46 C 271/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 50 203,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 850 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24 353,12 Kč s úrokem v kapitalizované výši 15 066,43 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 30 361,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 5 139,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 361,48 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 511,48 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 50 203,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 16. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 651725183 (dále též„ Smlouva č. 651725183“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 298 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 662 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 6 296 Kč, v 45 týdenních splátkách po 763 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 27. 5. 2018. Žalovaná naposledy uhradila dne 17. 12. 2017. Ke dni 16. 4. 2018 činila dlužná jistina 18 012,08 Kč a dlužný poplatek činil částku 11 662,24 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 4 038 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 14. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 651720917 (dále též„ Smlouva č. 651720917“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 849 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 997 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 830 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 022 Kč, v 45 týdenních splátkách po 575 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 25. 4. 2018. Žalovaná naposledy uhradila dne 17. 12. 2017. Ke dni 16. 4. 2018 činila dlužná jistina 12 349,40 Kč a dlužný poplatek činil částku 8 179,40 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 5 112 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství postoupeny žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 651725183 žalovaná částka 29 674,32 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 18 012,08 Kč a dlužné části poplatku ve výši 11 662,24 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 18 012,08 Kč od 28. 5. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 8 749,37 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 18 012,08 Kč od 25. 12. 2017 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 3 048,97 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 651720917 žalovaná částka 20 528,80 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 12 349,40 Kč a dlužné části poplatku ve výši 8 179,40 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 12 349,40 Kč od 26. 4. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 6 317,06 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 12 349,40 Kč od 25. 12. 2017 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 090,43 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužné částky nebyly žalovanou do dnešního dne zaplaceny navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 14. 6. 2017 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu č. 651720917, na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to tak, že částka 4 784 bude použita na refinancování zápůjčky č. 498968266 a částka 10 216 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 10 849 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 1 997 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 830 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 022 Kč, celková dlužná částka tak činila 25 849 Kč (RPSN činilo 289,82 %), a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 575 Kč (poslední splátka ve výši 549 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva č. 651720917).

4. Dne 16. 7. 2017 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu č. 651725183, na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka 2 594 bude použita na refinancování zápůjčky č. 501124757 a částka 17 406 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 14 298 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 2 662 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 296 Kč, celková dlužná částka tak činila 34 298 Kč (RPSN činilo 284,62 %), a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 763 Kč (poslední splátka ve výši 726 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly SP uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva č. 651725183).

5. Dle čl. 6 SP každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 16 SP sankčními poplatky se rozumí zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek Providentu. Dle čl. 18 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz SP).

6. Společnost a žalovaná společně vyplnily dne 14. 6. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu. Žalovaná sdělila, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedená, vzala si půjčku na opravy/rekonstrukce, má 1 vyživovanou osobu, pracuje na plný pracovní úvazek jako dělnice u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [obec], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 3–5/ 2017, má 1 zdroj příjmu, kdy čistý příjem činí 12 650 Kč, ostatní čisté příjmy domácnosti činí 18 900 Kč, tj. celkem 31 550 Kč, běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč, interní splátky u Společnosti činí 3 582 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za měsíce 3–5/ 2017 (viz zákaznická karta ze dne 14. 6. 2017).

7. Společnost a žalovaná společně vyplnily dne 16. 7. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu. Žalovaná sdělila, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedená, vzala si půjčku na dovolenou, nemá vyživované osoby, pracuje na plný pracovní úvazek jako zahradnice u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [obec], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 4–6/ 2017, má 2 zdroje příjmu, kdy čistý příjem činí 13 320 Kč, ostatní příjmy žadatele činí 2 000 Kč, tj. celkem 15 320 Kč, běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč, interní splátky u Společnosti činí 2 588 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva od 1. 4. 2021 na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za měsíce 4–6/ 2017 (viz zákaznická karta ze dne 16. 7. 2017).

