46 C 147/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 83 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 67 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 21. 2. 2021 do 25. 2. 2021, ve výši 8,25 % ročně z částky 64 000 Kč od 26. 2. 2021 do 1. 3. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 52 000 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení částky 15 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 8. 2020 do 20. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000 Kč od 21. 9. 2020 do 20. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000 Kč od 21. 10. 2020 do 20. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000 Kč od 21. 11. 2020 do 20. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 000 Kč od 21. 2. 2021 do 25. 2. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 5 558,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce a).

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 5 558,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně b).

1. Žalobci se žalobou podanou dne 26. 4. 2021, ve znění doplnění ze dne 17. 5. 2021, domáhali po žalovaném zaplacení částky 83 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, z částky 19 000 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení, z částky 19 000 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení a z částky 19 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnili tím, že coby nájemci družstevního bytu [číslo] o velikosti 2+1, umístěného v 5. nadzemním podlaží domu [adresa], který je součástí pozemku [parcelní číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce] (dále jen„ předmětný byt“), uzavřeli s žalovaným dne 15. 3. 2019 podnájemní smlouvu (dále jen„ předmětná smlouva“) na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2020, následně prodlouženou o 1 rok. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobcům nájemné ve výši 15 000 Kč a zálohy na poskytnuté služby ve výši 4 000 Kč měsíčně do 20. dne předešlého měsíce. Žalovaný uhradil v měsíci září 2020 toliko částku 12 000 Kč, kterou žalobci započetli nejprve na zálohy a následně na dlužné nájemné, za měsíce říjen až prosinec 2020 neuhradil žalovaný ničeho. Dne 27. 11. 2020 vypověděli žalobci podnájem předmětného bytu a žalovaný předmětný byt předal zpět žalobcům dne 7. 1. 2021. Dne 5. 1. 2021 uzavřeli žalobci a žalovaný dohodu o uznání dluhu a jeho plnění ve splátkách, na jejímž základě se žalovaný zavázal uhradit dlužnou částku ve výši 4 000 Kč nejpozději do 20. dne v měsíci; jelikož však žalovaný svůj dluh nezaplatil ani částečně, stal se celý dluh dne 26. 2. 2021 okamžitě splatným a žalovaný byl povinen uhradit též smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení, která za období od 26. 2. 2021 do 26. 4. 2021 činí 19 200 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 15. 1. 2018 si ujednali Bytové družstvo [ulice a číslo] coby pronajímatel a žalobce a) coby nájemce smlouvu o nájmu bytu, na jejímž základě přenechal žalobci a) do užívání předmětný byt s účinností od 6. 2. 1997; kdy tato smlouva nahrazuje původní nájemní smlouvu. Žalobce a) se zavázal hradit nájemné a úhrady za plnění spojené s užíváním bytu (služby) dle výpočtového listu, a to do 25. dne v měsíci (viz smlouva o nájmu bytu na č. l. 5). Dle čl. 22 odst. 6 Stanov Bytového družstva [ulice a číslo] vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním družstevního bytu se provádí odděleně pro každý druh zálohy, a to nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zúčtovacího období (viz notářský na č. l. 30 ve spojení s ISAS).

