46 C 148/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 189 578,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 168 268,94 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 309,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 407,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 126,97 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 189 578,83 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 189 578,83 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 820 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 189 578,83 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 126,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 407,41 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 189 578,83 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 189 578,83 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , resp. dříve , Anonymizováno, , a. s. IČO , IČO, (dále jen „společnost“), a žalovaná uzavřely dne 8. 7. 2022 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 16,9 % ročně, a to v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 076 Kč. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela a ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).Zjištěný skutkový stav3. Dne 8. 7. 2022 podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o půjčce (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, na č. l. 16) a společnost následně zaslala žalované téhož dne akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, na č. l. 19). Na základě smlouvy se společnost zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem z ve výši 16,9 % ročně splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 4 076 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy, akceptace návrhu na uzavření smlouvy). Společnost poskytla žalované dne 8. 7. 2022 částku 200 000 Kč, a to převodem na její běžný účet č. , č. účtu, (viz výpis z účtu na č. l. 71). Žalovaná uhradila společnosti celkem , hodnota, splátky ve výši 4 076 Kč z účtu u , právnická osoba, . č. , č. účtu, a dále v průběhu období od 13. 11. 2022 do 31. 5. 2023 uhradila částku v celkové výši 19 503,06 Kč z účtu u Raiffeisen Bank a.s. č. , č. účtu, (dne 23. 11. 2022 celkem částku 4 076 Kč, v prosinci 2022 celkem částku 3 619,59 Kč, v lednu 2023 celkem částku 2 006,19 Kč, v únoru 2023 částku 31 Kč, v březnu 2023 částku 5 622,84 Kč, v dubnu částku 35,50 Kč a v květnu částku 4 111,94 Kč); tj celkově uhradila částku 31 731,06 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 71-78).

4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalované, společnost vycházela před uzavřením smlouvy z údajů sdělených žalovanou, která uvedla, že je svobodná, žije ve sdíleném bydlení, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , kdy její příjem činí 17 500 Kč, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, výdaje na živobytí 500 Kč, rodinné náklady a ostatní 500 Kč a nehradí splátky jiných úvěrů (viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 67, příloha na č. l. 70, výpis z obchodního rejstříku na č. l. 103). Společnost také provedla lustraci v registru BRKI s výsledkem „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“; lustrací bylo dále zjištěno, že žalovaná nemá žádný existující úvěrový kontrakt (viz sjetina – zdrojová data BRKI na č. l. 69). Společnost v rámci posouzení úvěruschopnosti počítala s výdaji na bydlení ve výši 4 550 Kč, životními náklady ve výši 4 250 Kč a ostatními výdaji ve výši 500 Kč (viz příloha protokolu o ověření úvěruschopnosti na č. l. 70 p. v.).

5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , který je veden na jméno žalované vyplývá, že za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022 činil počáteční zůstatek 3 897,53 Kč a konečný zůstatek -38,76 Kč, celkem na účet přišla částka 20 686 Kč a odešla částka 24 622,29 Kč a za období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022 činil konečný zůstatek -45,78 Kč, celkem na účet přišla částka 23 720 Kč a odešla částka 23 727,02 Kč. Dne 19. 5. 2022 byla na tento účet připsána částka 16 926 Kč a dne 17. 6. 2022 částka 16 950 Kč, a to v obou případech od společnosti , právnická osoba, . (viz výpis z účtu na č. l. 87 – 97).

6. Na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti (viz výpis z obchodního rejstříku na č. l. 104). Dne 2. 8. 2023 si společnost , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 na č. l. 39 vč. přílohy a potvrzení úplaty). Dopisem odeslaným dne 15. 8. 2023 oznámila společnost , právnická osoba, . žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 44 vč. dokladu o odeslání). Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 1. 11. 2023 (viz výzva k plnění na č. l. 46 vč. podacího lístku).Právní posouzení věci7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, ., na kterou přešla na základě fúze se společností (dle § 178 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) práva a povinnosti společnosti, postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností , právnická osoba, . dopisem odeslaným dne 15. 8. 2023, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že společnost splnila svou zákonnou povinnost, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě zhodnocení informací poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do veřejných registrů, soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou). Soud přezkoumal předložený protokol o ověření úvěruschopnosti žalované společně s jeho přílohami a učinil závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla.

14. Žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem plyne ze zaměstnání a činí 17 500 Kč, což soud porovnal s výpisem z účtu žalované za měsíce 5 – 6/2022, dle kterého činil průměrný příjem žalované 16 938 Kč [(16 926 Kč + 16 950 Kč) /2], tedy o něco méně, než uvedla žalovaná. Žalobkyně si nicméně k ověření výše příjmu žalované nevyžádala jakékoliv dokumenty, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky či výpis z účtu, na který byla výplata zasílána. Žalovaná dále uvedla, že její výdaje sestávají z výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdajů na živobytí ve výši 500 Kč a dalších výdajů ve výši 500 Kč, což společnost nijak neověřovala, resp. tvrdila, že příjmy ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů, výdaje pak oproti údajům deklarovaným žalovanou navýšila, kdy zohlednila výdaje na bydlení ve výši 4 550 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč, což celkem činí 9 300 Kč. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost si od žalované nevyžádala žádné listiny prokazující výši příjmů ani výdajů, a spokojila se pouze s jejím tvrzením. Pokud by si společnost od žalované vyžádala alespoň výpis z účtu, zjistila by, že zůstatek žalované na tomto účtu byl v měsících předcházejících poskytnutí úvěru záporný. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením smlouvy bylo také zřejmé, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet.

15. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

16. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze smlouvy. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení). Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná obdržela od společnosti částku 200 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 31 731,06 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 168 268,94 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.Náklady řízení a lhůta k plnění19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 168 268,94 Kč (jistina úvěru ve výši 168 268,94 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 279 506,53 Kč (jistina úvěru ve výši 189 578,83 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 15 407,41 Kč + kapitalizovaná úrok z prodlení ve výši 126,97 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 189 578,83 Kč od 13. 6. 2023 do 3. 9. 2024 v kapitalizované výši 34 981,18 Kč + úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 189 578,83 Kč od 13. 6. 2023 do 3. 9. 2024 v kapitalizované výši 39 412,14 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 60,20 % v poměru k neúspěchu 39,8 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 20,4 %. Náklady řízení v celkové výši 53 039 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 479 Kč, odměny advokáta ve výši 34 800 Kč (§ 7 bodem 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 4 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění, účast na jednání dne 3. 9. 2024) á 8 700, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 7 560 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za podání ze dne 12. 7. 2024 a 26. 7. 2024 a taktéž náhradu hotových výdajů advokáta za tyto dva úkony, neboť se jednalo o podání, kterým došlo doplnění žaloby, tedy úkony, které soud nepovažuje za účelné, neboť pokud by žaloba již v době jejího podání obsahovala všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí, nemusel by soud žalobkyni vyzývat k jejímu doplnění, a proto náhrada nákladů za tyto úkony nemůže jít k tíži žalované. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 20,4 % z výše uvedené částky 53 039 Kč, tedy částku 10 820 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).