46 C 263/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 307,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 191 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 191 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24 116,70 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 525,55 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 348,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 428,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 348,02 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 157,02 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 39 307,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 4. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce č. 540699445 (dále též„ Smlouva č. 540699445“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 600 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 146 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 5 050 Kč, v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2019. Žalovaná naposledy uhradila dne 18. 4. 2018. Ke dni 10. 9. 2018 činila dlužná jistina 9 419,17 Kč a dlužný poplatek činil částku 6 470,43 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 5 400 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 23. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 652481349 (dále též„ Smlouva č. 652481349“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 259 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 4 901 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 6 018 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2019. Žalovaná naposledy uhradila dne 18. 4. 2018. Ke dni 10. 9. 2018 činila dlužná jistina 13 928,85 Kč a dlužný poplatek činil částku 9 489,25 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 11 409 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství postoupeny žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 540699445, žalovaná částka 15 889,60 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 9 419,17 Kč a dlužné části poplatku ve výši 6 470,43 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 9 419,17 Kč od 1. 3. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 473,58 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 9 419,17 Kč od 26. 4. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 412,22 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 652481349, žalovaná částka 23 418,10 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 13 928,85 Kč a dlužné části poplatku ve výši 9 489,25 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 13 928,85 Kč od 24. 4. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 3 051,97 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 13 928,85 Kč od 18. 5. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 016,01 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužné částky nebyly žalovanou do dnešního dne zaplaceny navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 23. 10. 2017 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu č. 652481349, na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka 7 223 bude použita na refinancování zápůjčky č. 650710252 a částka 12 777 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 16 259 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 4 901 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 018 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 259 Kč (RPSN činilo 129,90 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč (poslední splátka ve výši 2 004 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 652481349). Společnost a žalovaná společně vyplnily dne 23. 10. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu. Žalovaná sdělila, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodná, vzala si půjčku na běžné výdaje domácnosti, má 1 vyživovanou osobu, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice u zaměstnavatele [právnická osoba], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 7–9/ 2017, má 1 zdroj příjmu, kdy čistý příjem činí 12 107 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 18 000 Kč, tj. celkem příjem 30 107 Kč, běžné měsíční výdaje činí 5 000 Kč, interní splátky u Společnosti činí 1 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva od 26. 10. 2009 na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za měsíce 7–9/ 2017 (viz zákaznická karta ze dne 23. 10. 2017).

4. Dne 4. 1. 2018 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu č. 540699445, na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč, a to tak, že částka 4 018 Kč bude použita na refinancování zápůjčky č. 651694548 a částka 7 982 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 10 600 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 2 146 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 050 Kč, celková dlužná částka tak činila 22 600 Kč (RPSN činilo 238,10 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč (poslední splátka ve výši 357 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly SP (viz Smlouva č. 540699445). Společnost a žalovaná společně vyplnily dne 4. 1. 2018 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu. Žalovaná sdělila, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodná, vzala si půjčku na neočekávané výdaje, má 1 vyživovanou osobu, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice u zaměstnavatele [právnická osoba], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 9–11 2017, má 1 zdroj příjmu, kdy čistý příjem činí 11 519 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, tj. celkem příjem 31 519 Kč, běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč, interní splátky u Společnosti činí 2 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva od 26. 10. 2009 na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za měsíce 9–11 2017 (viz zákaznická karta ze dne 4. 1. 2018).

5. Žalovaná uhradila na zápůjčku ze Smlouvy č. 540699445 celkově částku 5 400 Kč, kdy přesný termín úhrady je patrný z tabulky umoření, přičemž naposledy uhradila dne 18. 4. 2018; ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 22 189,60 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 9 419,17 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 20).

6. Žalovaná uhradila na zápůjčku ze Smlouvy č. 652481349 celkově částku 11 409 Kč, kdy přesný termín úhrady je patrný z tabulky umoření, přičemž naposledy uhradila dne 18. 4. 2018; ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 36 218 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 13 928,85 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 21).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 3 544 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy č. 540699445 a pod č. 18 095 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy č. 652481349 (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 12. 5. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 50 985,43 Kč nejpozději do 18. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovanou z obou smluv postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 652481349</b> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 23. 10. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že částka 7 223 bude použita na refinancování zápůjčky č. 650710252 a částka 12 777 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 16 259 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 4 901 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 018 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 259 Kč (RPSN činilo 129,90 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč (poslední splátka ve výši 2 004 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 652481349 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 652481349, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 263/2021-49, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu žalované a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že další čistý příjem domácnosti je například příjmem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády apod., pokud jde o výdaje, tyto zvlášť neověřovala, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 23. 10. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 107 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 7–9/ 2017; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Současně ještě měla mít žalovaná další (blíže nespecifikované) čisté příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč; o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost dle části„ Ověřené dokumenty“ neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 5 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 5 000 Kč, u níž navíc není patrno, zdali zahrnuje též interní splátky u Společnosti ve výši 1 000 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) pro 1 osobu 4 763 Kč a pro 2 osoby (žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost) 6 957 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 13 928,85 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 9 489,25 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 11 409 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 8 591 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 8 591 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 8 591 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 5. 2020 dlužnou částku 8 591 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 591 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 591 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 14 827,10 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 051,97 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 928,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 016,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 928,85 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 337,85 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 540699445</b> 26. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 4. 1. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč tak, že částka 4 018 Kč bude použita na refinancování zápůjčky č. 651694548 a částka 7 982 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 10 600 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 2 146 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 050 Kč, celková dlužná částka tak činila 22 600 Kč (RPSN činilo 238,10 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč (poslední splátka ve výši 357 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

27. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 540699445 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 540699445, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 263/2021-49, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu žalované a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že další čistý příjem domácnosti je například příjmem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády apod., pokud jde o výdaje, tyto zvlášť neověřovala, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu ze dne 4. 1. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 11 519 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 9–11 2017; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Současně ještě měla mít žalovaná další (blíže nespecifikované) čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč; o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost dle části„ Ověřené dokumenty“ neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 6 000 Kč, u níž navíc není patrno, zdali zahrnuje též interní splátky u Společnosti ve výši 2 000 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) pro 1 osobu 4 844 Kč a pro 2 osoby (žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost) 7 046 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

28. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

29. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 9 419,17 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 6 470,43 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

30. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 400 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 6 600 Kč.

31. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

32. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 6 600 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 6 600 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 5. 2020 dlužnou částku 6 600 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 600 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

34. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 600 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 9 289,60 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 473,58 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 419,17 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 412,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 419,17 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 819,17 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 17 051,79 Kč (jistina ve výši 15 191 Kč + úrok z prodlení od 19. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 860,79 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 63 733,54 Kč (jistiny + poplatky ve výši 39 307,70 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 5 525,55 Kč + smluvní úrok od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 11 965,06 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 428,23 Kč + úrok z prodlení od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 507 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 26,75 % v poměru k neúspěchu 73,25 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 46,50 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

36. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.