46 C 172/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 210 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 720 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 210 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 15 210 Kč za období od [datum] do [datum] (234 dnů), po které byl žalovaným provozován [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód], který je osobním automobilem nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč.

2. Žalovaný ve svém podání ze dne [datum], které bylo soudu doručeno dne [datum] uvedl, že je důchodce a žalovaná částka je pro něj citelná. Dále namítal, že byl uveden v omyl při prodeji předmětného vozidla, neboť byl ujištěn, že je na vozidlo sjednáno zákonné pojištění kupujícím, které mu kupující předložil. V té době bylo auto nepojízdné a zabezpečené na soukromém pozemku proti zneužití. Žalovaný se s kupujícím dohodl, že přepis vozidla bude proveden po zaplacení kupní ceny. Kupní smlouvu ztratil při stěhování.

3. Žalobkyně ve své replice ze dne [datum], doručené soudu dne [datum] uvedla, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě postupuje v souladu s § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a vychází z informací sdělených Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel. Daným postupem žalobkyně zjistila, že předmětné vozidlo je v registru silničních vozidel zapsáno nikoliv jako vyřazené z provozu či zaniklé nebo vyvezené do jiného státu a jako jeho vlastník je evidován žalovaný. Dále namítala, že žalovaný nepředložil žádnou listinu prokazující, že v daném období nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a i kdyby k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu došlo, byl povinen podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla postupem dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Nadto žalobkyně podotkla, že žalovaný nijak neprokázal zaplacení kupní ceny, což bylo podmínkou převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu. K námitce žalovaného ohledně neprovozování předmětného vozidla žalobkyně uvedla, že tato námitka není s účinností ode dne [datum] pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní, neboť pro povinnost hradit tento příspěvek je stav zapsaný v registru silničních vozidel.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 5. Žalovaný uzavřel se společnosti [právnická osoba] dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla s počátkem pojištění dne [datum] (viz Smlouva na č. l. 28). Smlouva zanikla ke dni [datum] pro neplacení pojistného (viz sdělení [právnická osoba] na č. l. 27, upomínka neuhrazeného pojištění na č. l. 30). Žalovaný, který byl dle evidence registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v období od [datum] do [datum] (resp. až do [datum], kdy bylo vozidlo ekologicky zlikvidováno), provozoval předmětné vozidlo, které je osobním vozidlem s objemem válců 1 870 cm3, aniž by měl k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla sjednánu pojistnou smlouvu (viz sdělení [stát. instituce] na č. l. 23, kopie technického průkazu, sdělení [právnická osoba] o zániku Smlouvy). Žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] výzvu k úhradě částky 15 210 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (65 Kč/den × 234 dnů bez pojištění) do 60 dnů od jejího doručení; tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum] (viz výzva k úhradě na č. l. 14, potvrzení o doručení na č. l. 15). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na upomínku ze dne [datum], ani na předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] (viz upomínka na č. l. 16, předžalobní upomínka na č. l. 18 vč. podacího archu a sledování zásilky). <b>Právní posouzení věci</b> 6. Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] (234 dnů) evidován v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla, a proto se u něj v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon 168/1999 Sb.“), uplatní právní domněnka, že byl v tomto období skutečným vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně – pro uvedené období porušil povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení příspěvku ve výši 15 210 Kč (65 Kč/den × 234 dnů bez pojištění). V souvislosti s uplatněním příspěvku žalobkyně vynaložila náklady ve výši 300 Kč (výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 15 210 Kč výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum] a stanovená šedesátidenní lhůta k zaplacení uplynula dne [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 15 510 Kč (15 210 Kč + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

8. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 210 Kč (příspěvek do garančního fondu) od [datum] do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaný neuhradil příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do [datum], pročež se dostal dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)) a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od [datum] do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

9. K námitce žalovaného, že ohledně uzavřené kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo soud uvádí, že z žalovaným uvedených tvrzení (jež ani přes opakovanou výzvu soudu žalovaný nedoplnil) vůbec nevyplývá, že by se tvrzená kupní smlouva vůbec týkala žalobou uplatněného období a i kdyby tomu tak bylo, tak mělo být dle tvrzení žalovaného dohodnuto, že kupující se stane vlastníkem úplným zaplacením kupní ceny a až poté bude učiněn přepis předmětného vozidla z žalovaného na kupujícího, což soud posoudil, jako sjednanou výhradu vlastnického práva dle § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jež znamená, že i přes případné uzavření kupní smlouvy by žalovaný byl vlastníkem vozidla. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že dle evidence registru silničních vozidel je veden pro období od [datum] do [datum] jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaný, je očividné, že jelikož nedošlo k zápisu změny vlastníka předmětného vozidla dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. nedošlo k převodu vlastnického práva na kupujícího a vlastníkem předmětného vozidla je nadále žalovaný. Ačkoliv žalovaný dále argumentoval, že byl kupujícím ujištěn, že na předmětné vozidlo je sjednáno zákonné pojištění, dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., je vlastník vozidla povinen uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu. [příjmení] předmětného vozidla byl prokazatelně žalovaný a sjednání pojistné smlouvy bylo proto jeho povinností a jelikož tuto povinnost porušil, byl dle § § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. povinen hradit příspěvek do garančního fondu, jak bylo uvedeno v bodě 6 tohoto rozsudku.

10. Neobstojí ani námitka žalovaného ohledně neprovozování předmětného vozidla z důvodu jeho nepojízdnosti, neboť dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel a výjimkou je pouze situace, kdy je vozidlo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V řízení bylo prokázáno, že předmětné vozidlo nebylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a nebylo ani odcizeno a žalovaný tak měl povinnost uzavřít pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla po celou dobu dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., neboť otázka zda bylo uvedené vozidlo fakticky provozováno či nikoli, není z hlediska vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek podstatná. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 11. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, pročež má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 4 720 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 2 640 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 300 Kč a za 1 úkon právní pomoci (replika) á 1 740 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 1 úkon právní služby á 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 680 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně.

12. Žalovaný uvedl, že je důchodce a žalovaná částka je pro něj citelná, na výzvu soudu ze dne [datum], aby doložil své majetkové poměry, ovšem nijak nereagoval a soudu ničeho nedoložil. Poměry žalovaného tak zůstaly soudu neznámy a vzhledem k tomu, že mu byla žaloba doručena již [datum]; tj. před 6 měsíci a měl možnost se za tuto dobu na uhrazení žalované částky připravit, stanovil soud lhůtu ke splnění uložených povinností v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.