46 C 158/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 49 314 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 096 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 646 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 9 450 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 218 Kč s úrokem v kapitalizované výši 12 628,53 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 37 450,21 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 593,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 916,21 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 270,21 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 534 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 084 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 314 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 3 220 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 580 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 700 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 13 550 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 27 050 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 20 534 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 6 516 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 534 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 6 264,22 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 534 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 2 340,88 Kč a od [datum] do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 3 780 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč, doplňkovou službou životního pojištění ve výši 638 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, konče dnem [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 25 354 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 22 264 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 16 916,21 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 5 347,79 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 916,21 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 6 364,31 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 916,21 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 2 252,68 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 780 Kč (zápůjční úroková sazba 23,72 % p. a.), s poplatkem ve výši 5 400 Kč, s hotovostním inkasem splátek ve výši 10 800 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 638 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 47 618 Kč (RPSN 209 %) v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva [číslo]). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí na ubytovně, což bylo ověřeno z nájemní smlouvy, má další úvěr toliko u Společnosti ve výši 20 791 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč a u [právnická osoba] ve výši 170 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 6 500 Kč. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] [příjmení], kdy jeho příjem činí 25 000 Kč, výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, osobní výdaje činí 4 000 Kč a splátky úvěru činí 8 500 Kč. Žalobkyně příjmy ověřila výplatními páskami (viz karta zákazníka ze dne [datum]). Žalovaný uhradil celkově částku 25 354 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

44. Ke dni [datum] evidovala Společnost celkový dluh ve výši 22 264 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 16 916,21 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 5 347,79 Kč (viz přehled plateb na č. l. 44).

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 220 Kč (zápůjční úroková sazba 23,72 % p. a.), poplatkem ve výši 4 600 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 9 200 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 580 Kč tj. celkově Společnosti uhradit částku 40 600 Kč (RPSN 205 %) v 58 týdenních splátkách po 700 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva [číslo]). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí na ubytovně, což bylo ověřeno nájemní smlouvou, má úvěr u Společnosti ve výši 27 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 284 Kč a u [právnická osoba] ve výši 170 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 6 500 Kč, pracuje na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] [příjmení], kdy jeho příjem činí 41 157 Kč, výdaje na bydlení činí 4 550 Kč, osobní výdaje činí 4 000 Kč a splátky úvěru činí 9 784 Kč. Žalobkyně příjmy ověřila výplatními páskami (viz karta zákazníka ze dne [datum]). Žalovaný uhradil celkově částku 13 550 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

44. Ke dni [datum] evidovala Společnost celkový dluh ve výši 27 050 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 20 534 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 6 516 Kč (viz přehled plateb na č. l. 44).

5. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne [datum] oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 71 707,97 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě [číslo]</b> 15. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 780 Kč (zápůjční úroková sazba 23,72 % p. a.), s poplatkem ve výši 5 400 Kč, s hotovostním inkasem splátek ve výši 10 800 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 638 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 47 618 Kč (RPSN 209 %) v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy [číslo] kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 2. 5. 2022, č. j. 46 C 158/2022-52, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalovaného včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaný má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že čisté příjmy byly stanoveny z výplatní pásky. Rovněž tak odhadované měsíční výdaje žalovaného včetně jejich struktury a skutečnost, zdali má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy, byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Dokumenty k ověření přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují, neboť tyto byly předloženy pouze při uzavírání smlouvy. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Dokumenty k ověření“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI).

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 16 916,21 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 5 347,79 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 27 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 25 354 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva [číslo] je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak činí 1 646 Kč.

20. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 1 646 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 1 646 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené, soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 646 Kč od [datum] do zaplacení.

22. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 646 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 646 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 20 618 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 364,31 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 916,21 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 252,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 916,21 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 270,21 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě [číslo]</b> 23. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 220 Kč (zápůjční úroková sazba 23,72 % p. a.), s poplatkem ve výši 4 600 Kč, s hotovostním inkasem splátek ve výši 9 200 Kč a s doplňkovou službou životního pojištění ve výši 580 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 40 600 Kč (RPSN 205 %) v 58 týdenních splátkách po 700 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

24. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy [číslo] kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 2. 5. 2022, č. j. 46 C 158/2022-52, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalovaného včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaný má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že čisté příjmy byly stanoveny z výplatní pásky. Odhadované měsíční výdaje žalovaného včetně jejich struktury a skutečnost, zdali má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy, byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Dokumenty k ověření přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují, neboť tyto byly předloženy pouze při uzavírání smlouvy. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 41 157 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného ve výši 18 284 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Dokumenty k ověření“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI).

25. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

26. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 20 534 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 6 516 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

27. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 23 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 13 550 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva [číslo] je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak činí 9 450 Kč.

28. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 9 450 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 9 450 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené, soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 450 Kč od [datum] do zaplacení.

30. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 450 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 17 600 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 264,22 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 534 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 340,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 534 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 084 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 11 161,11 Kč (jistiny ve výši 11 096 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 65,11 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 97 008,80 Kč (jistiny + poplatky ve výši 49 314 Kč + smluvní úroky v kapitalizované výši 12 628,43 Kč + smluvní úroky od [datum] do zaplacení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 22 244,47 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 4 593,56 Kč + úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 228,34 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 12 % v poměru k neúspěchu 88 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 76 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).