46 C 14/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 964,98 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem v kapitalizované ve výši [částka], zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s částkou [částka] představující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatek, tedy uhradit celkem částku [částka] v 14 měsíčních splátkách po [částka], kdy první splátka byla splatná do měsíce od jejího podpisu; poslední splátka tedy měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaný řádně a včas nesplácel, když uhradil celkově částku [částka], která odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám a která byla poměrově alokována na jistinu a na příslušenství. Nejpozději dne [datum] vzniklo Společnosti právo na úhradu celé dlužné částky, která k tomuto dni činila [částka] a příslušenství činilo [částka]. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení. Celkově tak smluvní pokuta z dlužné jistiny ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] činí [částka], které se žalobou domáhá. Jelikož žalovaný řádně nesplatil úvěr ke dni [datum], vzniklo Společnosti právo na smluvní úrok ve výši 15 % ročně, kdy tento za období od [datum] do [datum] činí [částka]. Rovněž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje až od [datum] do zaplacení, kdy za období od [datum] do [datum] činí [částka]. V neposlední řadě žalobkyně požaduje účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena Společností na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto bere zpět žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka]. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.).

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 5. Žalovaný požádal Společnost dne [datum] o poskytnutí úvěru ve výši [částka], který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedl, že bydlí v nájmu, má 1 vyživované dítě, je zaměstnaný, jeho příjem činí [částka]. Celkové měsíční výdaje ve výši [částka] jsou složeny z nákladů na bydlení a energie ve výši [částka] a z nákladů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši [částka]; uvedené skutečnosti měla Společnost ověřit z výplatní pásky, pracovní smlouvy a potvrzení od zaměstnavatele (viz žádost o úvěr ze dne [datum]). Společnost poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Společnost a žalovaný si téhož dne ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši [částka] (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši [částka], celkem tedy částku [částka] (RPSN 132,80 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši [částka] s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od Společnosti převzal v místě svého bydliště v hotovosti částku [částka] (viz Smlouva). Žalovaný na dluh plnil celkem částku [částka] (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze [číslo] smlouvy, v níž byly uvedeny též pohledávky Společnosti za žalovaným. Pohledávka ze Smlouvy činila celkově [částka], z toho dluh na jistině [částka], na úroku [částka], na poplatku za vyhodnocení úvěru [částka], na poplatku za sjednání úvěru [částka], na inkasním poplatku [částka], na sankčním poplatku [částka], na nákladech na vymáhání ve výši [částka], na smluvním úroku po splatnosti [částka], na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení [částka] na smluvní pokutě [částka] (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne [datum] oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne [datum] vč. podacího archu). Dopisem ze dne [datum] informovala žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala jej k zaplacení částky [částka] do [datum] s upozorněním na předání dluhu advokátní kanceláři. Současně žalobkyně upozornila žalovaného na skutečnost, že v případě neposkytnutí součinnosti si bude účtovat za mimosoudní vymáhání pohledávky odchozím dopisem částku [částka] (viz výzva na č. l. 31). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] s příslušenstvím nejpozději do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] vč. podacího archu). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši [částka] (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši [částka], celkem tedy částku [částka] (RPSN 132,80 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši [částka] s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy [číslo] každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ze strany Společností před uzavřením Smlouvy splněna nebyla.

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši [částka], jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně třeba s ohledem na zásadu iura novit curia právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku [částka] náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku [částka], která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak činí [částka].

20. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

21. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky [částka] nepochybně vyzván až dopisem ze dne [datum], v němž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku [částka] doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku [částka] řádně a včas nesplnil, dostal se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

23. Pokud jde o náklady na uplatnění pohledávky ve výši [částka], tento nárok neshledal soud důvodným, neboť žalobkyně tento nárok neopírala o sjednaný smluvní závazek, souhlas žalovaného ani o zákonné ustanovení (včetně vyhlášek [číslo] Sb. a [číslo] Sb.), ale výlučně o vlastní propočet svých průměrných nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy tyto náklady nelze bez dalšího na žalovaného přenášet.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky [částka] (jistina ve výši [částka] + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku [částka]), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku [částka] (jistina + smluvní pokuta + náklady na uplatnění ve výši [částka] + smluvní úrok v kapitalizované výši [částka] + úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku [částka]). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 34,85 % v poměru k neúspěchu 65,15 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 30,3 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

26. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.