46 C 151/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 167 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 159 257,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 159 257,53 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 742,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do 2. 12. 2020 v kapitalizované výši 19 560,92 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 742,47 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 34 921,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně na náhradě nákladů řízení státu částku 468,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně na náhradě nákladů řízení státu částku 2 811,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 29. 5. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované a původním žalovaném 2) [celé jméno původního účastníka] (dále jen„ manžel žalované“), aby jí společně a nerozdílně uhradili částku 167 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, z částky 8 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, z částky 12 000 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení a z částky 12 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se stala na základě usnesení o příklepu ze dne 21. 9. 2018, č. j. 174 DD 2/18-21, a později uzavřené kupní smlouvy výlučnou vlastnicí pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (dále jen„ předmětný dům“), a pozemku [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Od počátku nabytí vlastnictví žalobkyní jsou předmětné nemovitosti obývány žalovanou, manželem žalované a jejich dětmi, byť k tomuto užívání nemají žádný právní titul. Žalobkyně se tak domáhá úhrady obvyklého nájemného ve výši 12 000 Kč, resp. za období od 1. 10. 2018 do 31. 8. 2019 poměrnou část ve výši 8 000 Kč měsíčně, kdy došlo k úhradě pouze částky 2 000 Kč měsíčně, kdy celkově byla uhrazena částka 17 000 Kč, kterou žalobkyně započetla oproti nároku na vydání bezdůvodného obohacení z měsíce říjen a listopad 2018, zčásti za měsíc prosinec 2018. Zbylou dlužnou částku žalovaná neuhradila i přes zaslanou upomínku.

2. Žalovaná a její manžel ve vyjádření v žalobě uplatněný nárok neuznali ani zčásti. Uvedli, že předmětné nemovitosti užívají na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 9. 2018, kdy nájemní právo dražbou nezaniklo a přešlo na žalobkyni coby nového vlastníka. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 000 Kč, které bylo řádně hrazeno k rukám [jméno] [příjmení]. Nadto žalovaní neužívají předmětný dům v celém rozsahu, nýbrž pouze horní patro, takže žalobní požadavek je v rozporu s dobrými mravy. Namítli, že prováděli údržbu okolních pozemků ve vlastnictví žalobkyně. Nesouhlasili se stanovením obvyklé ceny realitní makléřkou ve výši 12 000 Kč.

3. Žalobkyně v replice zdůraznila, že [jméno] [příjmení] nikdy neumožnila žalované a jejímu manželovi předmětné nemovitosti užívat, nájemní smlouva by nadto byla neplatná, neboť nelze pronajmout ideální podíl na nemovité věci. Žalobkyně rovněž zpochybnila, že by žalovaná a její manžel užívali toliko horní část předmětného domu, kdy jí nepředali klíče a do předmětné nemovitosti ji odmítají vpustit.

4. Usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 46 C 151/2020-197, které nabylo právní moci dne 20. 1. 2021, soud vyloučil podle § 112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nárok žalobkyně vůči manželu žalované na zaplacení částky 167 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, k samostatnému řízení, neboť toto řízení se týká dvou účastníků v postavení žalovaných, přičemž vůči jednomu je řízení přerušeno, a věc se tak ke společnému projednání nehodí (výrok I.), současně soud podle § 140a odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších přepisů, vyrozuměl účastníky o tom, že řízení vůči manželu žalované je podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. přerušeno, neboť ve věci manžela žalované jako dlužníka bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2020, č.j. KSBR 26 INS 22047/2020, rozhodnuto o úpadku (výrok II.), současně soud poučil účastníky o tom, že v řízení vůči manželu žalované nelze pokračovat po dobu, co trvají účinky rozhodnutí o úpadku (výrok III.). <b>Zjištěný skutkový stav</b> 5. Žalobkyně je v současnosti evidována v katastru nemovitostí jako výlučná vlastnice předmětných nemovitostí (viz seznam nemovitostí na [list vlastnictví] na č. l. 13, výpis z KN na č. l. 29). Spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 na předmětných nemovitostech (dříve evidovaný ve vlastnictví žalované) nabyla žalobkyně na základě usnesení soudního exekutora Mgr. Dušana Šnaidera, Exekutorský úřad Praha, ze dne 21. 9. 2018, č. j. 174 DD 2/18-21, zbylé spoluvlastnické podíly, každý ve výši id. 1/6 (dříve evidované ve prospěch [jméno] [příjmení] a ve prospěch [jméno] [příjmení]), nabyla žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2019 s právními účinky zápisu k okamžiku 19. 8. 2019 15:24:54 (viz výpis z KN na č. l. 29, 51).

