46 C 21/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 790 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 320 Kč s úrokem v kapitalizované výši 13 524,33 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 636,41 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 571,62 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 636,41 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 846,41 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 11. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 15 110 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 10. 1. 2014 smlouvu o půjčce č. 59448 (dále též„ Smlouva č. 59448“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, konče dnem 20. 2. 2015. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 5 300 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 25. 10. 2013 smlouvu o půjčce č. 27892 (dále též„ Smlouva č. 27892“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 120 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, konče dnem 12. 12. 2014. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 10 910 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 59448, žalovaná částka 12 100 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 9 318,47 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 781,53 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 318,47 Kč od 21. 2. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 10 744,71 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 318,47 Kč od 28. 2. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 631,91 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 27892, žalovaná částka 3 010 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 2 317,94 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 692,06 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 317,94 Kč od 13. 12. 2014 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 779,62 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 317,94 Kč od 20. 12. 2014 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 939,71 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 25. 10. 2013 Smlouvu č. 27892, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 5 920 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 27892). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, má 1 nezaopatřené dítě (2006), nemá jinou půjčku, má příjem od úřadu práce, příjem činí mzda (HPP/VPP) ve výši 6 440 Kč, další příjmy činí 1 220 Kč a statní podpory činí 6 216 Kč, tj. celkem příjem 13 876 Kč. Výdaje tvoří nájemné ve výši 4 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 000 Kč a výdaje na telefon ve výši 300 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 7 300 Kč a použitelný příjem činí 6 576 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z výměr a ze SIPO (viz karta zákazníka ze dne 25. 10. 2013).

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 10. 1. 2014 Smlouvu č. 59448, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 59448). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, má 1 nezaopatřené dítě (2006), má jinou půjčku u Společnosti, má příjem od úřadu práce – sociální odbor – péče o dítě, příjem činí mzda (HPP/VPP) ve výši 6 300 Kč, další příjmy činí 5 000 Kč, statní podpory činí 2 000 Kč a přídavky činí 1 200 Kč, tj. celkem příjem 14 500 Kč. Výdaje tvoří nájemné ve výši 3 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 900 Kč a výdaje na telefon ve výši 300 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 7 200 Kč a použitelný příjem činí 7 300 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z výměr dávek, z nájemní smlouvy a ze SIPO (viz karta zákazníka ze dne 10. 1. 2014).

5. Žalovaná uhradila na dluhy z obou smluv dohromady 16 210 Kč kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

27. Pokud jde o Smlouvu č. 27892, ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 3 010 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 2 317,94 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 692,06 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh 13 920 Kč byla alokována částka 10 910 Kč. Pokud jde o Smlouvu č. 59448, ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 12 100 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 9 318,47 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 2 781,53 Kč, z čehož vyplývá, že na původní dluh 17 400 Kč byla alokována částka 5 300 Kč (viz přehled plateb na č. l. 27).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 34 777,13 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>15. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).</i> <i>16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 27892</b> 20. Společnost jako věřitel a žalovaná coby dlužník uzavřely dne 25. 10. 2013 písemnou smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 5 920 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

21. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 27892 je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 9. 2. 2022, č. j. 46 C 21/2022-56, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 27892, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalované, ten byl ověřen na základě sdělení žalované, kdy žalobkyně bohužel nemá detailní informace o příjmech, stejně jako kopie dokladů žalované, neboť tyto byly pouze předkládány při sjednávání smlouvy. Rovněž výdaje žalované, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 25. 10. 2013, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 13 876 Kč, což Společnost měla ověřit z„ výměr“, o jaký„ výměr“ se mělo jednat, není patrno, přičemž žalobkyně nebyla uvedené schopná náležitě vysvětlit, takže celkový příjem ve výši 13 876 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty k ověření. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohlo týkat„ SIPO“, kdy však není patrno, na co vše se„ SIPO“ vztahuje a zdali skutečně pokrývají veškeré pravidelné výdaje žalované a jejího nezletilého dítěte (včetně nákladů na jídlo, ošacení, hygienické potřeby). Společnost rovněž rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

22. Jestliže je Smlouva č. 27892 neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou č. 27892. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky ve výši 2 317,94 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 692,06 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

23. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 451 obč. zák. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 8 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním z neplatného právního úkonu (srov. § 451 odst. 2 obč. zák.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 10 910 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 27892 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo nejenže zcela uhrazeno, nýbrž co do částky 2 910 Kč přeplaceno a žalovaná žalobkyni ničeho nedluží.

24. S ohledem na uvedené soud žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 010 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 779,62 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 317,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 939,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 317,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 59448</b> 25. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 10. 1. 2014 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

26. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 59448 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 9. 2. 2022, č. j. 46 C 21/2022-56, žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 59448, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalované, ten byl ověřen na základě sdělení žalované, kdy žalobkyně bohužel nemá detailní informace o příjmech, stejně jako kopie dokladů žalované, neboť tyto byly pouze předkládány při sjednávání smlouvy. Rovněž výdaje žalované, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 10. 1. 2014, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 14 500 Kč, což Společnost měla ověřit z„ výměr dávek“, o jaké konkrétní dávky se mělo jednat, a co vše tyto„ výměry“ měly pokrýt, není patrno, přičemž žalobkyně nebyla uvedené schopná náležitě vysvětlit, takže celkový příjem ve výši 14 500 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty k ověření. Stejně tak žalobkyně řádným způsobem nebyla schopná doložit, že by Společnost adekvátním způsobem ověřila výdaje žalované, kdy k výdajům by se z ověřených dokumentů mohly týkat„ nájemní smlouva“ a„ SIPO“, kdy však není patrno, na co vše se tyto dokumenty vztahují a zdali skutečně pokrývají veškeré pravidelné výdaje žalované a jejího nezletilého dítěte (včetně nákladů na jídlo, ošacení, hygienické potřeby). Společnost rovněž rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

27. Jestliže je Smlouva č. 59448 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 59448. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 9 318,47 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 2 781,53 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

28. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 59448 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 300 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 59448 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Dále je nezbytné na bezdůvodné obohacení použít přeplatek na bezdůvodném obohacení z neplatné Smlouvy č. 27892 ve výši 2 910 Kč, takže bezdůvodné obohacení z neplatné Smlouvy č. 59448 aktuálně činí 1 790 Kč.

29. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 1 790 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

30. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 1 790 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 790 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

31. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 790 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 10 310 Kč s úrokem v kapitalizované výši 10 744,71 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 318,47 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 631,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 318,47 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 528,47 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 32. Žalovaná byla procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a proto by měla podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

33. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.