4. Dne 15. 3. 2019 si žalobci coby„ pronajímatelé“ a žalovaný coby„ nájemce“ ujednali předmětnou smlouvu, na jejímž základě přenechali žalovanému do nájmu předmětný byt za účelem bydlení (čl. I. a II.). Předmětná smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2020, přičemž strany se mohou dohodnout na prodloužení platnosti smlouvy o další období, a to i opakovaně, na základě číslovaného dodatku ke smlouvě, jež bude vypracován alespoň 3 měsíce před uplynutím doby nájmu; strany si výslovně vyloučily aplikaci § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Pronajímatelé mají právo kdykoliv v průběhu platnosti předmětné smlouvy ji vypovědět v případě, že a) nájemce je více než 10 dní v prodlení s platbou nájemného, záloh či jiných úhrad spojených s užíváním pronajatých prostor. Výpovědní lhůta je jednoměsíční a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně. V případě výpovědního důvodu dle písm. a), pokud nedojde k úhradě dlužné částky ani po uplynutí 7 dnů od doručení písemného upozornění na prodlení s platbou, jsou žalobci též oprávněni od smlouvy odstoupit s okamžitou platností (čl. III.). Strany se dohodly na nájemném ve výši 15 000 Kč a zálohových platbách za poskytnuté služby ve výši 4 000 Kč, a to do 20. dne předešlého měsíce. Vyúčtování zálohových plateb provedou žalobci na základě účtů družstva jednou ročně k 1. 3. následujícího roku, kdy splatnost faktur či dobropisů je dohodnuta 14 dnů. V případě prodlení s placením nájmu a ostatních plateb spojených s užíváním předmětu nájmu jsou žalobci oprávněni účtovat úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, čímž nezaniká původní závazek žalovaného zaplatit dlužné nájemné a zálohy na služby. Žalovaný byl povinen do 5 dnů od podpisu předmětné smlouvy složit na účet žalobců částku 30 000 Kč jako jistotu (kauci) na krytí možných nároků žalobců z dlužných plateb, kdy tyto nároky bylo možné použít již po lhůtě splatnosti jednotlivých dlužných plateb. Žalovaný je následně povinen doplnit peněžní prostředky na původní výši, pokud byly oprávněně čerpány do 1 měsíce od jejich čerpání (čl. IV) – (viz nájemní smlouva na č. l. 7). Dne 5. 4. 2019 došlo k předání předmětného bytu žalobci žalovanému (viz protokol o předání bytu na č. l. 11).

5. Dne 27. 11. 2020 vypověděli žalobci žalovanému nájem předmětného bytu z důvodu, že neuhradil nájemné za měsíce září – prosinec 2020, kdy ke dni 27. 11. 2020 je žalovaný v prodlení o více než 10 dnů v celkové částce 64 000 Kč, současně nedoplnil peněžní prostředky jistoty poté, co tato byla použita na krytí finančních nároků pronajímatele po lhůtě splatnosti. Výpovědní lhůta je jednoměsíční, kdy počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce poté, co obdrží žalovaný výpověď nájmu předmětného bytu. Současně byl žalovaný poučen o právu vznést proti výpovědi námitky do 2 měsíců ode dne doručení výpovědi, na základě nichž může soud přezkoumat oprávněnost výpovědi. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že výpověď převzal (viz výpověď ze strany pronajímatele na č. l. 13). Dne 7. 1. 2021 došlo k vrácení předmětného bytu žalovaným žalobcům (viz protokol o předání bytu na č. l. 12).

6. Dne 5. 1. 2021 si žalobci jako věřitelé a žalovaný jako dlužník ujednali uznání dluhu a dohodu o jeho plnění ve splátkách. V dohodě žalovaný prohlásil, že dluží žalobcům ke dni podpisu dohody částku 64 000 Kč z důvodu dlužného nájemného a ostatních plateb spojených s užíváním předmětného bytu. Strany se dohodly na úhradě dluhu prostřednictvím měsíčních splátek, kdy žalovaný počínaje měsícem únor 2021 se zavazuje hradit částku 4 000 Kč vždy nejpozději do 20. dne daného měsíce do úplného uhrazení dlužné částky. V případě prodlení s úhradou, byť jediné měsíční splátky, delšího než 5 kalendářních dnů, ztrácí žalovaný výhodu splátek, zbývající částka dluhu se stává splatnou ihned a žalovaný je povinen neprodleně uhradit celou zbývající část dluhu na účet žalobců, žalovaný je současně povinen zaplatit žalobcům z celé dlužné částky smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení až do data zaplacení (viz uznání dluhu a dohoda o jeho plnění ve splátkách na č. l. 14).