6. Soudní exekutor Mgr. Dušan Šnaider, Exekutorský úřad Praha, prováděl dobrovolnou dražbu spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech na základě návrhu navrhovatele Mgr. Petra Brože, insolvenčního správce žalované postupem dle § 76 odst. 2 exekučního řádu (viz usnesení č. l. 34p .–36). Usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. 174 DD 2/18-21, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2018, udělil Mgr. Dušan Šnaider žalobkyni mj. příklep na vydražené nemovitosti, a sice id. spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 na předmětných nemovitostech, který byl předtím evidován ve vlastnictví žalované, za nejvyšší podání 1 905 000 Kč (výrok I.), stanovil žalobkyni patnáctidenní lhůtu k zaplacení nejvyššího podání (výrok II.), současně uložil žalované povinnost nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení nebo do 15 dnů od doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, předmětné nemovitosti vyklidit (výrok III.) – (viz usnesení na č. l. 14). Žalobkyně uhradila nejvyšší podání dne 24. 10. 2018 (viz usnesení zdejšího soudu č. j. 25 EXE 452/2019-25 na č. l. 61).

7. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná spolu se svým manželem a dětmi užívala předmětný dům společně s přilehlou zahradou, a to od provedené dražby, kdy žalovaná toliko namítala, že fakticky užívala 2. patro předmětného domu, nikoliv však jeho přízemí; žalovaná nebyla ochotná dobrovolně předat žalobkyni předmětné nemovitosti, stejně jako nebyla ochotná předat žalobkyni klíče od předmětného domu, neboť se obávala, že by jí mohla žalobkyně vystěhovat věci (viz sdělení žalovaných při jednání dne 6. 10. 2020). Vyklizení předmětných nemovitostí ze strany žalované a jejího manžela se událo dne 3. 2. 2021, kdy v 9:30 hod došlo v kanceláři zástupce žalované k předání klíčů od předmětného domu a v 10:00 hod došlo ke zpřístupnění předmětného domu, k prohlídce a předání objektu žalobkyni (viz protokol o úkonu 195 EX 353/19-62).

8. Krátce po provedené dražbě navštívil na popud jednatele žalobkyně předmětný dům svědek [jméno] [příjmení], kdy jej žalovaná pustila dovnitř s tím, že se stěhovat nebude. Svědek byl ve všech místnostech domu, kdy nábytek byl v každé místnosti. Svědek se následně po dohodě s jednatelem žalobkyně pokusil kontaktovat žalovanou, aby předmětný dům s manželem vyklidili a dům jeho prostřednictvím předali, avšak bezúspěšně, kdy žalovaná byla nekontaktní a svědek se již nedozvonil; pouze jednou jemu a jednateli žalobkyně žalovaná otevřela, avšak dovnitř je nepustila s tím, že je pustí pouze za doprovodu policie, přičemž ji jednatel žalobkyně nestihl ani vyzvat, aby mu předmětné nemovitosti předala (viz svědecká výpověď [jméno] [příjmení]).

9. Žalobkyně se bránila proti užívání předmětné nemovitosti též prostřednictvím trestního oznámení. Dne 13. 3. 2020 podal jednatel žalobkyně trestní oznámení na manžela žalované z důvodu, že bez právního důvodu vniká do předmětného domu, interiér domu účelově poškozuje a nejspíše i odcizil věci spojené pevně s nemovitostí. Současně brání žalobkyni coby vlastníkovi vstupu do jeho nemovitosti a po pozemku nechává volně pobíhat psa tak, aby nemohl vlastník vstoupit do své nemovitosti (viz trestní oznámení na č. l. 92). Podáním ze dne 14. 4. 2020 doplnil jednatel žalobkyně své trestní oznámení s tím, že žalovaná a její manžel užívají předmětný dům bez právního důvodu a proti vůli vlastníka a předmětný dům poškozují. Současně uvedl, že exekuce nebyla odložena na neurčito, pouze z důvodu obstrukčního jednání žalované a jejího manžela nebylo zatím rozhodnuto (viz podání na č. l. 93). Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, zpravila žalobkyni, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že ve věci nebyla naplněna skutková podstata přečinu – neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 trestního zákoníku. Samotným užíváním domu není dáno podezření z poškození cizí věci ze strany žalované a jejího manžela, neboť předmětný dům užívají na základě platné nájemní smlouvy. Věc tak byla odložena (viz úřední záznam na č. l. 94, vyrozumění na č. l.95).

10. Dopisem ze dne 23. 3. 2020 reagoval zástupce manžela žalované na dříve zaslanou předžalobní výzvu tak, že odmítl, že by užíval předmětné nemovitosti bez právního důvodu, kdy je užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 9. 2018, uzavřené se [jméno] [příjmení] coby pronajímatelkou, kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 2 000 Kč měsíčně. Jelikož nájemní smlouva předcházela nabytí vlastnického práva žalobkyní, tuto nájemní smlouva zavazuje. Odmítl současně navýšení nájemného na částku 16 000 Kč měsíčně, kdy toto je stanoveno v rozporu s občanským zákoníkem, jakož i odmítl požadavek na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 224 000 Kč (viz dopis na č. l. 18).

11. Předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2020, doručenou dne 31. 3. 2020, vyzvala žalobkyně žalovanou a její manžela k předání předmětných nemovitostí k 30. 4. 2020, k zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020 ve výši 12 000 Kč á kalendářní měsíc, tj. celkem 84 000 Kč a k zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 1. 10. 2018 do 31. 8. 2019 ve výši 8 000 Kč á kalendářní měsíc, tj. celkem 88 000 Kč, a to do 15. 4. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání nároku (viz předžalobní výzva na č. l. 19, sdělení České pošty s. p. na č. l. 100 a 101).

12. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2020, zaslanou 11. 5. 2020 a doručenou dne 13. 5. 2020, vyzval zástupce žalobkyně zástupce manžela žalované, aby předložil tvrzenou nájemní smlouvu ze dne 15. 9. 2018, v opačném případě manžel žalované užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu, což zakládá nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kdy obvyklá výše nájemného činí 12 000 Kč + spotřebované energie, což za období od 1. 10. 2018 do 30. 4. 2020 činí 228 000 Kč. Současně zástupce žalobkyně vyzval manžela žalované, aby spolu se svou rodinnou předmětné nemovitosti vyklidil a vyklizené předal žalobkyni (viz předžalobní upomínka na č. l. 20 vč. podacího archu na č. l. 99 a sledování zásilky [anonymizováno]).

13. Na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 9. 2018, kterou měla uzavřít paní [jméno] [příjmení] jako pronajímatelka (vlastnice spoluvlastnického podílu ve výši id. 1/6 na předmětných nemovitostech), manžel žalované, žalovaná a [jméno] [příjmení] jako nájemci, měla přenechat pronajímatelka nájemcům předmětné nemovitosti do užívání za účelem bydlení (předmětný dům) a za účelem užívání zahrady, a to na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatné k 10. dni příslušného kalendářního měsíce, za které se nájemné hradí, a to v hotovosti k rukám pronajímatelky (viz nájemní smlouva). [jméno] [příjmení] odmítla svůj podpis na nájemní smlouvě s tím, že se nejedná o její podpis, současně odmítla, že by žalované dala souhlas s užíváním předmětných nemovitostí (viz její svědecká výpověď). Soud posoudil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] jako věrohodnou, kdy neshledal, že by svědkyně vypovídala úmyslně v neprospěch své matky (žalované); v rovině skutkové tedy soud dospěl k závěru, že uvedená svědkyně smlouvu nepodepsala (ostatně uvedená nájemní smlouva by byla neplatnou z jiného právního důvodu – viz část odůvodnění týkající se právního posouzení věci, a proto soud v souladu se zásadou procesní ekonomie nenechal ověřovat pravost podpisu svědkyně za pomoci znaleckého zkoumání).

14. K návrhu žalobkyně coby oprávněné ze dne 27. 2. 2019 doručenému soudnímu exekutorovi dne 4. 3. 2020 pověřením soudního exekutora vydaným zdejším soudem dne 13. 3. 2019 č. j. 25 EXE 452/2019-12, byla nařízena exekuce dle usnesení soudního exekutora Mgr. Dušana Šnaidera, Exekutorský úřad Praha, ze dne 21. 9. 2018, č. j. 174 DD 2/18-21, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2018, k vymožení nepeněžitého práva, a to vyklizení předmětných nemovitostí. Žalovaná coby povinná se návrhem ze dne 10. 6. 2019 domáhala zastavení exekuce, kdy namítla neplatnost exekučního titulu a že předmětné nemovitosti užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené se [jméno] [příjmení]. Zdejší soud návrh usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 25 EXE 452/2019-25, zamítl, kdy se neztotožnil s argumentací ohledně neplatného exekučního titulu. K nájemní smlouvě uvedl, že k datu vydání rozhodnutí předmětné nemovitosti jsou pouze ve vlastnictví žalobkyně; za této situace jsou výhrady žalované stran toho, že užívá předmětné nemovitosti z titulu uzavřené nájemní smlouvy mezi ní a [jméno] [příjmení] jakožto podílovým spoluvlastníkem bezpředmětné (viz uvedené usnesení na č. l. 61).

15. K odvolání žalované Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 60 Co 206/2020, které nabylo právní moci dne 26. 11. 2020, potvrdil usnesení zdejšího soudu, kdy mj. neshledal, že by výkonem exekuce docházelo k zásahu do nájemního práva žalované. I kdyby tvrzená smlouva o nájmu ze dne 15. 9. 2018 byla skutečně uzavřena, nemohlo by jít podle obsahu o nájemní smlouvu, neboť žalovaná i její dcera [jméno] [příjmení] byly podílovými spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí, a pokud užívaly předmětné nemovitosti, činily tak z titulu svého vlastnického práva. Pokud by se dohodly na tom, že některá z nich bude užívat za úplatu větší část nemovitosti, než odpovídá výši jejího podílu, šlo by o dohodu o způsobu užívání nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví ve smyslu § 1126 a násl. občanského zákoníku. Pokud by tedy žalovaná takovou dohodu uzavřela, disponovala by se svým spoluvlastnickým podílem. Přitom z insolvenčního rejstříku vyplývá, že na majetek povinné byl s právní mocí dne 20. 9. 2017 prohlášen konkurz. Konkurz byl pravomocně prohlášen ještě předtím, než žalovaná tvrdí uzavření smlouvy, která by ji opravňovala k užívání nemovitosti. Podle § 246 odst. 1, 2 insolvenčního zákona prohlášením konkurzu přešlo na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Právní úkony, které dlužník – žalovaná učinila poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné. Je tedy zřejmé, že žalovaná v době uzavření tvrzeného užívacího titulu neměla dispoziční oprávnění nakládat se svým spoluvlastnickým podílem, a nemohla tedy ani platně uzavřít dohodu o užívání nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou neplatnosti exekučního titulu, neshledal ani vyklizení nemovitosti v rozporu s dobrými mravy (viz uvedené usnesení).

