46 C 180/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 840 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 8 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 168,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % p. a. z částky 8 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou podanou dne 26. 3. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě online žádosti na internetových stránkách www.zaplo.cz uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný dne 10. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému na jeho účet, z něhož žalovaný zaslal verifikační platbu, jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit částku 9 840 Kč do 9. 2. 2019. Žalovaný však na dlužnou částku ničeho neuhradil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 28. 8. 2020 postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty od 10. 2. 2019 do 24. 6. 2020 ve výši 4 000 Kč, příslušenství se sestává z nesplaceného úroku ve výši 1 840 Kč, ze zákonného úroku z prodlení od 10. 2. 2019 do 10. 8. 2020 v kapitalizované výši 1 168,93 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2021.

2. Podáním ze dne 22. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět v části, v níž se domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a úroku v kapitalizované výši 1 840 Kč, a proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než došlo k zahájení ústního jednání ve věci (výrok I.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Žalobkyně tvrdila, že dne 10. 1. 2019 uzavřeli Společnost a žalovaný prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 840 Kč do 9. 2. 2019. Z dokazování sice vyplynulo, že Společnost zaslala prostřednictvím společnosti The Pay na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, částku 8 000 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu Smlouvy (viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 25, sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] na č. l. 52, výpis z účtu na č. l. 55), nebylo však prokázáno, že by uvedená částka byla žalovanému poskytnuta na základě smluvního plnění. Žalobkyně sice soudu předložila listiny nazvané„ Smlouva o úvěru [číslo]“, obchodní podmínky Společnosti pro poskytování úvěrů splatných jednorázově a„ KIZAP /5/1500“, avšak z žádné z uvedených listin nelze seznat shodnou vůli obou stran, být vázány tvrzenou Smlouvou. Souhlas žalovaného se Smlouvou pak nelze zjevně dovozovat ani ze skutečnosti, že Společnost obdržela dne 16. 11. 2016 (tj. více jak 2 roky před tvrzeným uzavřením Smlouvy) na svůj účet č. [bankovní účet] z účtu č. [bankovní účet], vedeného na žalovaného, platbu ve výši 0,1 Kč, [variabilní symbol] (viz výpis z účtu na č. l. 24, sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] na č. l. 52). Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 46 C 180/2021-49, aby žalobkyně mj. označila a předložila soudu důkazy k prokázání tvrzení, že Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu, že Společnost ověřila totožnost žalovaného před uzavřením Smlouvy a že Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobkyně sdělila, že nedisponuje dalšími důkazními prostředky k prokázání skutečnosti, že smlouva o úvěru byla uzavřena, jakož i o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož žalobkyně předloženými listinami nebyla schopná prokázat uzavření Smlouvy, jakož i skutečnost, že Společnost řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo soudu po skutkové rovině než uzavřít, že smluvní strany si Smlouvu neujednaly a že Společnost úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. Dne 17. 8. 2020 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly dohodu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy ve stavu ke dni 10. 8. 2020 s tím, že postoupení se stane účinným po zaplacení úplaty, k čemuž došlo dne 28. 8. 2020. V příloze byla uvedena pohledávka za žalovaným s aktuální výši dluhu 13 840 Kč (viz dohoda o postoupení pohledávek, potvrzení o přijetí platby, KIZAP /5/1500). Dopisem ze dne 8. 9. 2020, zaslaným dne 9. 9. 2020, informovala Společnost žalovaného, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 13 840 Kč včetně příslušenství na žalobkyni (viz dopis ze dne 8. 9. 2020 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 9. 3. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 13 840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 28. 8. 2020 do 9. 3. 2021 ve výši 409,57 Kč, nejpozději do 19. 3. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 vč. podacího archu); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne 8. 9. 2020. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky bylo nejen platné, ale i vůči dlužníkovi účinné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

13. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že v projednávané věci nebylo prokázáno uzavření žalobkyní tvrzené Smlouvy, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Žalobkyně sice předložila soudu listiny nazvané„ Smlouva o úvěru [číslo]“, obchodní podmínky Společnosti pro poskytování úvěrů splatných jednorázově a„ KIZAP /5/1500“, avšak z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný skutečně vyjádřil souhlas se Smlouvou, kdy samotné poskytnutí peněžní částky k závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce nepostačuje. K dotazu soudu pak žalobkyně výslovně uvedla, že jiné než předložené důkazy k prokázání uzavření Smlouvy nemá. Za dané situace nenařizoval soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení toliko pro forma ústní jednání ve věci, aby se žalobkyni dostalo ještě ústního poučení o nutnosti prokázání uvedených skutečností, a učinil rovnou závěr, že k uzavření Smlouvy nedošlo. Vzhledem k neprokázání náležitého vzniku smluvního vztahu (zápůjčky) nebylo možné přiznat žalobkyni jakékoliv plnění, které by se zakládalo na smluvním plnění, tedy ani nárok na vrácení jistiny zápůjčky společně s poplatkem za poskytnutí jistiny, smluvní pokutou, jakož i s požadovaným úrokem z prodlení.

14. V souladu se zásadou iura novit curia se nicméně soud zabýval otázkou, zdali by žalobní nárok či jeho část nebylo možné přiznat na základě jiného zákonného ustanovení, pod nějž by zjištěný skutkový stav bylo možné podřadit. Při závěru o neuzavření smlouvy o zápůjčce a při prokázání poskytnutí částky 8 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z., kdy konkrétně došlo k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

15. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky až výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 z pohledu soudu v přiměřené lhůtě do 19. 3. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 8 000 Kč ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

16. Při právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu shledal soud z hlediska příslušenství oprávněným pouze nárok na úrok z prodlení, a to ještě jen v částečném rozsahu. Jelikož žalovaný dlužnou částku 8 000 Kč neuhradil na výzvu ze dne 9. 3. 2021, dostal se dnem 20. 3. 2021 (a nikoliv již dnem 9. 2. 2019) do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 8,25 % ročně. Jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a., domáhala se více, než nač má dle zákona nárok. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 8 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení; ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

17. Vzhledem k uvedenému soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení (výrok II.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 168,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do 19. 3. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % p. a. z částky 8 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení (výrok III.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 18. Jelikož procesní úspěch stran byl zásadně totožný (úspěch 52 % ku neúspěchu 48 %) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

19. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.