46 C 262/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 400 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 100 Kč s úrokem v kapitalizované výši 14 286,06 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 825,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 501,75 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2014 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje dnem 8. 11. 2014 a konče dnem 12. 15. 2015. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 6 600 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 19 500 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 14 901,75 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 150 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 448,25 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 13. 12. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 14 286,06 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 20. 12. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 472,75 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 1. 11. 2014 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu, má půjčku u jiné Společnosti, pracuje jako OSVČ, příjem činí 25 000 Kč, měsíční výdaje činí nájem/inkaso ve výši 4 200 Kč, výdaje domácnosti 3 500 Kč, splátky/půjčky, alimenty 10 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, tj. celkové měsíční výdaje ve výši 17 900 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z nájemní/ubytovací smlouvy a z pracovní smlouvy/ŽL (viz karta zákazníka ze dne 1. 11. 2014).

4. Dle čl. 1 SP je předmětem Smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Dle čl. 1 SP činí výše úrokové sazby 23,72 % p. a., která je stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé k prodloužení doby trvání Smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání Smlouvy jistina úročena. Dle čl. 2 SP pokud byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, výše nákladů na hotovostní inkaso splátek, které zákazník zaplatí, pokud si hotovostní inkaso splátek zvolil, činí 40 % z celkové výše půjčené částky. Dle čl. 2 zákazník splácí v týdenních splátkách nejprve poplatky a až následně jistinu. Dle čl. 3 SP činí RPSN v případě úhrady celkové dlužné částky v 58 splátkách 75,72 %. Dle čl. 8 SP v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné částky celkové dlužné částky vzniká úvěrujícímu právo požadovat a) zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, b) zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky, se kterou je zákazník v prodlení, c) zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu. Dle čl. 9 SP je Smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz SP).

5. Žalovaný uhradil celkově částku 6 600 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

39. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], [IČO], celkový dluh ve výši 19 500 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 14 901,75 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 598,25 Kč (viz přehled plateb na č. l. 39).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 3. 9. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 42 188,10 Kč do 18. 9. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 3. 9. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 1. 11. 2014 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 9. 2021, č. j. 46 C 262/2021-49, pak žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, kdy se tyto předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li přesto soud ze zákaznické karty ze dne 1. 11. 2014, která měla prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti, tak z ní se podává přesný opak.. Z této karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, což Společnost nijak dle karty neověřila, tedy celkový příjem 25 000 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty k ověření.

18. Za zásadní pochybení Společnosti lze spatřovat v tom, že se spokojila toliko s odhadovanou výší obvyklých měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 17 900 Kč a sdělenou výší její struktury, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Dokumenty k ověření“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení (nájemné + energie), nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení, jakož i s náklady osob s žalovaným. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 14 901,75 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 598,25 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 6 600 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 8 400 Kč.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 9. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 8 400 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 18. 9. 2020 dlužnou částku 8 400 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 400 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 400 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 11 100 Kč s úrokem v kapitalizované výši 14 286,06 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 825,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 901,75 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 501,75 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 9 126,22 Kč (jistina ve výši 8 400 Kč + úrok z prodlení od 19. 9. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 726,22 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 47 418,15 Kč (jistiny + poplatky ve výši 19 500 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 14 286,06 Kč + smluvní úrok od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 6 575,50 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 825,02 Kč + úrok z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 231,57 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 19,25 % v poměru k neúspěchu 80,75%. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 61,50 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

25. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.