16. Před dražbou předmětných nemovitostí oslovil jednatel žalobkyně žalovanou a jejího manžela s nabídkou, že by od nich vykoupil předmětné nemovitosti ještě před nařízeným dražebním jednáním, následně by je mohl prodat žalované zpátky na základě uzavřených smluv s tím, že po dobu, než si zajistí žalovaná finanční prostředky, by nemovitosti užívala (viz úhrada exekučních řízení a zastavení dražby na č. l. 139); uzavření určité dohody v uvedeném duchu prokázáno nebylo, kdy jak bylo už uvedeno výše, spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech nabyla žalobkyně až v dražbě.

17. Dle znaleckého posudku Ing. Jana Šímy ze dne 2. 7. 2018, č. 5538-145/ 2018, činila obvyklá cena spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na předmětných nemovitostech 1 350 000 Kč (viz znalecký posudek na č. l. 160). Dle znaleckého posudku Ing. Aleše Janáska ze dne 10. 12. 2020, č. 5967-127/20, který soud i po výslechu uvedeného znalce posoudil jako věrohodný a zcela dostatečně odůvodněný, kdy zjištěná cena přibližně odpovídá též prohlášení realitní makléřky Markéty Nedbálek (viz prohlášení o ceně tržní – pronájem na č. l. 17), činila obvyklá výše nájemného v roce 2018 částku 12 747 Kč/měsíc, v roce 2019 částku 12 797 Kč/měsíc a v roce 2020 částku 12 747 Kč/měsíc (viz znalecký posudek na č. l. 186, výslech znalce).

18. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaní uhradili dne 15. 5. 2020 žalobkyni částku 17 000 Kč, dále dne 2. 6. 2020, 30. 6. 2020, dne 4. 8. 2020, 1. 9. 2020, 30. 9. 2020 3. 11. 2020 a 2. 12. 2020 vždy částku 2 000 Kč (viz shodné tvrzení stran podpořené potvrzením o zaplacení na č. l. 104, na č. l. 155 a na č. l. 223).

19. V roce 2020 zařídil manžel žalované opravu rozvodů vody. Konkrétně manžel žalované coby objednatel uzavřel dne 3. 8. 2020 s panem [jméno] [příjmení] (coby zhotovitelem smlouvu o dílo 282/ 2020, jejímž předmětem byla oprava rozvodu vody na cenu díla a materiál ve výši 980 Kč s tím, že doplacení bude provedeno dle splatnosti faktury kartou. Současně manžel žalované potvrdil převzetí díla bez závad v plném rozsahu dne 3. 8. 2020 (viz smlouva o dílo na č. l. 105). Dne 14. 8. 2020 zakoupil manžel žalované u [právnická osoba] pumpy [obec] čerpadlo SIGMONA JET 100 230 V (litina) za kupní cenu 3 190,03 Kč (viz faktura na č. l. 140 vč. potvrzení o zaplacení). Manžel žalované si dále objednal u společnosti [právnická osoba] výměnu čerpadla na vodárně, načež uvedená společnost vystavila manželu žalované dne 24. 8. 2020 fakturu – daňový doklad č. 2020 s datem splatnosti dne 7. 9. 2020 (viz faktura na č. l. 139p).

20. Z ostatních provedených důkazů neshledal soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci.

21. Na základě uvedeného lze tedy shrnout, že žalovaná spolu se svým manželem užívala v období od 17. 10. 2018 do 30. 4. 2020 předmětné nemovitosti včetně předmětného domu za účelem bydlení, kdy žalobkyni odmítali předmětný dům zpřístupnit, jakož i od něj předat klíče; žalovaná přitom neměla v uvedeném období uzavřenou platnou nájemní smlouvu na užívání předmětných nemovitostí. Obvyklá výše nájemného činila v roce 2018 částku 12 747 Kč/měsíc, v roce 2019 částku 12 797 Kč/měsíc a v roce 2020 částku 12 747 Kč/měsíc, žalovaná však za uvedené období uhradila toliko částku 31 000 Kč. K úhradě platby za období od 1. 10. 2018 do 31. 3. 2020 byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2020, doručenou dne 31. 3. 2020, s datem splatnosti dne 15. 4. 2020. K úhradě zbylé dlužné částky za období od 1. 4. do 30. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána až v okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba. <b>Právní posouzení věci</b> <i>22. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>23. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.</i> <i>24. Podle § 1958 o. z. Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).</i> <i>25. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 28. Žalobkyně nabyla na základě usnesení Mgr. Dušana Šnaidera, Exekutorského úřadu Praha, ze dne 21. 9. 2018, č. j. 174 DD 2/18-21, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2018, jímž byl žalobkyni udělen příklep v dražbě, spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 na předmětných nemovitostech a zbylý spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/3 na předmětných nemovitostech nabyla žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2019 s právními účinky vkladu vlastnického práva k okamžiku 19. 8. 2019 15:24:54.

