46 C 270/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 53 999 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 999 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 075,42 Kč, s úrokem ve výši 19,06 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 755,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do 4. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 832,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 999 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 12. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 43 952 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč, počínaje dnem 12. 10. 2019 a konče dnem 12. 9. 2022. Jelikož žalovaný řádně dlužné splátky nehradil, přistoupila Společnost ke dni 9. 4. 2020 ke zesplatnění dluhu. Po zesplatnění dluhu se úročí se dlužná jistina úrokem ve výši 19,06 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 53 999 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 13 999 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,06 % ročně z částky 40 000 Kč od 10. 4. 2020 do 16. 7. 2020 v kapitalizované výši 2 075,42 Kč a od 17. 7. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 10. 5. 2020 do 16. 7. 2020 v kapitalizované výši 755,56 Kč a od 17. 7. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 11. 9. 2019 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 43 952 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 101 952 Kč (RPSN 108 %) v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč. V případě, že se žalovaný dostane do prodlení, může Společnost požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou splátku či její část, s jejímž zaplacením se zákazník opozdil o více než 15 kalendářních dní, jednorázovou pokutu za zesplatnění spotřebitelského úvěru ve výši 10 % z nesplacené jistiny, úroků a poplatků, zákonné úroky z prodlení, úhradu celé dosud nesplacené jistiny, náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Před tím, než se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení zákazníka stane splatným, vyzve Společnost zákazníka k uhrazení dlužné splátky či její části písemnou upomínkou a k dodatečnému zaplacení poskytne zákazníkovi lhůtu alespoň 30 kalendářních dní (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu a řidičského průkazu. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu – městský/státní byt, nemá nezaopatření děti ani jiné osoby, od 1. 6. 2018 pracuje u [právnická osoba] [anonymizováno] s měsíčním příjmem ve výši 18 500 Kč, celkové výdaje žalovaného činí celkem 10 410 Kč, z toho osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, splátky zápůjček/úvěrů ve výši 2 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatní výdaje (doprava, tel. apod.) ve výši 1 000 Kč, celkově použitelný příjem činí 8 090 Kč, dokumenty k ověření finanční situace žadatele nebyly uvedeny. Žalovaný vyjádřil souhlas se zpracováním osobních údajů, uvedl, že není politicky exponovanou osobou a že nejsou proti němu vedeny exekuce (viz karta zákazníka). Příjem žalovaného ověřila Společnost z výplatních pásek za měsíce 6–7/2019 (viz výplatní pásky na č. l. 44), dále Společnost nahlédla do Registru platebních informací – REPI (viz REPI Credit Report + na č. l. 45).

4. Dne 12. 9. 2019 zaslala Společnost na účet č. [bankovní účet], který žalovaný ve Smlouvě uvedl, částku 40 000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce). Společnost zaslala žalovanému přístupové údaje k jeho internetovému účtu zákazníka a současně mu zaslala splátkový kalendář, z něhož vyplývá, že 1. splátka měla být uhrazena dne 12. 10. 2019 a 36. splátka měla být uhrazena dne 12. 9. 2022, že v průběhu splácení roste jistinná část, klesá úroková část, administrativní poplatek pak činí vždy 500 Kč z každé splátky (viz dopis na č. l. 25).

5. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Dopisem ze dne 26. 2. 2020 vyzvala Společnost žalovaného k zaplacení dlužné částky 14 460 Kč do 30 dnů od doručení výzvy s upozorněním na zesplatnění (viz výzva před zesplatněním na č. l. 26). Dopisem ze dne 9. 4. 2020 oznámila Společnost žalovanému zesplatnění dluhu ke dni 9. 4. 2020 z důvodu nesplácení předepsaných splátek, kdy dlužná částka činí 54 790,48 Kč, z toho jistina ve výši 40 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, úrok ve výši 10 999 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 491,48 Kč (viz oznámení o zesplatnění na č. l. 27).

6. Dne 16. 7. 2020 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 26. 8. 2020 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 20. 12. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 61 899,33 Kč do 4. 1. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 20. 12. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 26. 8. 2020, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 11. 9. 2019 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 43 952 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 101 952 Kč (RPSN 108 %) v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč, počínaje dnem 12. 10. 2019.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka. Konkrétně žalovaný předložil výplatní pásky a nájemní smlouvu, současně si Společnost ověřila bonitu, platební morálku a důvěruhodnost žalovaného z Registru platebních informací (registr REPI). Na základě od žalovaného získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 270/2021-55, pak žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného ověřila z nájemní smlouvy, jejíž kopií bohužel nedisponuje, současně neověřovala, zdali má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy, kdy vycházela toliko z tvrzení žalovaného. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo.

18. Vyjde-li přesto soud z karty zákazníka, která měla prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti, tak z ní se podává přesný opak. Žalovaný měl mít čistý příjem ve výši 18 500 Kč, což také ověřila dvěma výplatními páskami. Za pochybení Společnosti lze spatřovat v tom, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. celkově částkou 10 410 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz položka dokumenty k ověření finanční situace žadatele). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení (předložení nájemní smlouvy zůstalo toliko v rovině tvrzení, které žalobkyně nebyla s to nijak prokázat), tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení, jakož i s určitou rezervou na mimořádné výdaje. Společnost rovněž rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že Společnost s výjimkou nahlédnutí do registru REPI by jakkoliv přezkoumávala výdaje žalovaného na jiné úvěry či zápůjčky, což platí obzvláště za situace, že žalovaný uvedl, že splácí měsíčně částku 2 000 Kč.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 40 000 Kč s dlužnou částí úhrad za služby ve výši 13 999 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel na jím uvedený účet od Společnosti částku 40 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh doposud ničeho neuhradil, takže bezdůvodné obohacení aktuálně činí 40 000 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení – úhradě dlužné částky 40 000 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 4. 1. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 40 000 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 4. 1. 2021 dlužnou částku 40 000 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 5. 1. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, tedy více, než nač měla nárok. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 13 999 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 075,42 Kč, s úrokem ve výši 19,06 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 755,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 17. 7. 2020 do 4. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 42 603,84 Kč (jistina ve výši 40 000 Kč + úrok z prodlení od 5. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 603,84 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 71 479,41 Kč (jistina + úhrady ve výši 53 999 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 2 075,42 Kč + smluvní úrok od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 9 608,33 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 755,56 Kč + úrok z prodlení od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 041,10 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 59,60 % v poměru k neúspěchu 40,40%. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 19,20 % Náklady řízení v celkové výši 4 338 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 160 Kč, z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 500 Kč (počítáno z částky 40 000 Kč), z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 19,20 % z výše uvedené částky 4 338 Kč, tedy částku 832,90 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.