46 C 22/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 000 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 3 132 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 295,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 140,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 25. 11. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], [IČO] (dále též„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu dne 28. 6. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalované úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit Společnosti úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 532 Kč do 24. 10. 2016. Žalovaná se dostala do prodlení, když do dnešního dne ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 nabyla žalobkyně pohledávku za žalovanou. Žalovaná částka se sestává ze zbylé části jistiny ve výši 6 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok v kapitalizované výši 3 132 Kč, který je složen z nesplaceného úroku ve výši 1 532 Kč a z administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 000 Kč od 25. 10. 2016 do 1. 7. 2019 v kapitalizované výši 1 295,50 Kč a od 25. 7. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2020.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Žalobkyně tvrdila, že dne 28. 6. 2016 uzavřely Společnost a žalovaná prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 532 Kč do 24. 10. 2016. Z dokazování sice vyplynulo, že Společnost zaslala ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou, dne 19. 6. 2016 částku 4 000 Kč a dne 28. 6. 2016 částku 2 000 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 20, sdělení České spořitelny a. s. ze dne 1. 2. 2021), nebylo však prokázáno, že by uvedená částka byla žalované poskytnuta na základě smluvního plnění. Žalobkyně sice soudu předložila listiny nazvané„ Smlouva o úvěru [číslo]“,„ Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 28. 6. 2016“,„ [anonymizováno] [číslo]“, avšak z žádné z uvedených listin nelze seznat shodnou vůli obou stran, být vázány tvrzenou Smlouvou. Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 23. 2. 2021, č. j. 46 C 22/2021-52, aby žalobkyně mj. označila a předložila soudu důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaná projevila souhlas se smlouvou o úvěru [číslo] zadáním unikátního kódu či jiným způsobem, že Společnost ověřila totožnost žalované, že právě ona Smlouvu uzavřela, a že Společnost ověřila úvěruschopnost žalované tvrzeným způsobem. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že veškeré důkazní prostředky k prokázání uzavření Smlouvy a ověření již předložila a bohužel nedisponuje jinými; ve skutečnosti žalobkyně předloženými listinami nebyla schopná prokázat uzavření Smlouvy, skutečnost, že se Společností jednala právě žalovaná, a ověření úvěruschopnosti žalované ze strany Společnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek; v přiloženém seznamu pohledávek byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovanou ve výši 17 212 Kč, kdy dluh na jistině činí 6 000 Kč, na poplatku 1 532 Kč, na nákladech na upomínání 1 600 Kč, na nákladech na vymáhání ve výši 8 080 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, potvrzení o zaplacení úplaty a listina [anonymizováno] [číslo]). Dopisem ze dne 19. 8. 2019, zaslaným dne 20. 8. 2019, sdělila Společnost žalované, že postoupila pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 19. 8. 2019 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 19. 10. 2020, zaslaným dne 20. 10. 2020, který se dostal do sféry žalované dne 23. 10. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby žalobkyni uhradila částku 17 212 Kč s příslušenstvím nejpozději do 26. 10. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 19. 10. 2020 vč. podacího archu a aplikace sledování zásilek). Žalovaná však ničeho nezaplatila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalované oznámeno Společností dopisem ze dne 19. 8. 2019. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky bylo nejen platné, ale i vůči dlužníkovi účinné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že v projednávané věci nebylo prokázáno uzavření žalobkyní tvrzené Smlouvy, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Žalobkyně sice předložila soudu listiny nazvané„ Smlouva o úvěru [číslo]“,„ Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 28. 6. 2016“,„ [anonymizováno] [číslo]“, avšak z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná skutečně vyjádřila souhlas se Smlouvou, kdy samotné poskytnutí peněžní částky k závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce nepostačuje. K dotazu soudu pak žalobkyně výslovně uvedla, že jiné než předložené důkazy k prokázání uzavření Smlouvy nemá. Za dané situace nenařizoval soud za účelem naplnění zásady hospodárnosti řízení toliko pro forma ústní jednání ve věci, aby se žalobkyni dostalo ještě ústního poučení o nutnosti prokázání uvedených skutečností, a učinil rovnou závěr, že k uzavření Smlouvy nedošlo. Vzhledem k neprokázání náležitého vzniku smluvního vztahu (zápůjčky) nebylo možné přiznat žalobkyni jakékoliv plnění, které by se zakládalo na smluvním plnění, tedy ani nárok na vrácení jistiny zápůjčky společně s poplatkem za poskytnutí jistiny, smluvním úrokem, úrokem z prodlení či náklady na upomínání.

13. V souladu se zásadou iura novit curia se nicméně soud zabýval otázkou, zdali by žalobní nárok či jeho část nebylo možné přiznat na základě jiného zákonného ustanovení, pod nějž by zjištěný skutkový stav bylo možné podřadit. Při závěru o neuzavření smlouvy o zápůjčce a při prokázání poskytnutí částky 6 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z., kdy konkrétně došlo k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

14. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky až výzvou před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2020, která se dostala do sféry žalované dne 23. 10. 2020, z pohledu soudu v přiměřené lhůtě do 26. 10. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 6 000 Kč ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

15. Při právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu shledal soud z hlediska příslušenství oprávněným pouze nárok na úrok z prodlení, a to ještě jen v částečném rozsahu. Jelikož žalovaná dlužnou částku 6 000 Kč neuhradila na výzvu ze dne 19. 10. 2020, dostala se dnem 27. 10. 2020 (a nikoliv již dnem 24. 10. 2016) do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 10 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení v nižší než zákonné výši (8,05 %), než na který jí vznikl nárok, pročež soud při vázanosti žalobním nárokem a při shledání splatnosti pohledávky dne 26. 10. 2020 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 000 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení; ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

16. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 000 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 3 132 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 295,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020, (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (18. 3. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 189,23 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 000 Kč od 27. 10. 2020 do 18. 3. 2021 ve výši 189,23 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 11 225,44 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + úrok v kapitalizované výši 3 132 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 295,50 Kč + úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 7. 2019 do 18. 3. 2021 ve výši 797,94 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 55,14 % v poměru k neúspěchu 44,86 %. Žalobkyně tak má nárok na 10,28 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 500 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10,28 % z výše uvedené částky 1 368 Kč, tedy částku 140,63 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

18. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.