29. Žalovaná spolu se svým manželem užívala až do dne právní moci usnesení o příklepu předmětné nemovitosti včetně předmětného domu z titulu svého spoluvlastnického podílu ve výši id. 2/3. Poté, co žalovaná uvedenou dražbou o svůj spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 přišla, nedisponovala již titulem pro užívání předmětných nemovitostí včetně předmětného domu, takže byla povinna předmětné nemovitosti vyklidit; v opačném případě užívala předmětné nemovitosti bez právního důvodu.

30. Na uvedeném ničeho nemění tvrzená nájemní smlouva ze dne 15. 9. 2018, neboť na základě provedeného dokazování má soud za to, že tato smlouva nebyla uzavřena, kdy tvrzená pronajímatelka [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu nikdy nepodepsala. Ostatně i kdyby soud shledal, že nájemní smlouva ze dne 15. 9. 2018 byla podepsána ze strany [jméno] [příjmení] (podpis uvedený na smlouvě je skutečně jejím pravým podpisem), bylo by nezbytné nájemní smlouvu považovat za absolutně neplatnou. Předně je třeba zdůraznit, že podle judikatury Nejvyššího soudu nemůže být předmětem nájmu ideální spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, v poměrech úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, č. j. 28 Cdo 2731/2007, ze dne 21. 3. 2018, č. j. 26 Cdo 2233/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3535/2010, či ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1513/2018). I kdyby předmětem nájmu neměl být ve skutečnosti spoluvlastnický podíl, nýbrž předmětné nemovitosti jakožto celek (tomu by ovšem neodpovídalo znění tvrzené smlouvy o nájmu), je třeba připomenout, že podle judikatury by menšinový spoluvlastník nemohl bez souhlasu ostatních spoluvlastníků dát platně společnou věc do nájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 1694/2005). Soud se nadto ztotožňuje se závěry obsaženými v usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 10. 2020, č. j. 60 Co 206/2020, podle nichž i kdyby byla tvrzená smlouva o nájmu ze dne 15. 9. 2018 skutečně uzavřena, bylo by nezbytné tuto smlouvu posoudit podle svého obsahu jako dohodu o způsobu užívání nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví ve smyslu § 1126 a násl. o. z.; pokud by ovšem žalovaná takovou dohodu uzavřela, disponovala by se svým spoluvlastnickým podílem, což však nemohla v okamžiku uzavření smlouvy platně učinit, neboť na její majetek byl s právní mocí dne 20. 9. 2017 prohlášen konkurz, v důsledku čehož přešlo dispoziční oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, včetně výkonu práv a plnění povinností souvisejících s majetkovou podstatou.

31. Pokud jde konečně o oslovení žalované a jejího manžela jednatelem žalobkyně před dražbou předmětných nemovitostí s tím, že by žalobkyně mimo dražbu zakoupila od žalované spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech a tato by mohla nadále užívat předmětné nemovitosti bezúplatně do doby, než si zajistí dostatek prostředků na zpětný odkup předmětných nemovitostí; nebylo podle přesvědčení soudu prokázáno uzavření dohody v uvedeném smyslu, kdy jednak uvedený dopis jednatele žalobkyně lze považovat toliko za výzvu k jednání ve smyslu § 1733 o. z. (tzv. invitatio ad offerendum), a nikoliv řádně učiněný návrh na uzavření smlouvy, který by obsahoval podstatné náležitosti příslušné smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím (viz § 1732 odst. 1 o. z.). Ostatně verzi o uzavření příslušné smlouvy vylučuje též skutečnost, že v rozporu se zněním dopisu veřejná dražba proběhla, kdy v ní žalobkyně spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 vydražila.

32. Jestliže tedy žalovaná užívala předmětné nemovitosti od 17. 10. 2018 (datum, k jehož počátku žalovaná pozbyla svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech) až do 3. 2. 2021 (datum, kdy došlo k exekučnímu vyklizení předmětných nemovitostí), aniž by k užívání předmětných nemovitostí disponovala platným a účinným věcným, závazkověprávním či jiným právním titulem, užívala předmětné nemovitosti bez právního důvodu, což má za následek vznik nároku žalobkyně (do 19. 8. 2019 společně s ostatními tehdejšími spoluvlastníky) na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jelikož bezdůvodné obohacení spočívající v užívání předmětných nemovitostí nelze z povahy věci vydat zpět žalobkyni, má žalobkyně podle § 2999 odst. 1 věty první o. z. vůči žalované, kterou lze v poměrech dané věci jednoznačně považovat za nepoctivého příjemce, neboť tato nepochybně věděla či vědět měla, že o svůj spoluvlastnický podíl ve veřejné dražbě přišla, takže k dalšímu užívání předmětných nemovitostí nemá právního titulu) právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, tj. v daném případě ve výši obvyklého nájemného. Stran výše bezdůvodného obohacení vyšel soud ze závěrů znalce Ing Aleše Janáska, který stanovil obvyklou výši nájemného v roce 2018 na částku 12 747 Kč/měsíc, v roce 2019 na částku 12 797 Kč/měsíc a v roce 2020 na částku 12 747 Kč/měsíc.

33. Soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel z toho, že žalovaná užívala předmětné nemovitosti ve svém celku; neztotožnil se tak s námitkou žalované, že ve skutečnosti užívala jen část předmětného domu. V první řadě lze poukázat na svědeckou výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že v předmětných nemovitostech byly umístěny věci ve všech místnostech. I kdyby tomu tak nebylo a žalovaná spolu se svým manželem skutečně užívala jen část předmětného domu, je nepochybné, že žalovaná spolu se svým manželem odmítala vpustit jednatele žalobkyně či jejího jiného zástupce do předmětného domu a předat žalobkyni klíče od domu, takže žalovaná tímto způsobem fakticky vyloučila, aby žalobkyně část předmětného domu sama užívala či jej kupříkladu pronajímala; za dané situace nemohla žalobkyně počít užívat předmětný dům, neboť by tím neoprávněně zasáhla do obydlí žalované, čímž by mohla naplnit též znaky skutkové podstaty trestního činu porušování domovní svobody (srov. § 178 trestního zákoníku); v této souvislosti lze poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se vyloučení ostatních spoluvlastníků z užívání, kterou lze přiměřeně použít na posuzovanou věc, podle níž bránění v užívání věci může spočívat i v tom, že spoluvlastník nevydá dalšímu spoluvlastníkovi klíče od společné věci, případně vymění zámky od společné věci, aniž by přitom věc sám užíval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 33 Odo 1583/2006, či ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3983/2015). Obdobně i judikatura Nejvyššího soudu týkající se vyklizení předmětu nájmu po skončení nájemního práva dovozuje, že (bývalý) nájemce je povinen hradit obvyklé nájemné podle § 2295 o. z. až do doby, kdy byt pronajímateli skutečně odevzdá, bez ohledu na to, zdali byt fakticky užívá, či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 (uveřejněný pod č. 33/ 2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)).

34. Žalobkyně požadovala v žalobě bezdůvodné obohacení za měsíce 12/ 2018 – 08/ 2019 toliko ve výši odpovídající jejímu tehdejšímu spoluvlastnickému podílu ve výši id. 2/3, tj. 8 000 Kč á měsíc (za měsíc 12/ 2018 s ohledem na částečnou úhradu ze strany žalované jen ve výši 7 000 Kč) a za měsíce 09/ 2019 – 04/ 2020 bezdůvodné obohacení odpovídající vlastnictví již celé věci (předmětných nemovitostí), tj. 12 000 Kč á měsíc, a proto byl soud tímto žalobním návrhem vázán, tedy nemohl za tyto měsíce přiznat více, než kolik žalobkyně požadovala, byť v řízení vyšlo najevo, že obvyklá výše nájemného předmětných nemovitostí, tedy i výše bezdůvodného obohacení činí ve skutečnosti více. Pokud jde o platbu žalované ze dne 15. 5. 2020 ve výši 17 000 Kč, tuto žalobkyně zohlednila na úhradu plateb za měsíce 10, 11/ 2018 (vždy částka 8 000 Kč) a co do částky 1 000 Kč za měsíc 12/ 2018, takže žalobkyně uplatnila nárok na bezdůvodné obohacení za část měsíce 12/ 2018 ve výši 7 000 Kč.

35. Soud na základě provedeného dokazování má za to, že žalobkyně měla za období 17. 10. 2018 (den právní moci usnesení o udělení příklepu) – 31. 10. 2018 nárok na zaplacení částky 4 111,94 Kč (2/3 z částky 12 747 Kč při zohlednění na 15 dnů v daném měsíci), za měsíce 11–12 2018 nárok na zaplacení částky 8 498 Kč á měsíc (tj. 2/3 z částky 12 747 Kč), za měsíce 1–7/ 2019 nárok na zaplacení částky 8 531,33 Kč á měsíc (tj. 2/3 z částky 12 797 Kč), za měsíce 8/ 2019 nárok na zaplacení částky 10 182,56 Kč (tj. 2/3 z částky 12 797 Kč při zohlednění na 19 dnů v daném měsíci a částka 12 797 Kč při zohlednění na 12 dnů v daném měsíci), za měsíce 9–12 2019 nárok na zaplacení částky 12 797 Kč á měsíc a za měsíce 1–4/ 2020 nárok na zaplacení částky 12 747 Kč á měsíc. Nutno ovšem podotknout, že splatnou se stala pouze část z těchto nároků, kdy část přesahující do 31. 8. 2019 částku 8 000 Kč a od 1. 9. 2019 částku 12 000 Kč se doposud splatnou nestala, kdy ji ani žalobkyně nepožadovala, takže nemohl soud dále tyto částky zohledňovat ani z hlediska zápočtů plateb žalované, která hradila za užívání.

