46 C 172/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 210 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 720 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 210 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 15 210 Kč za období od datum do datum (234 dnů), po které byl žalovaným provozován značka automobilu, registrační značka, VIN kód, který je osobním automobilem nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč.

2. Žalovaný ve svém podání ze dne datum, které bylo soudu doručeno dne datum uvedl, že je důchodce a žalovaná částka je pro něj citelná. Dále namítal, že byl uveden v omyl při prodeji předmětného vozidla, neboť byl ujištěn, že je na vozidlo sjednáno zákonné pojištění kupujícím, které mu kupující předložil. V té době bylo auto nepojízdné a zabezpečené na soukromém pozemku proti zneužití. Žalovaný se s kupujícím dohodl, že přepis vozidla bude proveden po zaplacení kupní ceny. Kupní smlouvu ztratil při stěhování.

3. Žalobkyně ve své replice ze dne datum, doručené soudu dne datum uvedla, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě postupuje v souladu s § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a vychází z informací sdělených Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel. Daným postupem žalobkyně zjistila, že předmětné vozidlo je v registru silničních vozidel zapsáno nikoliv jako vyřazené z provozu či zaniklé nebo vyvezené do jiného státu a jako jeho vlastník je evidován žalovaný. Dále namítala, že žalovaný nepředložil žádnou listinu prokazující, že v daném období nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a i kdyby k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu došlo, byl povinen podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla postupem dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Nadto žalobkyně podotkla, že žalovaný nijak neprokázal zaplacení kupní ceny, což bylo podmínkou převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu. K námitce žalovaného ohledně neprovozování předmětného vozidla žalobkyně uvedla, že tato námitka není s účinností ode dne datum pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní, neboť pro povinnost hradit tento příspěvek je stav zapsaný v registru silničních vozidel.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Závěr o skutkovém stavu 5. Žalovaný uzavřel se společnosti právnická osoba dne datum pojistnou smlouvu číslo (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla s počátkem pojištění dne datum (viz Smlouva na č. l. 28). Smlouva zanikla ke dni datum pro neplacení pojistného (viz sdělení právnická osoba na č. l. 27, upomínka neuhrazeného pojištění na č. l. 30). Žalovaný, který byl dle evidence registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v období od datum do datum (resp. až do datum, kdy bylo vozidlo ekologicky zlikvidováno), provozoval předmětné vozidlo, které je osobním vozidlem s objemem válců 1 870 cm3, aniž by měl k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla sjednánu pojistnou smlouvu (viz sdělení stát. instituce na č. l. 23, kopie technického průkazu, sdělení právnická osoba o zániku Smlouvy). Žalobkyně žalovanému zaslala dne datum výzvu k úhradě částky 15 210 Kč představující příspěvek do garančního fondu ČKP (65 Kč/den × 234 dnů bez pojištění) do 60 dnů od jejího doručení; tato výzva byla žalovanému doručena dne datum (viz výzva k úhradě na č. l. 14, potvrzení o doručení na č. l. 15). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na upomínku ze dne datum, ani na předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně ze dne datum (viz upomínka na č. l. 16, předžalobní upomínka na č. l. 18 vč. podacího archu a sledování zásilky). Právní posouzení věci 6. Žalovaný byl v období od datum do datum (234 dnů) evidován v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla, a proto se u něj v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon 168/1999 Sb.“), uplatní právní domněnka, že byl v tomto období skutečným vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně – pro uvedené období porušil povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení příspěvku ve výši 15 210 Kč (65 Kč/den × 234 dnů bez pojištění). V souvislosti s uplatněním příspěvku žalobkyně vynaložila náklady ve výši 300 Kč (výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 15 210 Kč výzvou ze dne datum, která byla žalovanému doručena dne datum a stanovená šedesátidenní lhůta k zaplacení uplynula dne datum. Jelikož žalovaný dlužnou částku 15 510 Kč (15 210 Kč + 300 Kč) doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

8. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 210 Kč (příspěvek do garančního fondu) od datum do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaný neuhradil příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do datum, pročež se dostal dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)) a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od datum do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období.

9. K námitce žalovaného, že ohledně uzavřené kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo soud uvádí, že z žalovaným uvedených tvrzení (jež ani přes opakovanou výzvu soudu žalovaný nedoplnil) vůbec nevyplývá, že by se tvrzená kupní smlouva vůbec týkala žalobou uplatněného období a i kdyby tomu tak bylo, tak mělo být dle tvrzení žalovaného dohodnuto, že kupující se stane vlastníkem úplným zaplacením kupní ceny a až poté bude učiněn přepis předmětného vozidla z žalovaného na kupujícího, což soud posoudil, jako sjednanou výhradu vlastnického práva dle § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jež znamená, že i přes případné uzavření kupní smlouvy by žalovaný byl vlastníkem vozidla. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že dle evidence registru silničních vozidel je veden pro období od datum do datum jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaný, je očividné, že jelikož nedošlo k zápisu změny vlastníka předmětného vozidla dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. nedošlo k převodu vlastnického práva na kupujícího a vlastníkem předmětného vozidla je nadále žalovaný. Ačkoliv žalovaný dále argumentoval, že byl kupujícím ujištěn, že na předmětné vozidlo je sjednáno zákonné pojištění, dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., je vlastník vozidla povinen uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu. příjmení předmětného vozidla byl prokazatelně žalovaný a sjednání pojistné smlouvy bylo proto jeho povinností a jelikož tuto povinnost porušil, byl dle § § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. povinen hradit příspěvek do garančního fondu, jak bylo uvedeno v bodě 6 tohoto rozsudku.

10. Neobstojí ani námitka žalovaného ohledně neprovozování předmětného vozidla z důvodu jeho nepojízdnosti, neboť dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel a výjimkou je pouze situace, kdy je vozidlo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. V řízení bylo prokázáno, že předmětné vozidlo nebylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a nebylo ani odcizeno a žalovaný tak měl povinnost uzavřít pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla po celou dobu dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., neboť otázka zda bylo uvedené vozidlo fakticky provozováno či nikoli, není z hlediska vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek podstatná. Náklady řízení a lhůta k plnění 11. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, pročež má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 4 720 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 2 640 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 300 Kč a za 1 úkon právní pomoci (replika) á 1 740 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 1 úkon právní služby á 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 680 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně.

12. Žalovaný uvedl, že je důchodce a žalovaná částka je pro něj citelná, na výzvu soudu ze dne datum, aby doložil své majetkové poměry, ovšem nijak nereagoval a soudu ničeho nedoložil. Poměry žalovaného tak zůstaly soudu neznámy a vzhledem k tomu, že mu byla žaloba doručena již datum; tj. před 6 měsíci a měl možnost se za tuto dobu na uhrazení žalované částky připravit, stanovil soud lhůtu ke splnění uložených povinností v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.