46 C 249/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 418,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 918,44 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 285,73 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 618,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 011,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 618,72 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118,72 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 418,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 640 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), z odměny za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a z poplatku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 009 Kč, v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2018. Žalovaný naposledy uhradil dne 3. 4. 2017, přičemž žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 5 618,72 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 799,72 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 5 618,72 Kč od 5. 2. 2018 do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 2 285,73 Kč a od 25. 6. 2019 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 618,72 Kč od 11. 4. 2017 do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 1 011,41 Kč a od 25. 6. 2019 do zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovaným do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Dne 26. 3. 2017 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 4 640 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 799 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč, celková dlužná částka tak činila 10 640 Kč (RPSN činilo 323,20 %), a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč), s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva).

5. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 26. 3. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracuje jako dělník u společnosti [právnická osoba], jeho příjem činí 13 760 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva, 3 výplatní pásky 12, 1, 2 a 3 výpisy z bankovního účtu 12, 1 a 2 (viz zákaznická karta ze dne 26. 3. 2017).

6. Žalovaný uhradil na zápůjčku toliko dne 3. 4. 2017 částku 500 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 19).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 17 026 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 17. 7. 2019 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 24. 6. 2019 vč. podacího lístku). Dne 13. 3. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 12. 3. 2020, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 14 236,40 Kč nejpozději do 19. 3. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 12. 3. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 24. 6. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 24. 6. 2019, daným k poštovní přepravě 17. 7. 2019, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 18. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 26. 3. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 4 640 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 799 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč, celková dlužná částka tak činila 10 640 Kč (RPSN činilo 323,20 %), a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč), s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Konkrétně žalovaný předložil pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu 12, 1, 2 a výplatní pásky 12, 1, 2, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě od žalovaného získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 14. 9. 2021, č. j. 46 C 249/2021-46, pak žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, kdy se tyto předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li přesto soud ze zákaznické karty ze dne 26. 3. 2017, která měla prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti, tak z ní se podává přesný opak. Za zásadní pochybení Společnosti lze spatřovat v tom, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 5 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 5 000 Kč vyplývá již jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě od 50 000 – 99 999 obyvatel (pro město Zlín) 5 822 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

20. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 26. 3. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracuje jako dělník u společnosti [právnická osoba], jeho příjem činí 13 760 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva, 3 výplatní pásky 12, 1, 2 a 3 výpisy z bankovního účtu 12, 1 a 2 (viz zákaznická karta ze dne 26. 3. 2017).

21. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

22. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 5 618,72 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 799,72 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

23. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti v hotovosti částku 6 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 500 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 5 500 Kč.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

25. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 5 500 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 19. 3. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 5 500 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 19. 3. 2020 dlužnou částku řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení.

27. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 3 918,44 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 285,73 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 618,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 011,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 618,72 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118,72 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 185,35 Kč (jistina ve výši 5 500 Kč + úrok z prodlení od 20. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 685,35 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 17 472,20 Kč (jistina + poplatky ve výši 9 418,44 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 2 285,73 Kč + smluvní úrok od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 723,13 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 011,41 Kč + úrok z prodlení od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 033,49 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 35,40 % v poměru k neúspěchu 64,60 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 29,20 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.