36. Co se týče splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, tato není zákonem stanovena (zde je rovněž podstatný rozdíl oproti obvyklému nájemnému, na které má nárok pronajímatel po skončení nájmu podle § 2295 o. z., na který má pronajímatel nárok ve shodných termínech jako na samotné nájemné – k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Za den splatnosti se tak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění; nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Nelze se tedy ztotožnit s názorem žalobkyně, že po uplynutí každého měsíce užívání předmětných nemovitostí se stává bezdůvodné obohacení za ten který měsíc splatné i bez výzvy.

37. Pokud žalobkyně uváděla, že vyzvala žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2020, má soud na základě provedeného dokazování za to, že za řádnou výzvu lze v tomto případě považovat toliko předžalobní výzvu ze dne 30. 3. 2020, neboť pouze tato byla skutečně směřována vůči žalované. Předžalobní upomínka ze dne 6. 5. 2020 totiž byla směřována sice vůči zástupci žalované, který ji zastupuje v tomto řízení, avšak z ničeho nevyplývá, že by uvedený zástupce žalovanou zastupoval skutečně již v té době, přičemž výzva navazovala na předchozí dopis zástupce ze dne 23. 3. 2020, který byl vyhotoven výlučně jménem manžela žalované, a nikoliv jménem jejím.

38. Z uvedeného tedy vyplývá, že požadované bezdůvodné obohacení za období od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020 ve výši 12 000 Kč á kalendářní měsíc, tj. celkem 84 000 Kč a bezdůvodné obohacení za období od 1. 10. 2018 (správně až od 17. 10. 2018) do 31. 8. 2019 ve výši 8 000 Kč á kalendářní měsíc, tj. celkem 88 000 Kč se stalo splatným ve shodě s předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2020 dne 15. 4. 2020, kdy uplynula lhůta stanovená k zaplacení. Co se pak týče bezdůvodného obohacení za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 12 000 Kč, to se stalo splatné až dne následujícího po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, tj. dne 23. 6. 2020.

39. Soud nepřehlédl, že žalovaná celkově žalobkyni uhradila částku 31 000 Kč, a sice dne 15. 5. 2020 žalobkyni částku 17 000 Kč, dále dne 2. 6. 2020, 30. 6. 2020, dne 4. 8. 2020, 1. 9. 2020, 30. 9. 2020 3. 11. 2020 a 2. 12. 2020 vždy částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu soud započetl tyto platby na plnění, na které vznikl žalobkyni nárok a které se stalo již splatným (§ 1933 o. z.); v souladu s §1932 o. z. započetl soud přitom platby nejprve na příslušenství (úrok z prodlení), na které případně vznikl žalobkyni nárok, a následně na jistinu.

40. Ke dni 15. 4. 2020 se stal splatným nárok žalobkyně na zaplacení částky za poměrnou část měsíce 10/ 2018 ve výši 4 111,94 Kč, nárok na zaplacení částky za měsíce 11/ 2018 2019 ve výši 10 × 8 000 Kč a nárok na zaplacení částky za měsíce 9/ 2019 2020 ve výši 7 × 12 000 Kč, tj. celkem částka 168 111,94 Kč. Vzhledem k tomu platbou ze dne 15. 5. 2020 ve výši 17 000 Kč došlo k zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 16. 4. 2020 do 15. 5. 2020 ve výši 1 381,74 Kč, k zaplacení náhrad za poměrnou část měsíce 10/ 2018, za měsíc 11/ 2018 a co do částky 3 506,32 Kč (a nikoliv co do částky) za poměrnou část měsíce 12/ 2018, dlužná částka k 15. 5. 2020 tak činila 152 493,68 Kč. Platbou ze dne 2. 6. 2020 ve výši 2 000 Kč došlo k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 152 493,68 Kč za období od 15. 5. 2020 do 2. 6. 2020 ve výši 752,02 Kč a k částečné úhradě dlužné částky, která tak nově činila 151 245,70 Kč. Ke dni 24. 6. 2020 činila dlužná jistina celkem 163 245,70 Kč (151 245,70 Kč + částka 12 000 Kč za měsíc 04/ 2020). Platbou ze dne 30. 6. 2020 ve výši 2 000 Kč došlo k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 151 245,70 Kč za období od 3. 6. 2020 do 23. 6. 2020 ve výši 870,18 Kč, k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 163 245,70 Kč za období od 24. 6. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 313,07 Kč a k částečné úhradě dlužné částky, která tak nově činila 162 428,95 Kč. Při obdobném zohlednění plateb ze dne 4. 8. 2020, 1. 9. 2020, 30. 9. 2020 3. 11. 2020 a 2. 12. 2020 vždy ve výši 2 000 Kč, lze učinit závěr, že ke dni 2. 12. 2020 byl úrok z prodlení ve výši 10 % ročně zcela uhrazen a výše dlužné jistiny k tomuto dni činila 159 257,53 Kč.

