46 C 280/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 907 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 837 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 837 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 070 Kč s úrokem v kapitalizované výši 14 673,65 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 24 470,57 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 5 373,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 470,57 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 747,57 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 3 723 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 886 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 114 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 6. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 34 907 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 31. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201059346 (dále též„ Smlouva č. 1201059346“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje dnem 7. 9. 2017 a konče dnem 11. 10. 2018. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 1 886 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 15 804 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 5 804 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 10. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 5 449,01 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 10. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 067,50 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 13. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201032283 (dále též„ Smlouva č. 1201032283“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje dnem 20. 5. 2017 a konče dnem 23. 6. 2018. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 6 461 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 11 229 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 505,95 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 723,05 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 505,95 Kč od 24. 6. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 5 251,39 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 505,95 Kč od 24. 6. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 881,82 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Zatřetí Společnost a žalovaná uzavřely dne 28. 2. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201031851 (dále též„ Smlouva č. 1201031851“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje dnem 7. 3. 2017 a konče dnem 10. 4. 2018. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 9 816 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 7 874 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 5 964,62 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 909,38 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 964,62 Kč od 11. 4. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 973,25 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky z částky 5 964,62 Kč od 11. 4. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 423,80 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 28. 2. 2017 Smlouvu č. 1201031851, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojistným za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč (RPSN 206 %) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 1201031851). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, což bylo ověřeno z nájemní smlouvy, žije v samostatné domácnosti, nemá nezaopatřené děti ani další osoby, nemá další úvěr. Žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 7. 2018 s příjmem 12 500 Kč měsíčně. Výdaje žalované tvoří výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobní výdaje ve výši 3 700 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 8 700 Kč a použitelný příjem činí 3 800 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z výplatní pásky (viz karta zákazníka ze dne 28. 2. 2017). Žalovaná uhradila celkově částku 9 816 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

58. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 7 874 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 5 964,62 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 909,38 Kč (viz přehled plateb na č. l. 58).

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 13. 5. 2017 Smlouvu č. 1201032283, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojistným za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč (RPSN 206 %) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 1201032283). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, což bylo ověřeno z nájemní smlouvy, žije v samostatné domácnosti, nemá nezaopatřené děti ani další osoby, má další úvěr toliko u Společnosti ve výši 13 150 Kč se splátkami ve výši 1 373 Kč. Žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 7. 2018 s příjmem 12 500 Kč měsíčně. Výdaje žalované tvoří výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky úvěru ve výši 1 373 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 10 373 Kč a použitelný příjem činí 2 127 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z výplatní pásky (viz karta zákazníka ze dne 13. 5. 2017). Žalovaná uhradila celkově částku 6 461 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 31. 8. 2017 Smlouvu č. 1201059346, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojistným za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč (RPSN 206 %) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 1201059346). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, což bylo ověřeno z nájemní smlouvy, žije v samostatné domácnosti, nemá nezaopatřené děti ani další osoby, má další úvěr toliko u Společnosti ve výši 21 158 Kč se splátkami ve výši 2 745 Kč. Žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 1. 8. 2020 s příjmem 16 780 Kč měsíčně. Výdaje žalované tvoří výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 600 Kč, splátky úvěru ve výši 2 745 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 12 745 Kč a použitelný příjem činí 4 435 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy a z výplatní pásky (viz karta zákazníka ze dne 31. 8. 2017). Žalovaná uhradila celkově částku 1 886 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

56. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 15 804 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 10 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 5 804 Kč (viz přehled plateb na č. l. 56).

6. Dne 15. 1. 2021 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou ze všech tří smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 12. 2. 2021 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 57 554,49 Kč do 28. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 13. 5. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovanou ze všech smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 12. 2. 2021, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 1201031851</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 28. 2. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojistným za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč (RPSN 206 %) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy 17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1201031851 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1201031851, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 280/2021-68, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalované, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 28. 2. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 500 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 8 700 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1201031851. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 5 964,62 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 909,38 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 9 816 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 184 Kč.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

22. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 184 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 184 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 184 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 184 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 690 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 973,25 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 964,62 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 423,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 964,62 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 780,62 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 184 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 1201032283</b> 25. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 13. 5. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojistným za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč (RPSN 206 %) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy 26. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1201032283 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1201032283, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 280/2021-68, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalované, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 13. 5. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 500 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 10 373 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

27. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

28. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1201032283. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 8 505,95 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 2 723,05 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

29. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 6 461 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 3 539 Kč.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

31. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 3 539 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 3 539 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

32. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 3 539 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 539 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

33. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 539 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 539 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 690 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 251,39 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 505,95 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 881,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 505,95 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 966,95 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 3 539 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>c. Ke Smlouvě č. 1201059346</b> 34. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 31. 8. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 690 Kč, tvořeným úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojistným za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč (RPSN 206 %) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy 35. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1201059346 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1201059346, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 9. 2021, č. j. 46 C 280/2021-68, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto zvlášť Společnost neověřovala, kdy vycházela ze sdělení žalované, přičemž dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti s výjimkou soudu již předložených nedisponuje; stejně tak nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 31. 8. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 16 780 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 12 745 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

36. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

37. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1201059346. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 5 804 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

38. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 1 886 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 8 114 Kč.

39. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

40. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 8 114 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 8 114 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

41. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 8 114 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 114 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

42. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 114 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 690 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 449,01 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 067,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 886 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 114 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 12 241 Kč (jistina ve výši 11 837 Kč + úrok z prodlení od 29. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 404 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 61 105,66 Kč (jistiny + poplatky ve výši 34 907 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 14 673,65 Kč + smluvní úrok od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 500,41 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 5 373,12 Kč + úrok z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 651,48 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 20,03 % v poměru k neúspěchu 79,97 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 59,94 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

44. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.