46 C 210/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 700,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, Malta (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do datum. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do uvedeného data zápůjčku ani zčásti nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila Společnost pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z jistiny zápůjčky ve výši 6 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje; vedle toho žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. Pro případ, že by se soud neztotožnil se závěrem žalobkyně ohledně uzavření Smlouvy, žalobkyně navrhla, aby soud posoudil věc jakožto bezdůvodné obohacení. Současně žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Závěr o skutkovém stavu 4. Žalobkyně tvrdila, že dne datum si Společnost a žalovaný ujednali prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky vrátit do datum. Z předložených listin nevyplynulo, že by k ujednání Smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně sice soudu předložila listinu nazvanou„ jméno application info číslo“,„ Prohlášení stávajícího klienta“, jakož i další dokumenty („ Standardní Evropské informace o spotřebitelském úvěru“ či„ Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice“), avšak z žádného z těchto dokumentů nelze seznat shodnou vůli obou stran, být vázány smlouvou o zápůjčce, a proto soud dospěl k závěru, že k uzavření Smlouvy mezi žalovaným a Společností nedošlo. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje doklady k prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti, a proto soud dospěl k závěru, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti nedošlo.

5. Dne datum byla na účet č. bankovní účet, vedený na žalovaného, připsána částka 6 000 Kč z účtu bankovní účet, vedeného na právnická osoba, s. r. o. (viz sdělení právnická osoba, výpis z účtu); tato společnost platbu provedla z účtu Společnosti (viz potvrzení o provedené platbě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze číslo Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, jméno application info). O postoupení pohledávky byl žalovaný zpraven dopisem Společnosti ze dne datum (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Dne datum zaslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužné částky 11 399,80 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě dluhu vč. podacího archu ze dne datum); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Právní posouzení věci 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

7. Z žalobkyní předložených listin nebyl soud schopen uzavřít, že mezi Společností a žalovaným došlo k uzavření tvrzené Smlouvy, která měla být smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Byť si je soud vědom toho, že tento závěr je opřen o neunesení důkazního břemene, upustil od ústního projednání věci, neboť toto projednání věci by nemohlo pro žalobkyni přinést příznivější rozhodnutí o věci a toliko by účastníkům řízení zbytečně navyšovalo náklady řízení; i kdyby totiž soud dospěl k závěru o řádném uzavření Smlouvy, byla by přesto Smlouva absolutně neplatným právním jednáním. Smlouva podle svého obsahu měla být totiž smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, podle níž by žalovaný coby spotřebitel byl povinen Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s poplatkem za poskytnutí jistiny zápůjčky ve výši 2 880 Kč. Za dané situace by byla Společnost podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinna před uzavřením Smlouvy řádným způsobem ověřit úvěruschopnost žalovaného pod sankcí absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018); žalobkyně přitom v žalobě uvedla, že údaji k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje, přičemž v případě shledání neplatnosti Smlouvy z tohoto důvodu navrhuje posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o zápůjčce a při prokázání poskytnutí částky 6 000 Kč na účet žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, posoudil soud právní poměr mezi Společností a žalovaným jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 6 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka (§ 1968 věta první o. z.). Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou zaslanou dne datum, která se v souladu s 573 o. z. dostala do sféry žalovaného dne datum, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do datum. Jelikož žalovaný dlužnou částku 6 000 Kč dobrovolně neuhradil, vznikl žalobkyni ode dne následujícího rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky do zaplacení; žalobkyně se nicméně domáhala úroku z prodlení toliko ve výši 8,05 % ročně, jíž byl soud v souladu s dispoziční zásadou vázán.

9. S ohledem na uvedené shledal soud důvodným nárok na zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k plnění 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 7 173,76 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + úrok z prodlení od datum do datum ve výši 1 173,76 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 9 486,86 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + úrok z prodlení od datum do datum ve výši 3 486,86 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 75,62 % v poměru k neúspěchu 24,38 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 51,24 % Náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 500 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 51,24 % z částky 1 368 Kč, tedy částku 700,96 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

11. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.