7. Dopisem ze dne 12. 3. 2021, odeslaným na adresu trvalého pobytu, který se dostal do sféry žalovaného dne 16. 3. 2021, a současně na e-mail žalovaného dne 14. 4. 2021, vyzvala zástupkyně žalobců žalovaného k úhradě dlužné částky 75 146,40 Kč, sestávající se z dluhu dle dohody o splátkách ve výši 64 000 Kč a z„ příslušenství“ v podobě zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání v celkové výši 11 146,40 Kč, a to do 28. 3. 2021 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz kvalifikovaná předžalobní výzva na č. l. 9 vč. kopie dodejky a aplikace sledování zásilek). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobců). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>9. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.</i> <i>10. Podle § 2215 odst. 1 o. z. Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.</i> <i>11. Podle § 2275 odst. 1 o. z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.</i> <i>12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>13. Podle § 2048 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Uzavřením smlouvy o nájmu bytu byl mezi Bytovým družstvem [ulice a číslo] coby pronajímatelem a žalobci (byť ve smlouvě byl uveden pouze žalobce a), v souladu s § 745 odst. 1 větou první o. z. vzniklo oběma žalobcům společné nájemní právo) založen nájemní vztah ve smyslu § 2235 a násl. o. z. ve spojení s § 741 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), na jehož základě vznikla bytovému družstvu povinnost přenechat žalobcům do dočasného užívání předmětný byt, poskytovat služby s užíváním bytu spojené a vyúčtovat zálohy na plnění a služby spojené s užíváním předmětné jednotky. Žalobcům naopak vznikla povinnost hradit za užívání bytu bytovému družstvu sjednané nájemné, zálohy na služby spojené s užíváním bytu a plnit další sjednané povinnosti.

18. Uzavřením předmětné smlouvy byl mezi žalobci coby nájemci a žalovaným coby podnájemcem založen podnájemní vztah ve smyslu § 2215 a násl. o. z. ve spojení s § 2274 a násl. o. z., který se podle judikatury (zejm. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 (uveřejněný pod č. 94/ 2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)) řídí„ subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah ‚slabší‘ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce“. Na druhou stranu soud v tomto konkrétním případě neodhlédl od skutečnosti, že strany sporu měly v úmyslu uzavřít nájemní smlouvu, tedy právní vztah plně podřadit pod úpravu § 2235 a násl. o. z., k čemuž nedošlo toliko z důvodu, že žalobci byli sami nájemci (ovšem na základě nájmu družstevního bytu, což je svým způsobem dosti specifická situace), a nikoliv vlastníky předmětného bytu, takže se o nájemní vztah jednat ve skutečnosti nemohlo.

19. Na základě předmětné smlouvy vznikla žalobcům povinnost přenechat žalovanému do dočasného užívání předmětný byt, poskytovat služby s užíváním bytu spojené a vyúčtovat zálohy na plnění a služby spojené s užíváním předmětného bytu. Žalovanému naopak vznikla povinnost hradit za užívání předmětného bytu žalobcům sjednané podnájemné ve výši 15 000 Kč a zálohu na služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 4 000 Kč, splatné do 20. dne předchozího měsíce před hrazeným měsícem. Nájem byl sjednán na dobu určitou s účinností od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2020. Byť v rámci provedeného dokazování nebylo přímo prokázáno uzavření dodatku, jímž by došzo k prodloužení nájmu o 1 kalendářní rok, měl soud uzavření takového dodatku za prokázané s ostatních skutečností, zejména z následné výpovědi nájmu, předávacího protokolu, jakož i z uznání dluhu a dohody o splátkách. Podnájem předmětného bytu zanikl na základě výpovědi ze dne 27. 11. 2020 ke dni 31. 12. 2020, přičemž k vrácení předmětného bytu zpět žalobcům došlo dne 7. 1. 2021.

