46 C 175/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 840 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovanému na jeho žádost ze dne [datum] poskytla dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč s datem splatnosti dne [datum]. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měl žalovaný kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech – výpisy z účtu, podle kterých měl žalovaný průměrný čistý měsíční příjem ve výši 34 354 Kč. Rovněž si vyžádala informace o výdajích žalovaného, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalovaného byly vyhodnoceny na 7 400 Kč za bydlení a energie a na 6 000 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaný neměl žádný záznam a v registru REPI, kde vzala v potaz informaci o výši pravidelných měsíčních splátkách žalovaného. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalovaná částka 14 440 Kč je tvořena jistinou úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Dne [datum] zaslal žalovaný z účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně č. [bankovní účet], částku 1 Kč, [variabilní symbol] (výpisem z účtu žalobkyně z období [číslo]). Dne [datum] prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků stvrdili žalobkyně a žalovaný souhlas se smlouvou o spotřebitelském úvěru, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jeho občanského průkazu (smlouvou o úvěru ze dne [datum] a kopií občanského průkazu žalovaného). Předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů spolu s úrokem ve výši 39 % ročně (160 Kč) a spolu s jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč, kdy v případě včasného zaplacení se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému slevu z poplatku ve výši 1 240 Kč. Celkově tak žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 10 500 Kč (RPSN 832 000 %), v případě řádného splacení 6 400 Kč (RPSN 1916 %). Pro případ prodlení se splacením úvěru byl žalovaný dle čl. 7 1. předmětné smlouvy povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které jí vznikly v důsledku prodlení žalovaného, úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle čl. 7 2 předmětné smlouvy byl žalovaný povinen vždy k 3. dni příslušného kalendářního měsíce, po dobu, po niž bude trvat smluvní vztah založený předmětnou smlouvou, předložit žalobkyni písemně potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru, případně informovat žalobkyni o skutečnosti, že k danému dni není v zaměstnaneckém či pracovním poměru. Pro případ porušení této povinnosti byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení. Dále byl žalovaný povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 5 dnů od uzavření předmětné smlouvy, předložit žalobkyni potvrzení příslušného okresního soudu, že vůči němu jsou či nejsou vedena soudní řízení; potvrzení nesmí být starší 3 měsíců. Pro případ porušení této povinnosti byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru. Dle čl. 7 3. předmětné smlouvy veškeré smluvní pokuty nemají vliv na žalobkyní uplatňovanou výši náhrady škody a žalobkyně je oprávněna vůči žalovanému uplatňovat náhradu škody i za porušení těch povinností, na které se vztahují uvedené smluvní pokuty. Dle čl. 7 4. předmětné smlouvy si smluvní strany sjednávají, že žalobkyni v případě prodlení žalovaného s vrácením úvěru náleží nikoli jen výlučně poplatky na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a sice poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po 7 dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po 20 dnech prodlení s úhradou úvěru a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s přádáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury [právnická osoba], či jiné (smlouvou o úvěru ze dne [datum]). Dne [datum] zaslala žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, [variabilní symbol] (výpisem z účtu žalovaného z období [číslo] až [číslo] na č. l. 39 + ISAS).

4. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti žadatele vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] s čistým měsíčním příjmem ve výši 34 354 Kč, který byl ověřen výpisem z účtu. Celkové výdaje byly uvedeny ve výši 13 400 Kč, z toho 6 000 Kč na bydlení, 1 400 Kč energie, 6 000 Kč osobní výdaje a jiné půjčky ve výši 0 Kč. Formulář obsahuje rovněž výpočet životního minima, který v případě žalovaného vychází podle žalobkyně na částku 3 860 Kč na měsíc, z čehož plyne výše volných prostředků 20 554 Kč. Žalovaný byl ověřen v registrech, a to v centrální evidenci exekucí, ISIR bez záznamu a v registru úvěrů, kde byly zjištěny celkem 2 úvěry po splatnosti ve výši 22 261 Kč. Jako celkový výsledek je uvedeno vyhovuje (posouzení úvěruschopnosti žadatele, výpisem z účtu žalovaného na č. l. 24 + ISAS, centrální evidence exekucí na č. l. 23). Z výpisů z účtu žalovaného vyžádaných žalobkyní za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet dne [datum] připsána půjčka od [právnická osoba] s. r. o. ve výši 5 000 Kč, od [právnická osoba], a. s. ve výši 5 000 Kč a úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 6 000 Kč. Dne [datum] žalovaný ze svého účtu odeslal 1 Kč jako ověřovací platbu žalobkyni pod [variabilní symbol]. Dne [datum] byl žalovanému na účet připsán další úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 12 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný zaslal na účet online kasina [anonymizováno] ve dnech [datum] až [datum] celkovou částku 22 950 Kč, ve dnech [datum] až [datum] částku 13 500 Kč a v období od [datum] do [datum] celkovou částku 5 750 Kč (výpisy z účtu žalovaného č. l. 24 + ISAS). Z výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaný odeslal mj. platby v celkové výši 13 205 Kč na účet [webová adresa] (výpis z účtu žalovaného na č. l. 39 + ISAS).