8. Žalovaná uhradila na zápůjčku ze Smlouvy č. 651720917 celkově částku 5 112 Kč, kdy přesný termín úhrady je patrný z tabulky umoření, přičemž naposledy uhradila dne 17. 12. 2017 částku 500 Kč; ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 30 228,80 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 12 349,40 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 24).

9. Žalovaná uhradila na zápůjčku ze Smlouvy č. 651725183 celkově částku 4 038 Kč, kdy přesný termín úhrady je patrný z tabulky umoření, přičemž naposledy uhradila dne 17. 12. 2017 částku 500 Kč; ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 39 974,32 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 18 012,08 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 25).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 2 260 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy č. 651720917 a pod č. 2 264 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy č. 651725183 (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 12. 5. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 73 908,62 Kč nejpozději do 18. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovanou z obou smluv postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>14. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 651720917</b> 20. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 14. 6. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč tak, že částka 4 784 bude použita na refinancování zápůjčky č. 498968266 a částka 10 216 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 10 849 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 1 997 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 830 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 022 Kč, celková dlužná částka tak činila 25 849 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 575 Kč (poslední splátka ve výši 549 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

21. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 651720917 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 651720917, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 14. 9. 2021, č. j. 46 C 271/2021-44, aby žalobkyně předložila zákaznické karty a doklady předložené žalovanou pro posouzení její úvěruschopnosti, reagovala žalobkyně tak, že zaslala soudu zákaznické karty a současně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 14. 6. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 650 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 3–5/ 2017, současně ještě měly další blíže nespecifikované čisté příjmy domácnosti činit 18 900 Kč; o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost dle části„ Ověřené dokumenty“ neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 6 000 Kč, u níž navíc není patrno, zdali zahrnuje též interní splátky u Společnosti ve výši 3 582 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě od 10 000 – 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) 4 950 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

22. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

23. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 12 349,40 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 8 179,40 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

24. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 112 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 9 888 Kč.

25. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

26. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 9 888 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 9 888 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 5. 2020 dlužnou částku 9 888 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 888 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

28. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 888 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 10 640,80 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 317,06 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 349,40 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 090,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 349,40 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 461,40 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 651725183</b> 29. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 16. 7. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že že částka 2 594 bude použita na refinancování zápůjčky č. 501124757 a částka 17 406 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 14 298 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 2 662 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 296 Kč, celková dlužná částka tak činila 34 298 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 763 Kč (poslední splátka ve výši 726 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

30. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 651725183 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 651725183, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 14. 9. 2021, č. j. 46 C 271/2021-44, aby žalobkyně předložila zákaznické karty a doklady předložené žalovanou pro posouzení její úvěruschopnosti, reagovala žalobkyně tak, že zaslala soudu zákaznické karty a současně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 16. 7. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 13 320 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 4–6/ 2017, současně ještě měla další blíže nespecifikovaný příjem ve výši 2 000 Kč; o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost dle části„ Ověřené dokumenty“ neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 6 000 Kč, u níž navíc není patrno, zdali zahrnuje též interní splátky u Společnosti ve výši 2 588 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě od 10 000 – 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) 4 950 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

31. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

32. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 18 012,08 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 11 662,24 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

33. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 4 038 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 15 962 Kč.

34. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

35. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 15 962 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 15 962 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 5. 2020 dlužnou částku 15 962 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 962 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

37. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 962 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 962 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 13 712,32 Kč s úrokem v kapitalizované výši 8 749,37 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 012,08 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 048,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 012,08 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 050,08 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 28 729,09 Kč (jistina ve výši 25 850 Kč + úrok z prodlení od 19. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 879,09 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 89 670,81 Kč (jistiny + poplatky ve výši 50 203,12 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 15 066,43 Kč + smluvní úrok od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 15 076,76 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 5 139,40 Kč + úrok z prodlení od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 185,10 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 32,04 % v poměru k neúspěchu 67,96 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 35,92 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

39. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.