20. Zaprvé se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení zbývajícího nájemného za měsíc 09/ 2020 ve výši 7 000 Kč a nájemného za měsíce 10–12 2020 ve výši 15 000 Kč á měsíc; tento nárok shledal soud zcela důvodným. Žalovaný byl povinen žalobcům oprávněným společně a nerozdílně uhradit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci, který předchází měsíci, za který se hradí. Žalovaný nicméně za výše uvedená období svou povinnost nesplnil, což rovněž vyplývá z uznání dluhu a dohody o splátkách; soud sice uznání dluhu ze dne 5. 1. 2021 nepovažoval za náležité uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., neboť dlužná částka nebyla dostatečně určitým způsobem specifikována, kdy nebylo patrno, za jaké období a v jaké výši dlužil žalovaný na podnájemném a na zálohách na poskytnuté služby, takže nemohlo dojít k uplatnění vyvratitelné domněnky, že dluh v uznané výši v době uznání skutečně trval, přesto soud v rámci volného hodnocení důkazů vzal za prokázané, že dlužné nájemné za měsíce 09–12 2020 v celkové výši 52 000 Kč nebylo uhrazeno. Strany sporu si uzavřely dohodu o splátkách ve smyslu § 1973 o. z., na jejímž základě byl žalovaný povinen dlužnou částku společně též s dlužnými zálohami na poskytnuté služby uhradit v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných do 20. dne daného měsíce počínaje měsícem 02/ 2021; jelikož se žalovaný dostal do prodlení delšího než 5 kalendářních dnů, došlo dne 26. 2. 2021 ke zesplatnění celého dlužného podnájemného, tj. částky 52 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku doposud dobrovolně neuhradil, pročež jej k tomu soud – při shledání žalobou uplatněného nároku co do základu i výše – zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

21. Zadruhé se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení záloh na náklady na poskytnuté služby související s užíváním předmětného bytu za měsíce 10–12 2020 ve výši 4 000 Kč á měsíc; tento nárok neshledal soud důvodným. Žalovaný byl povinen žalobcům oprávněným společně a nerozdílně uhradit sjednané zálohy ve výši 4 000 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci, který předchází měsíci, za který se hradí. Žalovaný nicméně za výše uvedená období svou povinnost nesplnil, což rovněž vyplývá z uznání dluhu a dohody o splátkách (viz též argumentaci k uznání dluhu uvedenou v předchozím odstavci). Strany sporu si uzavřely dohodu o splátkách ve smyslu § 1973 o. z., na jejímž základě byl žalovaný povinen dlužnou částku společně též s dlužným podnájemným uhradit v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných do 20. dne daného měsíce počínaje měsícem 02/ 2021; jelikož se žalovaný dostal do prodlení delšího než 5 kalendářních dnů, došlo dne 26. 2. 2021 ke zesplatnění celých dlužných záloh na náklady na poskytnuté služby, tj. částky 12 000 Kč. Soud ovšem nepřehlédl, že strany sporu si v čl. IV.5. předmětné smlouvy sjednaly, že žalobci jsou povinni provést vyúčtování zálohových plateb jednou ročně do 1. 3. následujícího roku, tj. do 1. 3. 2021. Po tomto datu se přitom žalobci již nemohou po žalovaném domáhat zaplacení záloh, toliko se vůči němu mohou domáhat zaplacení případného nedoplatku na poskytnutých službách (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 (uveřejněný pod č. 74/2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)); na uvedeném závěru by přitom ničeho neměnila skutečnost, že žalobci případně fakticky nemohli v daném termínu vyúčtování provést, neboť v daném termínu ještě neměli k dispozici veškeré podklady, kdy není vyloučeno, aby vyúčtování učinili i dodatečně. S ohledem na uvedené soud pro nedůvodnost nárok na zaplacení částky 12 000 Kč z titulu dlužných záloh na poskytnuté služby pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

