46 C 209/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 725 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 725 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 450 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 6 950 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 050 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 212,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 25 000 Kč od 22. 12. 2020 do 14. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 18 050 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 6 950 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 23. 4. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 725 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 18. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému v hotovosti bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti jistinu úvěru vrátit společně s příslušenstvím ve výši 21 500 Kč (28% úrok v kapitalizované výši 7 000 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 8 000 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 321,43 Kč. V souladu s čl. V. Smlouvy měla Společnost nárok účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je prodlení. Žalovaný uhradil toliko částku 18 050 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám. Dne 28. 9. 2018 přešla pohledávka na základě převodu části závodu Společnosti na společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupní pohledávek ze dne 21. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a ze smluvní pokuty od 19. 8. 2019 do 30. 11. 2020 v kapitalizované výši 11 725 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok v kapitalizované výši 3 450 Kč (úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 575 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1 125 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 750 Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 19. 8. 2019 do 30. 11. 2020 v kapitalizované výši 3 212,33 Kč a od 22. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. V podání ze dne 16. 7. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že bohužel nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, a proto vzala zpět žalobu co do částky 15 175 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 11 725 Kč, kdy dále požaduje jen dlužnou jistinu ve výši 25 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. S ohledem na uvedené soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.), aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 18. 6. 2018 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední, tj. 14. měsíční splátky, což žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 24 % p. a. (tj. 7 000 Kč), dále s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 8 000 Kč, to vše v celkové výši 21 500 Kč (RPSN 212,32 %) v 14 pravidelných rovnoměrných splátkách ve výši 3 250 Kč, splatných 18. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení; souhrn smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (viz Smlouva). Z měsíčních splátek měly být nejdříve uhrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poskytnutá jistina (viz předpis splátek ke Smlouvě). Žalovaný uhradil celkově částku 18 050 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 46 C 209/2021-41, aby žalobkyně mj. doplnila své tvrzení a označila a předložila soudu důkazy k prokázání, že Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že důkazy k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje; z tohoto důvodu soudu nezbylo než po skutkové stránce uzavřít, že Společnost úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala.

5. Dne 27. 9. 2018 učinily Společnost a společnost [právnická osoba], formou notářského zápisu prohlášení, že dne 6. 9. 2018 uzavřely smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů; v příloze byla uvedená pohledávka Společnosti za žalovaným (viz notářský zápis NZ [číslo], [spisová značka], Smlouva o prodeji části závodu, příloha č. 1). Dne 21. 12. 2020 si společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy ve výši 46 550,07 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny, KIEC3 [číslo]). Dopisem ze dne 19. 1. 2021 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021). Dopisem ze dne 15. 3. 2021, který se dostal do sféry žalovaného dne 18. 3. 2021, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 46 550,07 Kč do 14. 4. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 15. 3. 2021 vč. podacího archu a sledování zásilek). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávka Společnosti za žalovaným byla nejprve dne 6. 9. 2018 převedena na společnost [právnická osoba] coby část závodu Společnosti. [právnická osoba], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

15. Společnost jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli dne 18. 6. 2018 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na Smlouvě; tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě Smlouvy žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč společně s úrokem ve výši 7 000 Kč (24 % ročně), s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč (tento měl být uhrazen zvláště), s poplatkem za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 46 500 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč s tím, že každá splátka je splatná 18. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 46 C 209/2021-41, uvedla, že bohužel nedisponuje důkazy k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Na základě toho dospěl soud k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, tedy Společnost postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč ani požadované příslušenství.

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 25 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

20. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

21. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkově 18 050 Kč, k úhradě zbylé dlužné částky 6 950 Kč byl nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 18. 3. 2021 a v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 4. 2021. Žalovaný dlužnou částku 6 950 Kč doposud dobrovolně neuhradil, pročež jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím.

22. Jelikož žalovaný do 14. 4. 2021 dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 15. 4. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % p. a domáhala se více, než nač má nárok. Soud přezkoumal nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, načež jej shledal důvodný pouze co do výše 8,25 % ročně z částky 6 950 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení; ve zbylém rozsahu jej soud pro nedůvodnost zamítl.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 6 950 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 050 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 212,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 25 000 Kč od 22. 12. 2020 do 14. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 18 050 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 6 950 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok III.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 7 118,09 Kč (jistina ve výši 6 950 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 6 950 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení v kapitalizované výši 168,09 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 44 901,03 Kč (jistina ve výši 25 000 Kč + smluvní pokuta ve výši 11 725 Kč + úrok v kapitalizované výši 3 450 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 212,33 Kč + úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení v kapitalizované výši 1 513,70 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 15,85 % v poměru k neúspěchu 84,15 %. Žalovaný tak má nárok na 68,30 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

25. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.