46 C 184/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 839 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 839 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 876 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 501,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 000 Kč od 7. 9. 2018 do 19. 3. 2021, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 294,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 30. 3. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 839 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 7. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 876 Kč do 6. 9. 2017. Žalovaný se dostal do prodlení, když do dnešního dne ničeho neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 nabyla žalobkyně pohledávku za žalovaným. Žalovaná částka se sestává ze zbylé části jistiny ve výši 7 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok v kapitalizované výši 1 876 Kč coby poplatek za sjednání úvěru, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 000 Kč od 8. 9. 2017 do 30. 7. 2018 v kapitalizované výši 501,75 Kč a od 7. 9. 2018 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu ze dne 11. 3. 2021.

3. Žalobkyně podáním ze dne 22. 6. 2021 vzala žalobu v části, v níž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 839 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 876 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. S ohledem na uvedené soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.), aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 5. Společnost a žalovaný si ujednali dne 7. 8. 2017 prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému téhož dne prostřednictvím bankovního převodu na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 876 Kč do 7. 9. 2017 (viz Smlouva na č. l. 13, výpis z účtu na č. l. 21, KIFRI /1/1216, sdělením [právnická osoba], na č. l. 45). Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 11. 6. 2021, č. j. 46 C 184/2021-42, aby žalobkyně mj. doplnila své tvrzení a označila a předložila soudu důkazy k prokázání, že Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že důkazy k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje; z tohoto důvodu soudu nezbylo než po skutkové stránce uzavřít, že Společnost úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek; v přiloženém seznamu pohledávek byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným ve výši 15 395 Kč, kdy dluh na jistině činí 7 000 Kč, na poplatku 1 876 Kč, na smluvní pokutě 839 Kč a na nákladech na vymáhání ve výši 5 680 Kč (viz dohoda o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, potvrzení o přijetí platby a listina KIFRI /1/1216, příloha smlouvy na č. l. 49). Dopisem ze dne 21. 9. 2018, zaslaným dne 24. 9. 2018, sdělila Společnost žalovanému, že postoupila pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 21. 9. 2018 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 11. 3. 2021, zaslaným dne 12. 3. 2021, který se dostal do sféry žalovaného dne 16. 3. 2021, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby žalobkyni uhradil částku 15 395 Kč s příslušenstvím nejpozději do 19. 3. 2021 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 11. 3. 2021 vč. podacího archu a aplikace sledování zásilek). Žalovaný však ničeho nezaplatil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne 21. 9. 2018. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky bylo nejen platné, ale i vůči dlužníkovi účinné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

16. Společnost jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 7. 8. 2017 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli částku 7 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na Smlouvě; tím došlo ke vzniku právního vztahu zápůjčky. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 876 Kč do 6. 9. 2017 poskytnuté peněžní prostředky.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 11. 6. 2021, č. j. 46 C 184/2021-42, uvedla, že bohužel nedisponuje důkazy k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Na základě toho dospěl soud k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, tedy Společnost postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 7 839 Kč, smluvní pokutu ve výši 839 Kč ani požadované příslušenství.

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet celkem částku 7 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

21. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

22. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 7 000 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 16. 3. 2021 a v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 19. 3. 2021. Žalovaný dlužnou částku 7 000 Kč doposud dobrovolně neuhradil, pročež jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím.

23. Jelikož žalovaný do 19. 3. 2021 dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 20. 3. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; žalobkyně nicméně požadovala pouze úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a., a proto soud při vázanosti žalobním návrhem nemohl žalobkyni přiznat více, než žalobou požadovala. Soud přezkoumal nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, načež jej shledal důvodný co do výše 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení (výrok II.), naopak žalobu co do úroku z prodlení v kapitalizované výši 501,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 000 Kč od 7. 9. 2018 do 19. 3. 2021, pro nedůvodnost zamítl (výrok III.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (23. 7. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 7 189,89 Kč (jistina ve výši 7 000 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení ve výši 194,52 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 11 834,69 Kč (jistina ve výši 7 000 Kč + smluvní pokuta ve výši 839 Kč + úrok v kapitalizované výši 1 876 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 501,75 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení ve výši 1 622,57 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 60,77 % v poměru k neúspěchu 39,23 %. Žalobkyně tak má nárok na 21,54 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 500 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 21,54 % z výše uvedené částky 1 368 Kč, tedy částku 294,67 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

26. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.