22. Zatřetí se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 64 000 Kč od 26. 2. 2021 do 26. 4. 2021 v kapitalizované výši 19 200 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Strany sporu si sjednaly v čl. II.2. dohody o splátkách smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto zkoumal, zdali ujednání o smluvní pokutě není rozporné s § 2239 o. z., podle něhož se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená; soud má za to, že uvedené ustanovení je nezbytné s ohledem na jednoznačně vyjádřenou vůli stran sporu, které měly v předmětné smlouvě v úmyslu podřídit úpravu jejich právního vztahu zcela ustanovením o nájmu bytu podle § 2235 a násl. o. z. aplikovat i v tomto konkrétním případě, přičemž aplikace uvedeného ustanovení není vyloučena jen z toho důvodu, že podnájemní vztah měl zaniknout ke dni 31. 12. 2020, neboť smluvní pokuta měla utvrzovat povinnost k úhradě dlužného podnájemného a dlužných záloh na úhradu na služby spojené s užíváním předmětného bytu.

23. Dle judikatury Nejvyššího soudu může být výše smluvní pokuty 0,5 % denně shledána jako ještě přiměřeně vysoká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007) i jako nepřiměřeně vysoká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 529/2011) v závislosti na dalších okolnostech případu. Obecně pak judikatura akcentuje přiměřenost výše smluvní pokuty v případech, kdy na jedné straně právního vztahu vystupuje osoba, jejíž postavení je speciálně chráněno, jako je tomu v případě spotřebitele (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, či rovněž § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), či v případě nájemce za účelem zajištění jeho bytové potřeby (viz zákaz smluvní pokuty dle § 2239 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2020, resp. dle § 2254 odst. 1 o. z. možnost sjednání smluvní pokuty až do výše trojnásobku měsíčního nájemného).

24. Soud proto zkoumal okolnosti případu, načež dospěl k závěru, že se o zjevně nepřiměřené ujednání v tomto konkrétním případě nejedná. Soud vyšel z toho, že smluvní strany v předmětné smlouvě neměly smluvní pokutu sjednánu, měly však sjednanou jistotu ve výši dvojnásobku měsíčního nájemného (částku 30 000 Kč), přičemž se strany současně dohodly na tom, že tato jistota může být čerpána již v průběhu podnájemního vztahu, v důsledku čehož žalovanému vznikne povinnost na doplacení jistoty do původní výše. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou nájemného a záloh, které již nebylo možno čerpat ze složené jistoty, protože ta již byla zcela vyčerpána a následně nebyla dorovnána, přistoupili žalobci dne 27. 11. 2020 k výpovědi podnájmu předmětného bytu, kdy výpovědní lhůta uplynula dne 31. 12. 2020, přičemž zánikem podnájmu zaniklo žalobcům právo na dorovnání jistoty, toliko žalobcům zůstal nárok vůči žalovanému domáhat se zaplacení dlužného nájemného a záloh spolu s úrokem z prodlení. Dne 5. 1. 2021 se žalobci a žalovaný dohodli na úhradě dlužné částky 64 000 Kč ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 2. 2021. Žalovaný, který v té době již jednoznačně znal výši svého dluhu, přistoupil na (dobrodiní) úhrady dlužné částky ve splátkách s tím, že současně v souladu s § 1973 o. z. došlo k vyloučení úroku z prodlení po dobu trvání splátkového kalendáře. Současně však souhlasil s tím, že v případě nedodržení splátkového kalendáře při prodlení s úhradou jednotlivých splátek o více jak 5 kalendářních dnů se vystavuje riziku automatického zesplatnění celé doposud neuhrazené dlužné částky a riziku vzniku nároku žalobců na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení; byť to přitom není v ujednání o smluvní pokutě výslovně uvedeno, má soud za to, že v souladu s § 2254 odst. 1 o. z. je smluvní pokuta limitována výší trojnásobku sjednaného nájemného, tj. částkou 45 000 Kč, která je vyšší než žalobou požadovaná smluvní pokuta. V daném případě soud neodhlédl od skutečnosti, že sice vedle smluvní pokuty mají žalobci rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení, na druhou stranu byla smluvní pokuta sjednána jako paušalizovaná náhrada škody v důsledku prodlení s úhradou dlužné částky. Další okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na nepřiměřenost výše smluvní pokuty (např. důsledky omezení přijatých v souvislosti s pandemií Covid-19), z dokazování nevyplynuly, a proto soud uzavírá, že smluvní pokuta není nepřiměřeným ujednáním.

