46 C 239/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 212,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 012,80 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 826,36 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 909,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 212,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2017 (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaným. Na základě Smlouvy Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 640 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 1 952 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 1 889 Kč, v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2018. Žalovaný naposledy uhradil dne 2. 1. 2018, kdy celkově uhradil částku 800 Kč. Ke dni 28. 5. 2018 činila dlužná jistina 5 200 Kč a dlužný poplatek činil částku 4 012,80 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 9 212,80 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 5 200 Kč a dlužné části poplatku ve výši 4 012,80 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 5 200 Kč od 11. 11. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 826,36 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 200 Kč od 10. 1. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 909,78 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovaným do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Dne 30. 12. 2017 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč, a to tak, že částka bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 4 640 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 799 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 889 Kč, celková dlužná částka tak činila 10 640 Kč (RPSN činilo 323,20 %), a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva). Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 30. 12. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], má 1 zdroj příjmu, kdy čistý příjem činí 17 190 Kč, další příjmy žadatele činí 10 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč, běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Společnost ověřila příjem žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce 10–12 2017, současně ještě předložil žalovaný občanský průkaz, řidičský průkaz a průkaz zdravotní pojišťovny (viz zákaznická karta ze dne 30. 12. 2017). Dle čl. 6 SP každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 16 sankčními poplatky se rozumí zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek Providentu. Dle čl. 18 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz smluvní podmínky).

5. Žalovaný uhradil na zápůjčku dne 2. 1. 2018 částku 800 Kč (viz sdělení Společnosti na č. l. 35). Ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 14 412,80 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 5 200 Kč (viz tabulka umoření).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 4 761 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 12. 5. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 12 555,61 Kč nejpozději do 18. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 30. 12. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve Smlouvě a svým podpisem Smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 4 640 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 799 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 889 Kč, celková dlužná částka tak činila 10 640 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 29. 7. 2021, č. j. 46 C 239/2021-32, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 30. 12. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 17 190 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek za měsíce 10–12 2017, současně ještě měl žalovaný mít další nespecifikovaný příjem ve výši 10 000 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 3 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení, které jen stěží mohly dosahovat částky 3 000 Kč; neadekvátnost této částky vyplývá jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě od 50 000 – 99 999 obyvatel (pro město Hradec Králové, kde bylo místo výběru) 5 822 Kč a v městě od 10 000 – 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice, kde má žalovaný trvalý pobyt) 4 950 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 5 200 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 012,80 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 6 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 5 200 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 5 200 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 5 200 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 18. 5. 2020 dlužnou částku 5 200 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení jen ve výši 8,5 % ročně, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 4 012,80 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 826,36 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 909,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 5 777,63 Kč (jistina ve výši 5 200 Kč + úrok z prodlení od 19. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 577,63 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 15 138,39 Kč (jistina ve výši 9 212,80 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 1 826,36 Kč + smluvní úrok od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 466,51 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 909,78 Kč + úrok z prodlení od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 722,94 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 38,17 % v poměru k neúspěchu 61,83 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 23,66 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.