46 C 18/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 200 Kč s úrokem v kapitalizované výši 14 762,33 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 18 816,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 980,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 816,09 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 316,09 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 11. 2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 21. 8. 2015 smlouvu o půjčce č. 203155 (dále též„ Smlouva č. 203155“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, konče dnem 30. 9. 2016. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 6 450 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 4. 4. 2015 smlouvu o půjčce č. 138436 (dále též„ Smlouva č. 138436“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, konče dnem 14. 5. 2016. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 21 050 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 203155, žalovaná částka 19 650 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 14 926,93 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 723,07 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 926,93 Kč od 1. 10. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 11 428,49 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 926,93 Kč od 8. 10. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 855,19 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 138436, žalovaná částka 5 050 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 3 889,16 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 160,84 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 889,16 Kč od 15. 5. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 333,84 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 889,16 Kč od 22. 5. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 125,34 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 4. 4. 2015 Smlouvu č. 138436, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 138436). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, nemá nezaopatřené dítě, nemá jinou půjčku, má„ další“ příjem ve výši 5 200 Kč, státní podpory ve výši 3 736 Kč a invalidní důchod ve výši 5 012 Kč, tj. celkem příjem 13 948 Kč. Výdaje tvoří nájemné/inkaso ve výši 4 800 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 7 800 Kč a použitelný příjem činí 6 148 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z výplatní pásky, nájemní/ubytovací smlouvy, ze SIPO a z výměr státní podpory (viz karta zákazníka ze dne 4. 4. 2015).

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 21. 8. 2015 Smlouvu č. 203155, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 203155). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má 2 nezaopatřené děti (1999, 2003), má jinou půjčku u Společnosti. Příjem činí 11 000 Kč coby příležitostná činnost – těžba dřeva, je pravidelný, invalidní důchod ve výši 5 012 Kč a podpora ve výši 5 500 Kč, tj. celkem příjem 21 512 Kč. Výdaje tvoří nájemné/inkaso ve výši 5 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 2 400 Kč, splátky/půjčky/alimenty 2 800 Kč, výdaje na telefon ve výši 200 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 10 400 Kč a použitelný příjem činí 11 112 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z výplatní pásky, z výpisu z účtu, z nájemní/ubytovací smlouvy, ze SIPO a z výměr státní podpory (viz karta zákazníka ze dne 21. 8. 2015).

5. Žalovaný uhradil na dluhy z obou smluv dohromady 27 500 Kč kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

31. Pokud jde o Smlouvu č. 138436, ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 5 050 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 3 889,16 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 160,84 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh 26 100 Kč byla alokována částka 21 050 Kč. Pokud jde o Smlouvu č. 203155, ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 19 650 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 14 926,93 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 723,07 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh 26 100 Kč byla alokována částka 6 450 Kč (viz přehled plateb na č. l. 31).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 46 983,45 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 138436</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 4. 4. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 138436 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 11. 2. 2022, č. j. 46 C 18/2022-64, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy č. 138436, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalovaného, ten byl ověřen z výplatních pásek, výpisu z účtu, výměry státní podpory. Odhadované měsíční výdaje žalovaného včetně jejich struktury byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Rovněž skutečnosti, že žalovaný má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 4. 4. 2015, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Z této karty se podává, že žalovaný měl mít„ další“ příjem ve výši 5 200 Kč, státní podpory ve výši 3 736 Kč a invalidní důchod ve výši 5 012 Kč, tj. celkem příjem 13 948 Kč, což Společnost měla ověřit z„ výplatní pásky“ a z„ výměru státní podpory“, čeho se tyto listiny týkaly a jaký příjem měly tyto listiny pokrýt, není patrno, přičemž žalobkyně nebyla uvedené schopná náležitě vysvětlit, takže celkový příjem ve výši 13 948 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalovaného, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohly týkat„ nájemní smlouva“ a„ SIPO“, kdy však není patrno, na co vše se tyto dokumenty vztahují a zdali skutečně pokrývají veškeré pravidelné výdaje žalovaného a jeho nezletilých dětí (včetně nákladů na jídlo, ošacení, hygienické potřeby). Společnost rovněž rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Jestliže je Smlouva č. 138436 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 138436. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 3 889,16 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 160,84 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 138436 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 21 050 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 138436 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo nejenže zcela uhrazeno, nýbrž co do částky 6 050 Kč přeplaceno a žalovaný žalobkyni ničeho nedluží.

20. S ohledem na uvedené soud žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 050 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 333,84 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 889,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 125,34 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 889,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 203155</b> 21. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 21. 8. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

22. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 203155 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 11. 2. 2022, č. j. 46 C 18/2022-64, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovanému splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy č. 203155, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalovaného, ten byl ověřen z výplatních pásek, výpisu z účtu, výměry státní podpory. Odhadované měsíční výdaje žalovaného včetně jejich struktury byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Rovněž skutečnosti, že žalovaný má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 21. 8. 2015, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Z této karty se podává, že žalovaný měl mít příjem ve výši 11 000 Kč coby příležitostné činnosti – těžba dřeva, invalidní důchod ve výši 5 012 Kč a podpora ve výši 5 500 Kč, tj. celkem příjem 21 512 Kč, což Společnost měla ověřit z výplatní pásky, z výpisu z účtu, ze SIPO a z výměru státní podpory, čeho se tyto listiny týkaly a jaký příjem měly tyto listiny pokrýt, není patrno, přičemž žalobkyně nebyla uvedené schopná náležitě vysvětlit, takže celkový příjem ve výši 21 512 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalovaného, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohly týkat výpis z účtu, nájemní/ubytovací smlouva či SIPO, kdy však není patrno, na co vše se tyto dokumenty vztahují a zdali skutečně pokrývají veškeré pravidelné výdaje žalovaného a jeho nezletilých dětí (včetně nákladů na jídlo, ošacení, hygienické potřeby). Společnost rovněž rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

23. Jestliže je Smlouva č. 203155 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 203155. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 14 926,93 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 723,07 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

24. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 203155 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 6 450 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 203155 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Dále je nezbytné na bezdůvodné obohacení použít přeplatek na bezdůvodném obohacení z neplatné Smlouvy č. 138436 ve výši 6 050 Kč, takže bezdůvodné obohacení z neplatné Smlouvy č. 203155 aktuálně činí 2 500 Kč.

25. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 2 500 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 14. 5. 2020 dlužnou částku 2 500 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

27. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 17 150 Kč s úrokem v kapitalizované výši 11 428,49 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 926,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 855,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 926,93 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 426,93 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 28. Žalovaný byl procesně neúspěšný toliko v nepatrném rozsahu, a proto by měl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.