po 3 072 Kč, konče dnem 2. 9. 2023. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 34 842,02 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 17 839,43 Kč a z dlužných poplatků ve výši 11 579,20 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení a smluvní úrok. Dále Společnost a žalovaný uzavřeli dne 15. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva č. , hodnota, “), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem a dalšími poplatky v 52 týdenních splátkách po 719 Kč, konče dnem 14. 12. 2023. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 5 157,98 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 18 062,16 Kč a z dlužných poplatků ve výši 12 595,64 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný uvedl, že si od Společnosti peníze půjčil, ale jelikož se dostal do finančních problémů, nebyl schopen úvěr splácet. Uvedl, že jeho příjem činí 25 000 Kč, má dvě stavební spoření, penzijní spoření, z jeho mzdy jsou prováděny srážky z důvodu exekuce a s ženou hradí 12 000 Kč měsíčně za nájem. Z těchto důvodů požádal o možnost splnění dluhu ve splátkách ve výši 3 000 Kč – 4 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně souhlasila s plněním dluhu ve splátkách v minimální výši 4 000 Kč.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav5. Společnost a žalovaný si ujednali dne 2. 12. 2021 Smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem a poplatky ve 21 měsíčních splátkách po 3 072 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva č. , hodnota, na č. l. 18). Žalovaný uvedl, že je svobodný, je zaměstnán jako vedoucí distribuční sítě u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, další příjem domácnosti činí 30 000 Kč, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, žije v nájmu, jeho odhadované výdaje činí 3 500 Kč a má bankovní účet (viz zákaznická karta na č. l. 20). V zákaznické kartě je dále uvedeno, že Společnost ověřila příjem žalovaného 2 výplatními páskami (viz zákaznická karta). Žalovaný uhradil Společnosti a žalobkyni celkem 34 842,02 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 35, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Dále si Společnost a žalovaný ujednali dne 15. 12. 2022 Smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem a poplatky v 52 týdenních splátkách po 719 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva č. , hodnota, na č. l. 21). Žalovaný uvedl, že je svobodný, je zaměstnán jako vedoucí distribuční sítě u společnosti , právnická osoba, ., jeho čistý měsíční příjem činí 20 728 Kč, další příjem domácnosti činí 27 500 Kč, nehradí žádné externí ani interní splátky jiných úvěrů, žije v nájmu, jeho odhadované výdaje činí 4 000 Kč a má bankovní účet (viz zákaznická karta na č. l. 22). Žalovaný uhradil Společnosti a žalobkyni celkem 5 157,98 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 36, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

7. Dne 21. 10. 2024 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedených smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24 vč přílohy, potvrzení o uhrazení úplaty na č. l. 34). Dopisem ze dne 21. 10. 2024 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 37). Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 7. 10. 2025 (viz výzva k plnění na č. l. 39 vč podacího lístku).

8. Z výplatních pásek za měsíc 10 a 11/2025 je patrné, že v uvedených měsících činila čistá mzda manželky žalovaného 20 401 Kč a 20 351 Kč, přičemž z její hrubé mzdy došlo k odečtu částky 12 820 Kč a 12 196 Kč s popisem „insolvence-splátky“ (viz výplatní pásky na č. l. 60 a 61). Z výplatních pásek za měsíc 10 a 11/2025 je patrné, že čistá mzda žalovaného činila 28 654 Kč a 9 538 Kč, přičemž z jeho hrubé mzdy došlo k odečtu srážky ve výši 17 485 Kč a 2 897 Kč v měsíci 10/2025 a 4 622 Kč a 2 677 Kč v měsíci 11/2025 (viz výplatní pásky na č. l. 62 a 63).Právní posouzení věci9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne 21. 10. 2024, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Pokud jde o uzavření obou smluv, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V případě první Smlouvy žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 24 000 Kč, což měla Společnost ověřit dvěma výplatními páskami. V případě druhé Smlouvy však Společnost žalovaným tvrzený příjem ve výši 20 728 Kč nijak neověřovala. Další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, resp. 27 500 Kč není v kartách nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalovaného či jiného člena jeho domácnosti a z žádosti vyplývá, že tento příjem Společnost nijak neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného se Společnost v obou případech spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které vůbec neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalovaným uvedená částka 3 500 Kč, resp. 4 000 Kč se navíc jeví jako velmi nereálná, jelikož žalovaný uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. Společnost také zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI) a nevyžádala si ani výpis z běžného účtu žalovaného, i když žalovaný uvedl, že bankovní účet má. Nelze také opomenout, že v případě Smlouvy č. , hodnota, Společnost nijak nezohlednila splátky, které je žalovaný povinen hradit na základě Smlouvy č. , hodnota, . Z výše uvedených důvodů shledal soud zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostatečným.

16. Smlouva č. , hodnota, byla uzavřena před novelou zákona č. 257/2016 Sb. a byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , spisová značka, , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

17. Smlouva č. , hodnota, byla uzavřena po 29. 5. 2022, přičemž s účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

18. Jestliže jsou obě Smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv o úvěru je třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávek žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 49 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný žalobkyni poskytl celkem 40 000 Kč a bezdůvodné obohacení tak činí 9 000 Kč.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 9 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Žalovaný požádal o možnost plnění dluhu ve splátkách. K jeho poměrům soud zjistil, že příjmy žalovaného činily v měsíci 10 a 11/2025 průměrně 19 096 Kč, neboť jsou z jeho mzdy prováděny srážky v rámci exekuce. Taktéž manželka žalovaného má za uvedené měsíce průměrnou mzdu jen 20 376 Kč, a i z její mzdy jsou prováděny srážky, a to v rámci insolvence. Žalovaný dále uvedl, že s manželkou hradí měsíčně nájemné ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně souhlasila s plněním dlužné částky ve splátkách v minimální výši 4 000 Kč. Vzhledem k nízkým příjmům žalovaného i jeho manželky a probíhajícím exekucím, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 9 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (výrok I). Ztráta výhody splátek znamená, že v případě nesplnění některé splátky je žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat zaplacení celé pohledávky najednou. Výši splátek soud stanovil jak s ohledem na majetkové poměry žalovaného, tak i s ohledem na výši přiznané částky 9 000 Kč. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 86 113,52 Kč (částka 60 076,43 Kč a součet všech úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 9 000 Kč (jistina). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 10,45 % v poměru k neúspěchu 89,55 %. S ohledem na uvedené tak byl žalovaný převážně procesně úspěšný a má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 79,1 %, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za 1 úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě). Soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 79,1 % z výše uvedené částky 300 Kč, tedy částku 237 Kč (výrok III.). Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.