25. Smluvní pokuta je požadována za období od 26. 2. 2021 do 26. 4. 2021 v kapitalizované výši 19 200 Kč, soud má však za to, že žalobci požadují více, než nač mají nárok. Soud v této souvislosti totiž nepřehlédl skutečnost, že smluvní pokuta kryla nejen úhradu dlužného nájemného, ale i dlužných záloh, na něž však žalobci měli nárok toliko do konce dne 1. 3. 2021. S ohledem na uvedené je důvodným toliko nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 64 000 Kč od 26. 2. 2021 do 1. 3. 2021 a z částky 52 000 Kč od 2. 3. 2021 do 26. 4. 2021, tj. vše v kapitalizované výši 15 840 Kč. Jelikož žalovaný smluvní pokutu ve výši 15 840 Kč neuhradil ani poté, co mu byla doručena žaloba, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok I.), naopak soud žalobu co do částky 3 360 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

26. Na příslušenství požadovali žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, z částky 19 000 Kč od 21. 9. 2020 do zaplacení, z částky 19 000 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení a z částky 19 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Jelikož žalovaný neuhradil podnájemné a zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu do 20. dne v měsíci předcházejícímu měsíci, za který se hradí, dostal se vždy dnem následujícím do prodlení a žalobcům tak v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ovšem nepřehlédl, že dne 5. 1. 2021 si strany sjednaly splátkovou dohodu, kterou v souladu s § 1973 o. z. došlo k nové splatnosti dlužné částky při současném zániku nároku na doposud vzniklý úrok z prodlení. S ohledem na uvedené se mohli žalobci domáhat zaplacení úroku z prodlení z dlužných splátek dle splátkového kalendáře, resp. ze zesplatněné jistiny dle splátkového kalendáře. Současně soud nepřehlédl skutečnost, že uplynutím dne 1. 3. 2021 ztratili žalobci nárok domáhat se zaplacení zálohy na plnění poskytnutá v souvislosti s užíváním předmětného bytu, mohli se tak domáhat již jen zaplacení úroku z prodlení do tohoto data vzniklého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015). Soud tedy přezkoumal uplatněný nárok na úrok z prodlení, který shledal důvodný v rozsahu, v němž se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 21. 2. 2021 do 25. 2. 2021, z částky 64 000 Kč od 26. 2. 2021 do 1. 3. 2021 a z částky 52 000 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.); ve zbylém rozsahu pak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobci žalobou domáhali, a částky, které jim byly skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobců v řízení. Žalobcům byla ke dni vyhlášení rozsudku (8. 6. 2021) přiznána celkově částka 69 065,97 Kč (jistina ve výši 67 840 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 1 225,97 Kč), přičemž k tomuto dni žalobou požadovali zaplacení celkově částky 86 633,80 Kč (jistina ve výši 83 200 Kč + úrok kapitalizovaný k uvedenému dni ve výši 3 433,80 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobců v řízení činil 79,72 % v poměru k neúspěchu 20,28 %. Každý z žalobců, kteří měli v řízení postavení samostatných společníků a z nichž na každého zvlášť připadá též ½ žalobou přiznaného plnění, tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 59,44 %. Účelně vynaložené náklady každého z žalobců v celkové výši 9 352,10 Kč tvoří ½ zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 160 Kč, odměna advokátky ve výši 5 560 Kč, která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 2 224 Kč (½ z částky 83 200 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), ½ náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 společné úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 262,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). S ohledem na uvedené tak má každý z žalobců nárok na náhradu 59,44 % nákladů řízení ve výši 9 352,10 Kč, tj. na zaplacení částky 5 558,89 Kč (výroky III. a IV.).

28. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.