41. Jelikož dále již nebylo ničeho uhrazeno, od 3. 12. 2020 až do zaplacení žalobkyni nadále vzniká vedle práva na zaplacení dlužné jistiny ve výši 159 257,53 Kč též právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 159 257,53 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení. K úroku z prodlení soud podotýká, že žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v zákonné výši, kdy v žalobním petitu jeho výši odvíjela od nesprávné představy o datu splatnosti, a proto soud úrok z prodlení stanovil v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

42. Žalovaná uplatnila kompenzační námitku, kterou chtěla, aby soud zohlednil jednak sečení pozemku žalobkyně nacházející se v okolí předmětného domu, jednak náklady, které vynaložil její manžel na opravu předmětného domu. Pokud jde o náklady na sečení a jinou údržbu pozemku, má soud za to, že se jedná o běžnou údržbu, která je spojena s tím, že žalovaná mohla užívat zahradu, a tedy náklady jdou k tíži žalované coby osoby užívající pozemek bez právního důvodu; nad rámec uvedeného lze podotknout, že žalovaná nenavrhla k prokázání svého tvrzení o údržbě těchto pozemků a o skutečné výši svých nákladů žádný důkaz. Co se týče investicí do oprav předmětného domu, zde má soud za to, že se jedná o drobné opravy ve smyslu nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu, které lze analogicky aplikovat i v případě bezsmluvního užívání předmětného domu, a proto tyto náklady jdou za žalovanou a jejím manželem.

43. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 159 257,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 159 257,53 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 742,47 Kč s úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do 2. 12. 2020 v kapitalizované výši 19 560,92 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 742,47 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení; soud nepřehlédl, že žalovaná uhradila část žalovaného nároku až po zahájení řízení, bylo však na žalobkyni, aby tuto skutečnost adekvátně reflektovala, a to částečným zpětvzetím žaloby. Žalobkyni byla ke dni vyhlášení rozsudku (15. 4. 2021) přiznána částka 165 104,24 Kč (jistina 159 257,53 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení na částku 5 846,71 Kč), přičemž k tomuto dni žalobou požadovala zaplacení celkově částky 192 631,76 Kč (jistina 167 000 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení na částku 25 631,76 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 85,71 % v poměru k neúspěchu 14,29 %. Žalobkyně tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 71,42 %.

45. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 6 680 Kč; záloha na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč; odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za tři úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v písemném podání žaloby a v replice a ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění; sazba mimosmluvní odměny za jeden celý úkon právní služby z tarifní hodnoty 167 000 Kč činí podle § 7 bod 5 cit. vyhl. částku 7 780 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 27 230 Kč; čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za výše uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), ve výši ½, neboť úkony byly učiněny ve vztahu k dvěma účastníkům (dříve než došlo k vyloučení věci vůči manželu žalované k samostatnému projednání), celkem tedy 600 Kč; DPH ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad ve výši 27 830 Kč, tedy DPH ve výši 5 844,30 Kč, Cestovné jednatele žalobkyně k jednání konanému dne 4. 8. 2020 a dne 6. 10. 2020, když cesta byla konána z [obec] do [obec] a zpět při celkem ujetém počtu 2 × 410 km osobním automobilem tov. zn. Jaguar XKR, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 12,3 l /100 km benzinu natural 95, činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. částku 3 444 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně benzinu natural 95 ve výši 32,00 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. částku 3 227,52 Kč, to vše ve výši ½, neboť úkony byly učiněny ve vztahu k dvěma účastníkům (dříve než došlo k vyloučení věci vůči manželu žalované k samostatnému projednání), celkem tedy 3 335,76 Kč (pro úplnost je nutno uvést, že soud přiznal žalobkyni cestovné za užití osobního vozidla i bez předchozí žádosti o povolení cesty z důvodu epidemiologických a také s ohledem na fakt, že se jednání účastnil toliko jednatel a nikoliv zástupce, aby nedocházelo k navyšování nákladů řízení); Cestovné jednatele žalobkyně k jednání konanému dne 6. 4. 2021, když cesta byla konána z [obec] do [obec] a zpět při celkem ujetém počtu 410 km osobním automobilem tov. zn. Jaguar XKR, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 12,3 l /100 km benzinu natural 95, činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. částku 1 804 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně benzinu natural 95 ve výši 27,80 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. částku 1 401,95 Kč, celkem tedy 3 205,95 Kč; Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 71,42 % z uvedené částky 48 896,01 Kč, tedy částku 34 921,53 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

46. Co se týče náhrady nákladů řízení státu, Okresní soud ve Zlíně vydal ze svých rozpočtových prostředků částku 3 280 Kč na úhradu odměny a nákladů ustanoveného znalce, která nebyla pokryta složenou zálohou na znalecký posudek, a proto má Česká republika – Okresní soud ve Zlíně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. vůči účastnicím řízení právo na náhradu nákladů v poměru podle procesního úspěchu stran. Žalobkyně byla procesně neúspěšná z 14,29 % a žalovaná byla procesně neúspěšná z 85,71 %, a proto jsou strany sporu povinny uhradit náklady řízení státu v tomto poměru svého procesního neúspěchu. S ohledem na uvedené uložil soud žalobkyni, aby uhradila České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně na náhradě nákladů řízení státu částku 468,71 Kč (výrok IV.) a žalované, aby uhradila České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně na náhradě nákladů řízení státu částku 2 811,29 Kč (výrok V.)

47. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.