46 C 280/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno ´ Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku z prodlení z částky , částka- ve výši 7,05 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,05 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,05 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,05 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,05 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,50 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 8 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 8,75 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 9 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 9 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,25 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,25 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 7,5 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 10,75 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 14 % ročně od , datum, do , datum, ,- ve výši 14 % ročně od , datum, do , datuma dále za dobu od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „Společnost“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši , částka, (celkem tedy částku ve výši , částka, ) ve 40 týdenních splátkách. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil částku ve výši , částka, , která byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaná částka , částka, představuje neuhrazenou jistinu a žalovaná částka , částka, představuje neuhrazený souhrnný poplatek. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, ke dni , datum, smluvně postoupena společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ji následně postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Mezi žalovaným a Společností byla dne , datum, uzavřena Smlouva, na základě které poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, (celkem tedy částku , částka, ) splatit ve 40 týdenních splátkách ve výši , částka, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky (viz Smlouva na č. l. 22). Dle čl. 5 Smluvních podmínek se budou jakékoliv splátky zaplacené žalovaným započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku , částka, (viz přehled plateb na č. l. 38). Společnost pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnosti Secapital S. à.r.L., reg. č. B108305, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24 vč. přílohy 1 a potvrzení o zaplacení úhrady za postoupení, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 27 vč. podacího archu). , Anonymizováno, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 29 vč. podacího archu)., právnická osoba, dotazu soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že Společnost poskytovala půjčky pouze osobám s prokazatelným nenulovým příjem (viz sdělení společnosti na č. l. 37). V zákaznické kartě předložené soudu nebyly zaznamenány žádné informace a poznatky, tato zůstala zcela nevyplněna (viz zákaznická karta na č. l. 42).Právní posouzení věci5. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. S ohledem na uvedené ustanovení se právní vztahy mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovaným řídí dosavadními právními předpisy, zejm. zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“). Podle dosavadních právních předpisů je rovněž nezbytné posoudit postoupení pohledávky na žalobkyni [usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (uveřejněné pod č. 21/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

7. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).

8. Podle § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, , čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. , Anonymizováno, následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo doloženo notifikačním úkonem této společnosti a dokladem o jeho odeslání žalovanému. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , soud nezkoumá, zda je smlouva o postoupení platná, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 52 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 456 věta prvá občanského zákoníku předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

16. Podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

17. Podle § 2 odst. 1, písm. s) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele účinného do , datum, (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) je odbornou péčí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Mezi Společností jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky Společnosti vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , a to ve 40 týdenních splátkách ve výši , částka, ; celkově tak měl žalovaný zaplatit částku , částka, .

19. S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnuté půjčky, musel soud při posouzení věci přihlédnout k zásadě ochrany spotřebitele (slabší smluvní strany) jako jedné z vůdčích zásad soukromého práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, popř. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 342/09; srov. též § 262 odst. 4 obch. zák.). Význam ochrany spotřebitele ostatně akcentuje také Krajský soud v , adresa, , který například ve svém usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uvedl, že právní úprava spotřebitelského práva je založena na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany a tato zásada je vyjádřením pohledu spravedlnosti na uspořádání těchto typů vztahů.

20. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 702/20, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů obecným soudům nebrání zohlednit mimo jiné i to, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka provedla prověření úvěruschopnosti stěžovatelů nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle. Z uvedeného je možno dovodit, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil. Ostatně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Poskytovatelé úvěru, nota bene banky, tedy měli zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr bez ohledu na to, zda jim byla výslovně uložena zákonem. Pokud tak nečinili, musí to jít k jejich tíži, neboť svým liknavým a neopatrným přístupem mohli (spolu) způsobit strukturální a sociální problémy vysoké míry zadlužení, platební neschopnosti spotřebitelů, tzv. obchodu s chudobou, bezvýsledných exekucí a přílivu lidí zatížených řadou exekucí do šedé ekonomiky. Jednání banky, profesionála na trhu typicky bankovních produktů (jako je spotřebitelský úvěr), která zcela rezignovala na jakékoli zjišťování schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, musí mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. K (absolutní) neplatnosti musí soud přihlížet i bez návrhu; soud musí dokonce z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele (srov. citovaný nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 702/20). Soud je toho názoru, že nebankovní poskytovatelé a bankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, mají stejné penzum povinností ohledně nutnosti zkoumat majetkové možnosti žadatelů, mj. je po nich možno spravedlivě požadovat, aby nesli následky nesplnění povinnosti přezkoumat úvěruschopnost, byť taková povinnost nebyla stanovena zákonem.

21. V návaznosti na výše uvedené soud poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, který zmiňuje, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V posuzovaném případě (rozhodnutí napadené ústavní stížností) pak Ústavní soud vytkl krajskému soudu, že se úvěruschopností stěžovatele (žalovaného), dostatečně nezabýval.

22. V neposlední řadě nelze pominout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který uvádí, že vnitrostátní předpisy týkající se ochrany spotřebitele v oblasti spotřebitelských úvěrů vycházejí z transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, která ve svém článku 8 ukládá členským státům, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. Výkladem článku 8 se zabýval Soudní dvůr z rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, když uvedl, že pro posouzení, zda informace poskytnuté od spotřebitele jsou dostačující ve vztahu k řádnému posouzení úvěruschopnosti či nikoliv, je nutné poskytovatelem vyhodnotit řadu parametrů – např. osobní situace žadatele, výše úvěru apod. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná.

23. Současně Nejvyšší správní soud dovodil, že požadavek odborné péče zakotvený v § 2 odst. 1, písm. s) zákona o ochraně spotřebitele je „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Postup s odbornou péčí tedy zahrnuje povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726 či ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009-56).

24. V tomto rámci a v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu se soud zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně uvedla, že půjčky je možné poskytnout pouze žadatelům s prokazatelným nenulovým příjmem, kdy informace stran majetkových poměrů jsou zaznamenány do karty zákazníka, z té nicméně vyplývá, že příjmy ani výdaji žalovaného se Společnost nezabývala. Společnost tak zcela rezignovala na svou obecnou povinnost přezkoumat tzv. úvěruschopnost vyplývající ji z korektivu dobrých mravů a veřejného pořádku, konkrétně ochrany spotřebitele jako slabší smluvní, která má ústavněprávní dimenzi s ohledem na zásadu rovnosti (např. již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) a za platného a účinného zákona o ochraně spotřebitele, který zakotvuje požadavek poskytování služeb s odbornou péčí. Na základě uvedených skutečností soud shledal, že smlouva o půjčce uzavřená mezi Společností a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 občanského zákoníku ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z.

25. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z půjčky založené Smlouvou (tedy požadovanou jistinu, souhrnný poplatek, ani zákonný úrok z prodlení), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák., které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku , částka, náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni částku , částka, . Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky , částka, (, částka, – , částka, ). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud má za to, že tento sankční mechanismus posuzování prodlení dlužníka je třeba aplikovat i na právní vztahy vzniklé před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a tato je platná napříč právními úpravami v duchu obecné zásady, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku). Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).