46 C 256/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 715,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 650 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 065,15 Kč s úrokem v kapitalizované výši 9 057,09 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 681,34 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 700 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 530,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 381,34 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 731,34 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 715,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 30. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 650759910 (dále též„ Smlouva č. 650759910“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 333 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 3 577 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnou za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 8 816 Kč, v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2018. Žalovaný naposledy uhradil dne 1. 2. 2017. Ke dni 9. 7. 2017 činila dlužná jistina 16 700 Kč a dlužný poplatek činil částku 13 887,74 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 3 300 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 30 587,74 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 16 700 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 13 887,74 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 16 700 Kč od 27. 3. 2018 do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 6 121,01 Kč a od 25. 6. 2019 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 16 700 Kč od 9. 2. 2017 do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 3 233,91 Kč a od 25. 6. 2019 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 12. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 648662350 (dále též„ Smlouva č. 648662350“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 637 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 896 Kč (úroková sazba 28 % ročně), odměnou za zpracování a doručení ve výši 1 325 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 6 416 Kč, v 60 týdenních splátkách po 344 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 6. 12. 2017. Žalovaný naposledy uhradil dne 30. 1. 2017. Ke dni 9. 7. 2017 činila dlužná jistina 6 681,34 Kč a dlužný poplatek činil částku 4 446,07 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 7 050 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 28 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 11 127,41 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 6 681,34 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 446,07 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 28 % p. a. z částky 6 681,34 Kč od 7. 12. 2017 do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 1 296,81 Kč a od 25. 6. 2019 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 6 681,34 Kč od 7. 2. 2017 do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši 1 296,81 Kč a od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 12. 10. 2016 Smlouvu č. 648662350, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 9 637 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 896 Kč (roční úroková sazba ve výši 28 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování a doručení ve výši 1 325 Kč a c) z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 416 Kč, celková dlužná částka tak činila 20 637 Kč (RPSN činilo 234,96 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 344 Kč (poslední splátka ve výši 341 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 648662350). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je ženatý, má 2 vyživované povinnosti, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník s čistou výší příjmu 21 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 19 000 Kč, tj. celkem příjem 40 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 20 000 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z 3 výplatních pásek (viz zákaznická karta ze dne 12. 10. 2016, pracovní smlouva na č. l. 50 a výplatní pásky za měsíce 7–9/ 2016 na č. l. 51). Žalovaný uhradil celkově částku 7 050 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb (viz č. l. 25).

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 30. 1. 2017 Smlouvu č. 650759910, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 17 333 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 3 577 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a c) z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 816 Kč, celková dlužná částka tak činila 37 333 Kč (RPSN činilo 231,71 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka ve výši 576 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 650759910). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je ženatý, má 2 vyživované povinnosti, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník s čistou výší příjmu 23 017 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, tj. celkem příjem 43 017 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 15 000 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z 3 výplatních pásek za měsíce 10–12 2016 (viz zákaznická karta ze dne 30. 1. 2017). Žalovaný uhradil toliko dne 1. 2. 2017 částku 3 300 Kč (viz přehled plateb na č. l. 25).

5. Dne 24. 6. 2019 si Společnost a žalobkyně ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 15 336 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 648662350 a pod č. 16 995 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 650759910 (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 17. 7. 2019 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 24. 6. 2019 vč. podacího lístku). Dne 13. 3. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 12. 3. 2020, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 61 558,91 Kč nejpozději do 19. 3. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 12. 3. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovaným z obou smluv postoupila Společnost ke dni 24. 6. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 24. 6. 2019, daným k poštovní přepravě 17. 7. 2019, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 648662350</b> 15. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 12. 10. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 9 637 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 896 Kč (roční úroková sazba ve výši 28 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování a doručení ve výši 1 325 Kč a c) z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 416 Kč, celková dlužná částka tak činila 20 637 Kč (RPSN činilo 234,96 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 344 Kč (poslední splátka ve výši 341 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 648662350 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 9. 2021, č. j. 46 C 256/2021-61, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalovaného včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda má žalovaný jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o další příjmy žalovaného, resp. jeho domácnosti a výdaje žalovaného, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalovaného, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 12. 10. 2016, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, které soudu žalobkyně skutečně předložila; žalobkyně však nebyla schopná předložit žádný důkaz k tomu, že další čisté příjmy domácnosti žalovaného činí 19 000 Kč. Za další pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 20 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení, a to při vědomí toho, že žalovaný je ženatý a má 2 vyživovací povinnosti; problematičnost částky 20 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2016 činila pro 1 osobu 3 410 Kč (v případě čtyřčlenné domácnosti nejméně 9 450 Kč) a dle nařízení vlády č. 395/2015 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2016 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 50 000 do 99 999 obyvatel (pro město Zlín) pro 1 osobu 5 858 Kč a pro 4 a více osob (žalovaný uvedl, že má manželku a 2 vyživovací povinnosti) 14 905 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 648662350. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 6 681,34 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 446,07 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 11 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 7 050 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 3 950 Kč.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

21. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 3 950 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 19. 3. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 3 950 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 19. 3. 2020 dlužnou částku 3 950 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 20. 3. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 950 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 950 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 177,41 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 936,08 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 681,34 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 296,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 681,34 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 731,34 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 650759910</b> 24. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 30. 1. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 17 333 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 3 577 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a c) z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 816 Kč, celková dlužná částka tak činila 37 333 Kč (RPSN činilo 231,71 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka ve výši 576 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

25. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 650759910 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 9. 2021, č. j. 46 C 256/2021-61, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalovaného včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda má žalovaný jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o další příjmy žalovaného, resp. jeho domácnosti a výdaje žalovaného, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalovaného, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 30. 1. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 23 017 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce 9–12 2016, z nichž žalobkyně soudu předložila toliko pracovní smlouvu; žalobkyně dále nebyla schopná předložit žádný důkaz k tomu, že další čisté příjmy domácnosti žalovaného činí 20 000 Kč. Za další pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 15 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení, a to při vědomí toho, že žalovaný je ženatý a má 2 vyživovací povinnosti; problematičnost částky 15 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2016 činila pro 1 osobu 3 410 Kč (v případě čtyřčlenné domácnosti nejméně 9 450 Kč) a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 50 000 do 99 999 obyvatel (pro město Zlín) pro 1 osobu 5 822 Kč a pro 4 a více osob (žalovaný uvedl, že má manželku a 2 vyživovací povinnosti) 14 482 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

26. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

27. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 650759910. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 16 700 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 13 887,74 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

28. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 3 300 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 16 700 Kč.

29. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

30. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 16 700 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 19. 3. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 16 700 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 19. 3. 2020 dlužnou částku 16 700 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 20. 3. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 700 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení.

32. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 700 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 13 887,74 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 121,01 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 700 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 233,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 700 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>33. Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 23 350,71 Kč (jistina ve výši 20 650 Kč + úrok z prodlení od 20. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 700,71 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 75 603,59 Kč (jistiny + poplatky ve výši 41 715,15 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 9 057,09 Kč + smluvní úrok od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 15 855,54 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 530,72 Kč + úrok z prodlení od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 445,09 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 30,89 % v poměru k neúspěchu 69,11 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 38,22 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

35. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.