46 C 229/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 165,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 574 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 591,57 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 649,92 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 615,53 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 503,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 615,53 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 041,53 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 14 574 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 165,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 4 208 Kč, v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný naposledy uhradil dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 7 767,50 Kč a dlužný poplatek činil částku 5 089,50 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný naposledy uhradil dne [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 9 848,03 Kč a dlužný poplatek činil částku 7 460,54 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovaným vyplývající z obou smluv včetně příslušenství postoupeny žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu [číslo] žalovaná částka 12 857 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 7 767,50 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 089,50 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 7 767,50 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 952,23 Kč a od [datum] do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 7 767,50 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 104,06 Kč a od [datum] do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu [číslo] žalovaná částka 17 308,57 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 9 848,03 Kč a dlužné části poplatku ve výši 7 460,54 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 9 848,03 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 697,69 Kč a od [datum] do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 9 848,03 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 399,79 Kč a od [datum] do zaplacení. Dlužné částky nebyly žalovaným do dnešního dne zaplaceny navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> <b>a. Ke Smlouvě [číslo]</b> 3. Dne [datum] si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 8 917 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 1 789 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč, celková dlužná částka tak činila 18 917 Kč (RPSN činilo 241,97 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP1“) uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva [číslo]).

4. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne [datum] zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako lisař u zaměstnavatele [ulice] družstvo Obzor, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu, má 2 zdroje příjmu, kdy čistý příjem činí 7 349 Kč, ostatní příjmy žadatele činí 10 000 Kč, tj. celkem 17 349 Kč, běžné měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva uzavřená [datum] na dobu neurčitou a potvrzení o příjmu ze dne [datum] (viz zákaznická karta ze dne [datum]).

5. Dle čl. 6 SP1 každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP1 pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 16 SP1 sankčními poplatky se rozumí zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek Providentu. Dle čl. 18 SP1 je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz SP1).

6. Žalovaný uhradil na zápůjčku celkově částku 4 926 Kč, kdy přesné datum úhrady je patrné z tabulky umoření na č. l. 23; ke dni [datum] evidovala žalobkyně dlužnou částku 20 357 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 7 767,50 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 23). <b>b. Ke Smlouvě [číslo]</b> 7. Dne [datum] si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 8 917 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 1 789 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, celková dlužná částka tak činila 18 917 Kč (RPSN činilo 241,97 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP2“) uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva [číslo]).

8. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne [datum] zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako„ OZ“ u zaměstnavatele [právnická osoba], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami, má 2 zdroje příjmu, kdy čistý příjem činí 15 000 Kč, ostatní příjmy žadatele činí 6 000 Kč, tj. celkem 21 000 Kč, běžné měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva uzavřená [datum] na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce 1–3/ 2018 (viz zákaznická karta ze dne [datum]).

9. Dle čl. 3 SP2 každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 6 SP2 má Společnost právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v důsledku prodlení žalovaného vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu (viz SP2). Dle čl. 9 SP2 je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (viz SP2).

10. Žalovaný uhradil na zápůjčku celkově částku 500 Kč, a to dne [datum]; ke dni [datum] evidovala žalobkyně dlužnou částku 22 608,57 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 9 848,03 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 24). <b>c. Společně k oběma smlouvám</b> 11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze [číslo] této smlouvy; v příloze [číslo] byla pod [číslo] uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy [číslo] pod [číslo] uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy [číslo] (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty a příloha [číslo] k této smlouvě). Dne [datum] zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne [datum] vč. podacího lístku). Dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 43 695,84 Kč nejpozději do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným z obou smluv postoupila Společnost ke dni [datum] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty za postupované pohledávky, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], daným k poštovní přepravě [datum], čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>15. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>16. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>19. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě [číslo]</b> 22. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 1 789 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč, celková dlužná částka tak činila 18 917 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

23. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2021, č. j. 46 C 229/2021-38, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 7 349 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu, současně ještě měl žalovaný mít další nespecifikovaný příjem ve výši 10 000 Kč, o jaký příjem a případně mělo jít, však Společnost neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 7 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 7 000 Kč vyplývá již jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě od 50 000 – 99 999 obyvatel (pro město Zlín) 5 928 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI).

24. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

25. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 7 767,50 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 5 089,50 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

26. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 4 926 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 5 074 Kč.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

28. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 5 074 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 5 074 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 5 074 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení jen ve výši 8,25 % ročně. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 074 Kč od [datum] do zaplacení.

30. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 074 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 074 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 783 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 952,23 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 767,50 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 104,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 767,50 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 693,50 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 074 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě [číslo]</b> 31. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 1 789 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, celková dlužná částka tak činila 18 917 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

32. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2021, č. j. 46 C 229/2021-38, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 1–3/ 2018 (zde je však rozpor s pracovní smlouvou, podle níž měl žalovaný na nové pracovní místo nastoupit až dne [datum], tedy nemohl mít příjem ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč), současně ještě měl žalovaný mít další nespecifikovaný příjem ve výši 6 000 Kč, o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 4 500 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“); v této souvislosti navíc existuje určitá disproporce oproti stavu v lednu 2018, kdy žalovaný udával měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč, navíc od té doby mu měly narůst příjmy, takže se nejeví jako příliš pravděpodobné, že by jeho výdaje šly dolů. Společnost rovněž do měsíčních výdajů nezahrnula skutečnost, že žalovaný měl splácet Společnosti dluh ze Smlouvy [číslo] ve výši 316 Kč týdně. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 4 500 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě od 50 000 – 99 999 obyvatel (pro město Zlín) 5 928 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI).

33. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

34. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 9 848,03 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 7 460,54 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

35. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 500 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 9 500 Kč.

36. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

37. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 9 500 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 9 500 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

38. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 9 500 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení jen ve výši 8,25 % ročně. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení.

39. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 808,57 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 697,69 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 848,03 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 399,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 848,03 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 348,03 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 15 186,71 Kč (jistina ve výši 14 574 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 612,71 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 47 250,62 Kč (jistiny + poplatky ve výši 30 165,57 Kč + smluvní úroky v kapitalizované výši 3 649,92 Kč + smluvní úrok od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 453,52 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 503,85 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 477,76 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 32,14 % v poměru k neúspěchu 67,86 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 35,72 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

41. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.