5. Upomínkou ze dne [datum] sdělila žalobkyně žalovanému, že splatnost úvěru uplynula, pročež žalovaného vyzvala k neprodlenému zaplacení dlužné částky 6 850 Kč do [datum] (upomínkou ze dne [datum] vč. podacího lístku). Upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 13 100 Kč, sestávající se z dluhu na jistině ve výši 5 000 Kč, na úroku ve výši 160 Kč, na poplatku 5 340 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 2 600 Kč, do [datum] s upozorněním na předání pohledávky inkasní agentuře k podání žaloby (upomínkou ze dne [datum] vč. podacího lístku). Poslední výzvou před žalobou ze dne [datum], vyzvala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalovaného k úhradě dlužné částky 14 600 Kč do [datum] s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (výzvou ze dne [datum]). Žalovaný ničeho neuhradil (nezpochybněným tvrzením žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] předmětnou smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť předmětná smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě předmětné smlouvy žalobkyně jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 39 % ročně (v daném případě 160 Kč) a s jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč, tj. celkem částku 10 500 Kč (RPSN 832 000 %) do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků; pro případ řádného splacení si strany sjednaly„ slevu“ na poplatku za poskytnutí úvěru co do částky 1 240 Kč, v tom případě měl žalovaný celkem uhradit částku 6 400 Kč (RPSN 1916 %).

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když sice zkoumala a ověřovala příjmy žalovaného, ale nikterak neposoudila jeho výdaje, tyto si žádným způsobem neověřila ani si nevyžádala od žalovaného údaje k jeho měsíčním výdajům, respektive v rámci posouzení úvěruschopnosti počítala s hodnotou výdajů ve výši 13 400 Kč s tím, že vypočetla s ohledem na osobní poměry žalovaného jeho životní minimum ve výši 3 860 Kč a s tím počítala při výpočtu volných prostředků, které poté vyčíslila na částku 20 554 Kč. Na výzvu soudu žalobkyně zopakovala celý proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, jako to uvedla v žalobě. Soud má za to, že žalobkyně ověřila pouze příjem dle výpisů z účtů, jiné osobní a majetkové pověry žalovaného nebyly zjišťovány. Z registrů bylo zjištěno, že má další dvě otevřené smlouvy, přičemž s částkou 22 261 Kč je již po splatnosti, už tyto informace měly být pro žalobkyni signálem k tomu, aby provedla důkladně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tedy neměla se spoléhat pouze na jím uváděná tvrzení, kdy zejména výdaje žalovaného byly zcela nepodloženy. Kdyby žalobkyně blíže zkoumala bankovní výpisy žalovaného, které jí byly předloženy, měla by za prokázané, že finanční situace žalovaného nebyla dobrá, i přestože dosahoval poměrně vysokého příjmu. Z bankovních výpisů žalovaného vyplynulo, že v jeden den [datum] mu byla na účet poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč od [právnická osoba], s. r. o., zápůjčka ve výši 5 000 Kč od [právnická osoba] a úvěr ve výši 6 000 Kč od [právnická osoba] Cca za dva týdny dne [datum] mu byl poskytnut na účet další úvěr ve výši 12 000 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že značná část finančních prostředků odchází na účet online kasina [anonymizováno], během tří dnů [datum] až [datum] částka 22 950 Kč, cca za dva týdny ve dnech [datum] až [datum] částka 13 500 Kč a ve dnech 10. 11. až [datum] částka 5 750 Kč. Z účtu žalovaného rovněž odchází finanční prostředky na účty různých sázkových kanceláří např. IFORTUNA, CHANCE, TIPSPORT, SYNOT TIP. Podrobným zkoumáním předložených výpisů z účtu žalovaného tak muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný ve značném rozsahu provozuje hazardní hry, které sebou přináší nemalé finanční výdaje, a tyto žalovaný pokrývá zápůjčkami menšího rozsahu od nebankovních společností. Činnost žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti, zejména výdajů, tak byla čistě formální, kdy se takřka bezvýhradně spoléhala na údaje sdělené žalovaným, aniž by tyto řádně ověřovala. Za dané situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy úvěruschopnost žalovaného v tomto konkrétním případě řádně nezkoumala.

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného touto smlouvou.

19. S ohledem na zásadu iura novit curia je třeba právní poměr mezi žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně v hotovosti částku 5 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh neplnil ničeho, z čehož je patrno, že dluh žalovaného na bezdůvodném obohacení v současnosti činí 5 000 Kč.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

21. Žalovaný byl prokazatelně k úhradě dlužné částky 5 000 Kč vyzván výzvou ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 5 000 Kč ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. 11,75 % ročně. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.