46 C 279/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 830 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 664 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 166 Kč s úrokem v kapitalizované výši 12 231,82 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 424,34 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 123,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 424,34 Kč od 7. 12. 2019 do 11. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 760,34 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 22 830 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 1. 2. 2016 smlouvu o půjčce č. 211396 (dále též„ Smlouva č. 211396“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 120 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje dnem 8. 2. 2016 a konče dnem 13. 3. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 5 290 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 15. 10. 2015 smlouvu o půjčce č. 189127 (dále též„ Smlouva č. 189127“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 2 240 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, počínaje dnem 22. 10. 2015 a konče dnem 24. 11. 2016. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 14 046 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 211396, žalovaná částka 8 630 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 6 646,04 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 983,96 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 646,04 Kč od 14. 3. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 4 370,24 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 646,04 Kč od 21. 3. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 472,75 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku. Pokud jde o Smlouvu č. 189127, žalovaná částka 14 200 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 778,30 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 421,70 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 778,30 Kč od 25. 11. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 7 861,58 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 778,30 Kč od 2. 12. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 651,16 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 15. 10. 2015 Smlouvu č. 189127, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 840 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, úrokem ve výši 2 240 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a dále s poplatkem za životní pojištění za zařazení do pojišťovacího programu Credit Life s pojistným ve výši 406 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 28 246 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 189127). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, má dřívější půjčku u Společnosti, pracuje na částečný pracovní poměr v [anonymizována dvě slova] se mzdou ve výši 12 000 Kč, dále příjmem domácnosti jsou státní podpory partnera ve výši 8 200 Kč, takže celkový příjem domácnosti činí 20 200 Kč měsíčně. Výdaje tvoří nájemné ve výši 8 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč a výdaje na telefon ve výši 400 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 14 400 Kč a použitelný příjem činí 5 800 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z nájemní/ubytovací smlouvy a z výpisu SIPO (viz karta zákazníka ze dne 15. 10. 2015).

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 1. 2. 2016 Smlouvu č. 211396, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 5 920 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 211396). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení s partnerem, pracuje na částečný pracovní poměr (dohodu) v [anonymizováno], [ulice a číslo], se mzdou ve výši 12 000 Kč, dále měla žalovaná blíže nespecifikovaný příjem ve výši 8 000 Kč, takže celkový příjem domácnosti činí 20 000 Kč měsíčně. Žalovaná má dluh u paní [příjmení] ve výši 25 000 Kč, kdy splácí měsíčně 2 250 Kč. Výdaje tvoří nájemné ve výši 7 500 Kč, výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 13 500 Kč a použitelný příjem činí 6 500 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy (viz karta zákazníka ze dne 1. 2. 2016).

5. Dle čl. 1 SP je předmětem Smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Dle čl. 1 SP činí výše úrokové sazby 23,72 % p. a., která je stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé k prodloužení doby trvání Smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání Smlouvy jistina úročena. Dle čl. 2 SP pokud byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, výše nákladů na hotovostní inkaso splátek, které zákazník zaplatí, pokud si hotovostní inkaso splátek zvolil, činí 40 % z celkové výše půjčené částky. Dle čl. 2 zákazník splácí v týdenních splátkách nejprve poplatky a až následně jistinu. Dle čl. 3 SP činí RPSN v případě úhrady celkové dlužné částky v 58 splátkách 75,72 %. Dle čl. 8 SP v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné částky celkové dlužné částky vzniká úvěrujícímu právo požadovat a) zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, b) zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky, se kterou je zákazník v prodlení, c) zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu. Dle čl. 9 SP je Smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz SP).

6. Pokud jde o Smlouvu č. 189127, žalovaná uhradila celkově částku 14 046 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

45. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 14 200 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 10 778,30 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 3 421,70 Kč (viz přehled plateb na č. l. 45). Pokud jde o Smlouvu č. 211396, žalovaná uhradila celkově částku 5 290 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

46. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 8 630 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 6 646,04 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 983,96 Kč (viz přehled plateb na č. l. 46).

7. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka H 1642, která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 26. 4. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 46 981,81 Kč do 11. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 26. 4. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 189127</b> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 15. 10. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 840 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, úrokem ve výši 2 240 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a dále s poplatkem za životní pojištění za zařazení do pojišťovacího programu Credit Life s pojistným ve výši 406 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 28 246 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 189127 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 189127, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud přezkoumal předloženou kartu zákazníka ze dne 15. 10. 2015, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 000 Kč, což Společnost nijak dle karty neověřila, stejně tak Společnost neověřila údajný blíže nespecifikovaný příjem partnera státní podpory ve výši 8 200 Kč, tedy shrnuto celkový příjem 20 200 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty k ověření; i kdyby soud zohlednil pozdější potvrzení příjmů od zaměstnavatele žalované ze dne 1. 2. 2016 (ve spise na č. l. 55), pak by doložený příjem činil pouze 12 000 Kč, pak je patrno, že při celkových výdajích ve výši 14 400 Kč by žalovaná úvěruschopná v tomto případě nebyla. Nadto Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 189127. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 10 778,30 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 421,70 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 16 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 14 046 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 1 954 Kč.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 11. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 1 954 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 11. 5. 2021 dlužnou částku 1 954 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 954 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 954 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 12 246 Kč s úrokem v kapitalizované výši 7 861,58 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 778,30 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 651,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 778,30 Kč od 7. 12. 2019 do 11. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 824,30 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 211396</b> 24. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 1. 2. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 5 920 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

25. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 211396 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 211396 je, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud přezkoumal předloženou kartu zákazníka ze dne 1. 2. 2016, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 000 Kč, což Společnost ověřila potvrzením zaměstnavatele, avšak Společnost neověřila„ další příjmy zákazníka“ ve výši 8 000 Kč, tedy shrnuto z celkového příjmu 20 000 Kč zůstala prokázána toliko částka 12 000 Kč. Jestliže žalovaná doložila celkové výdaje 13 500 Kč, které ostatně v tomto případě nebyly dle dokumentů k ověření nijak osvědčeny, jakož i další půjčku ve výši 25 000 Kč, na níž je měsíčně splácena částka 2 250 Kč, pak je patrno, že žalovaná úvěruschopná v tomto případě nebyla. Nadto Společnost i zde opětovně zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

26. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 211396. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 6 646,04 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 983,96 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

27. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 8 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 290 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 2 710 Kč.

28. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 11. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 2 710 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 11. 5. 2021 dlužnou částku 2 710 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 710 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení.

30. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 710 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 5 920 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 370,24 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 646,04 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 472,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 646,04 Kč od 7. 12. 2019 do 11. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 936,04 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 4 815,21 Kč (jistina ve výši 4 664 Kč + úrok z prodlení od 12. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 151,21 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 49 332,01 Kč (jistiny + poplatky ve výši 22 830 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 12 231,82 Kč + smluvní úrok od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 575,38 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 123,91 Kč + úrok z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 570,90 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 9,76 % v poměru k neúspěchu 90,24 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 80,48 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

32. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.